Nikdy nezapomeňte, jak lehce jsme svobodu ztratili...

Armádní generál Ludvík Svoboda

Naše generace od padesáti let výš slyšela hrdinné příběhy tolikrát od útlého dětství, že jsme slyšet nechtěli a naslouchat odmítali. Bylo toho moc. Nyní se nám to vrací.

A my, naše generace, jsme bohužel zapomněli.

Jaký je to obrovský rozdíl mezi těmito bojovníky a hrdiny, kteří nasazovali své životy. Naši rodiče, tátové od rodin, aby ubránili naši vlast a dnešními vojáky, kteří za peníze slouží kdesi pro kohosi. Přesto si máme více vážit dnešních vojáků, kteří kdesi pro kohosi slouží v daleké cizině, ale vůbec neznáme ty, kdo naši vlast pro nás, naše děti a vnoučata vybojovali zpět a vlast nám vrátili!

Při bojích na Dukle se Ludvík Svoboda dozvěděl, že jeho syn Miroslav byl ve svých necelých 18 letech zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen. Tam byli popraveni i oba bratři Ireny Svobodové Jaroslav a Eduard a synovec Jan Doležal. V koncentračním táboře Ravensbrück byla zavražděna Anežka Stratilová, maminka Ireny Svobodové.

Irena Svobodová s dcerou Zoe unikly zatčení a od listopadu 1941 do května 1945 se skrývaly u statečných a obětavých lidí na Moravě (mimo jiné s jejich ukrýváním pomáhal katolický kněz Jan Dokulil, působící v Uhřínově – švagr katolického básníka a spisovatele Jana Zahradníčka), z toho v letech 1943–1945 v obci Džbánice (blízko Moravského Krumlova). Dalších 15 členů z obou rodin manželů Svobodových bylo tři roky vězněno v internačním táboře ve Svatobořicích na Moravě.

Proto je děsivé, že stále den co den musíme povinně absolvovat školení o židech v koncentračních táborech (což je samozřejmě strašné), ale vůbec nevíme, že naši lidé na tom byli stejně a naše propaganda o tom mlčí.

A to je zločin na našich předcích!

Že komunisté zneužili nadšení občanů ze svobody po válce a překlopili vše v ústavní vládu jedné strany, je jedna věc, ale proto nikdy nesmíme zapomenout, jak obyčejní lidé komunisti, nekomunisti, věřící v jakoukoliv víru či nevěřící bránili ruku v ruce naši vlast.

A šílené běsnění zločinných komunistů odnášeli nejen ti, co ostře toto odmítali, ale dokonce i samotní řadoví komunisté, kteří si dovolili zločinné vedení kritizovat. A i toto bychom neměli zapomenout!

Do války za osvobození se zapojilo velmi mnoho českých a slovenských občanů (a dalších národů z východu).  

Pokud národ dovolí, aby se toto zapomnělo, dokonce aby ve školách učili lidé, co přímo naše hrdiny uráží, národ si nezaslouží nic jiného, než aby byl rozpuštěn v prazvláštní dnešní společnosti arabsko - bruselsko - americké.

Nebo opět naše děti začneme učit pravdu a tyto zločince vyženeme. Ale dokážeme ještě vzdorovat, máme na to morální kredit a sílu, když jsme touto lidskou spodinou obsadili i výuku našich dětí či vnoučat?

Přišlo e-mailem