Nikomu nic nedlužíme!

Z Bruselu, Berlína, Paříže dostáváme pokárání. Z EU vidíme  zdvižený prst a výtku, prý se máme my Češi, pořádně stydět. Obdobně se mají stydět i naši východní sousedé, tedy Slováci, Maďaři, Poláci. Měřítkem Bruselu, jsme nevděčníci. Snad jsme dokonce „burani“ Evropy. To vše, za náš rozdílný pohled na krizi, která vznikla kolem migrantů, kteří proudí ve statisících do Evropy.

Evropskou unií a jejími představiteli je nám vnucováno, že jsme  povinni přijmout nařízené kvóty migrantů. Dokonce nám předhazují, že máme jakýsi závazek z minulosti, tedy z doby, kdy z Československa odcházeli naši občané (exulanti) na Západ. Jistě bylo tomu příliš  často v těchto končinách Evropy, bylo tomu, jak po roce  1938,  tak i  později, zejména po roce 1968. Připomínám, že ti co utíkali před Hitlerem, umírali za války i za tu Anglii a Francii, které nás v tehdy září 1938 předhodily Hitlerovi. A ti druzí exulanti po roce 1968, odcházeli spíše za lepší existencí. Nic proti tomu nelze namítat. Odešli za lepším. Bylo to jejich svobodné rozhodnutí. Takže ten závazek, o kterým mluví Brusel,  mají spíše oni.

My, tedy ta většina ostatních, jsme zůstali ve své vlasti, nikam jsme neemigrovali, nikomu nic tedy nedlužíme. Žili jsme zde v dobrém i ve zlém. Na banány a pomeranče jsme stáli frontu, o dovolené místo na Seychely jsme jezdili do Bulharska, nebo na Šumavu pod stan. Přesto jsme s nataženou rukou nikdy nestáli. Je pravda, že ani  pomoc od druhých jsme příliš nečekali a nikdy významně jsme ji ani nedostali. Naopak, naši vojáci umírali za svobodu druhých národů. Umírali ve Francii, nad Londýnem, v Tobruku, …. Bylo tomu, jak v 1.světové válce, tak i v té 2. světové válce. Šestiletou okupaci Německem jsme také svými životy a majetky tvrdě zaplatili.  Evropské unii tedy opětně připomínáme, že jako národ nikomu nic nedlužíme. Možná, že Evropa dluží nám.

A pokud má někdo dluh, prosím, ať jej splatí. Je to dokonce jeho povinnost. Bylo by tedy spravedlivé, aby přispěli ti, co hledali kdysi západní svobodu, nebo jen lepší živobytí. Dlouho žili v utečeneckých táborech, za peníze daňových poplatníků. Dnes tedy mají možnost významně pomoci migrantům. Ať otevřou svá srdce, peněženky.

My ostatní ten dluh nemáme. A pokud přispějeme, tak jen ze svého svobodného rozhodnutí.

Přemysl Votava