Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Evropská historiografie nepopírá, že se germánské kmeny objevují ve střední Evropě až po závažných klimatických změnách v severní Evropě. V 19. a 20. století si Němci doplnili politickou argumentaci tvrzením, že Německo je tam, kde leží kosti německého (pruského) granátníka. Lze to poznat i z dnešní touhy zřizovat pohřebiště na cizím územÍ.
Vnitřní i zahraniční kolonizace přivedla německé osadníky, většinou na pozvání místních panovníků, například v Polsku a Českých zemí, aby se usadili na cizím státním územÍ. Pocit pozvaných hostů dlouho netrval a záhy se prohlašují za vlastníky, nejlépe privilegované. Dodnes je snadné získat potlesk, když povýšíte Bavorsko na úroveň suverénního státu. Bavorská administrativa se vymezuje i vnější formou a hranice s Rakouskem označuje za státní, k nám jen za zemské, dokonce jen za "stávající". Již to samo o sobě je varování pro budoucí vývoj.
Po celou dobu protektorátní okupace se mělo tvrdit, že jsme nedílnou součástí říše. Čeští vlastenci umírali na popravištích jako zrádci a velezrádci (Německa), ač byli Češi.
V pohraničním území, kde se převážně usadili němečtí kolonisté, se dodnes tvrdí, že německé obyvatelstvo bylo násilím přinuceno stát se součástí Československa. Když se v minulosti rozšiřovalo Prusko, později Německo, nikdy se Berlín neptal na souhlas místního obyvatelstva. O právu na sebeurčení německé vlády nic netušily, ale po prohrané první světové válce, se tohoto práva uchopily a žádaly touto cestou, cestou připojením německých menšin za hranicemi Německa, ke zvětšení Německa. Když se rodila zásada a myšlenka na sebeurčení nikdo netušil zneužitÍ.
Dnes získat sympatie i v Bavorsku je snadné, stačí podpořit pravicové, nedemokratické a protektorátní křivení české historie. Na opakovanou sudetoněmeckou lež, že pohraniční Němci, vyjma antifašistů, byli vystěhováni z Československa, můžeme jen uvést pravdivé skutečnosti.
Ve snaze po světovládě měli nacisté překážku, demokratické Československo, především jeho české jádro, hlásící se k humanitě a demokracii. Za rozbití této překážky dávali nacisté odměny formou vyznamenání. Vyznamenáním se stalo přidělení říšského občanství pro 2 152 256 Němců. 98% pohraničních Němců přijalo cizí státní občanství a s tímto státním občanstvím bylo vystěhováno z českomoravského a slovenského územÍ. Proti nacismu se postavilo jen 26 697 pohraničních Němců. Ti mohli zůstat v ČSR po roce 1945.
A další skutečnost. Za teroristické vraždění, napadání a špionáž bylo do 31.12.1940 poskytnuto pohraničním Němcům vyznamenání z označením "za osvobození Sudet". K udělení vyznamenání musel být souhlas místní organizace Sudetoněmecké strany (později nacistické strany) a nesmělo být vetováno územně příslušnou jednotkou SS. Uvedená vyznamenání byla svým faktickým naplněním soudně trestatelná, dokonce i podle mezinárodního práva. Byly tam vraždy, napadení cizího státního území, únosy, špionáž apod., také ničení českých škol. Vyznamenání za osvobození Sudet získalo 1.162. 017 sudeťáků.
Když si Hitler vynutil agresivním chováním v Mnichově odevzdání pohraničí, zůstal ještě stát s označením Druhá, pomnichovská republika s jménem Česko-Slovensko do 14.3.1939). I okleštěné české území překáželo a tak ještě dalších 134 563 Němců dostalo vyznamenání za likvidaci státu. Ironicky vyznamenání dostalo název "Pražský hrad".
Mezinárodní právo bylo porušeno za situace, kdy státní hranice střežily jednotky Stráže obrany státu (SOS), složené z celníků, policistů, vojenských záloh. Zavražděno bylo do 15.1.1939 262 příslušníků SOS, na východní hranici proti Maďarsku padlo dalších 40 příslušníků a 316 mužů bylo zraněno. Nacistická zpravodajská služba oznamovala, že se tak stalo za pomoci německého civilního obyvatelstva. Také čs. úřady hlásily aktivní podíl Němců. A to ještě válka nebyla. A po roce 1945? I po datu kapitulace německá armáda, gestapo, jednotky SS, ilegální Vlkodlaci (Wervolfové) a nacistické podzemí vraždí, a opět s podporou německého obyvatelstva.
Pozitivní důvody ponechat si německé obyvatelstvo vymizely. Také jiné evropské státy se snažily německé páté kolony zbavit.
Nikdo z autorů práva na sebeurčení netvrdil, že se to týká každé menšiny za hranicemi vlastního státu. Právo menšin na samostatnost by omezilo právo celého národa, který byl dosud utiskován. Němci ani za habsburské monarchie nebyli předmětem útisku a ponižování. Důstojníci vítězných dohodových mocností sice cynicky, ale pravdivě sdělovali, nacistickým Němcům, že přece Dohoda nebojovala s cílem, aby poražené Německo bylo větší. Rozladění pohraničních Němců vycházelo z nejistoty, zda nepřijdou v nové republice o privilegované postavení. V tradicích německé propagandy je tvrzení, že tam, kde Němci nemají vedoucí úlohu ve společnosti, jsou utiskovaní. Proto také dnešní úvahy, zda Evropa nebude německá, či Německo bude demokratickou součástí evropského společenství. V německých dějinách najdeme také skutečnost, že ideologie, která podporuje germánskou nadvládu se okamžitě chytí, zejména se ji chytí Němci a prosazují ji za vlastní historické pojetí dějin. Bylo tomu tak s křesťanstvím, když Karel Veliký pochopil význam šíření křesťanské víry jako nástroj pro křižácké tažení. Obdobě tomu tak bude s nacionalismem a později s fašismem a rasovým nacismem jako lék proti krizovému kapitalismu. Dnes to jsou široké a zásadní myšlenky humanismu a demokracie. Když je budeme šířit a propagovat, můžeme se opět rozšiřovat. A proto agresoři nejsou útočníky a potlačované národy nejsou oběti.
Přes nelibé pochopení československého státu s demokratickým programem přece jen pohraniční Němci přijímají novou republiku. Potvrzuje to účast na obecních volbách v roce 1919 a ve volbách parlamentních. Zvolení sudetoněmečtí politikové hlasují přijetím funkcí pro sounáležitost s čs. státem, jinak by nikdo nešel k volbám. Hlasovat lze i nohama! Menšinová práva v ČSR nebyla malá, viz univerzita, vyspělá školství, kulturní instituce, existence německých politických stran. Český premiér získal pozitivní ohlas, když upozornil na staletou toleranci Čechů a Němců. Opomněl sdělil nadšeným revizionistům, že to trvalo jen do doby, kdy se A.Hitler ujal moci.
Nacistickým podvodem se stala statistika obyvatel, kde se zjišťovala jen obcovací řeč. Znalost a používání němčiny se počítalo jako přiznání, že jsem Němec. Dokonce i Židé se znalostmi němčiny byli počítáni jako Němci. Stejně tak i české děti, navštěvující německou školu jsou počítáni k Němcům, když v místě bydliště nebyla česká škola. Na většinu pracovních míst byla předepsána znalost němčiny. O přezkušování nikdo neměl zájem, snadnější bylo hlásit německou obcovací řeč. Mnoho českých obcí bylo připojeno k Německu z důvodů strategických.
.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz