Nic v republice se nezmění k lepšímu, pokud voliči neopustí polistopadová dogmata
Vývoj republiky po tzv. sametovém převratu – falešně nazývaném „revolucí“ – přinesl velmi málo nových kvalit veřejného života, a naopak přivál velmi mnoho zlořádů. Noví vykladači režimu , tzv. politologové, tomu říkají tzv. „daň za demokracii“. To je ovšem v nejlepším případě čtvrtpravda.
Proč se to stalo, na to je mnoho analýz, počínaje Dolejšího Analýzou 17. listopadu a konče výklady pana Pithardta, Peheho, Vondry a mnoha jiných polistopadových předáků. Svůj názor na to mají i legionáři a odbojáři. A ten – pokud je mi známo - ve srovnání s budováním I.ČSR není pro nový režim republiky ani trochu lichotivý.
První československá republika byla stát budovaný takřka „na zeleném drnu“, bez historické republikánské tradice. Tak to i popsal dnes diskutovaný Ferdinand Peroutka ve svém klasickém díle „Budování státu“. Přesto však I. republika měla mnohem více kvalit, nežli polistopadový režim. A měla též občanstvo, které této republice v drtivé převaze věřilo a zasazovalo se o ni – což dnes nové poloviční republice téměř zcela chybí. Dnes nemáme masy národa, který by bránil a vybojoval tuto poloviční (a polovičatou!) republiku.
Výrazem „poloviční republika“ míním stav po rozbití (nikoli rozdělení!) společného státu Čechů a Slováků. (Rusíni nás opustili již po roce 1945 – ať to bylo jakkoli.) Výrazem „sametový převrat“ míním stav roku 1989, je stav, kdy nedošlo k revoluci, jak nepravdivě tvrdí mnoho jejich aktérů a po nich to opakují takto naučené mladší generace. Došlo k palácovému převratu latinskoamerického typu, nebo majdanového typu, jak by to mohli politologové nazvat po událostech na Ukrajině. Došlo k masovému zneužití iniciativy našich národů, které měly zcela jiné představy o vývoji státu, jež se nakonec nenaplnily. Nenaplnily se pro zcela opačné zájmy hybatelů převratu.
Pojem „revoluce“ se totiž v objektivní pozitivistické historiografii vztahuje na skutečné kvalitativní změny společnosti, přinášející nové kvality v životě společnosti. Tak tomu bylo v revolucích třetího stavu v Anglii a pak ve Francii. Proto se ve Francii Ludvík XVI. tak divil, když došlo k povstání lidu proti Bastile. Traduje se, že pravil, „To je revolta?“ A jistý dvořan mu údajně odvětil „Nikoli Sire, to je revoluce“. Sám pojem „revoluce“ je odvozen od latinského „revolutio“. Koperník nazval své převratné dílo „De revolutionibus orbium coelestium“ – O obězích těles nebeských – a toto vpravdě revoluční dílo zahájilo kvalitativní revoluci v dosud středověkém myšlení o podstatě našeho vesmíru.
Tzv. sametový převrat sice hlásal přinášení nových kvalit do veřejného života společnosti, zejména slogany typu „Společnost plurality proti totalitě“, „Demokracii proti socialismu“, „Strašáky kapitalismu – nezaměstnanost, bída, hlad, válka – jsou strašáky starého bolševika“. Zvláště tuto tezi s oblibou ve svých projevech hlásal první prezident poloviční republiky pan Havel. A pro uspokojení širokého občanstva dodával další slogan : „Nikdy nevstoupíme do žádných vojenských bloků“. Jak hořké bylo pak totální popření této Havlovy propagandy, známe z války o Jugoslávii, z našeho federátského paktu s NATO, a z naší neslavné mnichovanské role v uznání lžistátu „Kosovo“. Dnes republika v politickém schizofrenickém obratu hlásá opak pro Krym. Co neplatilo pro Kosovo, má platit pro Krym – a naopak. Tento zahraničně politický machiavelismus zapáchá tak pronikavě, že jej média musejí různě zahalovat, zamlžovat a rozpitvávat, aby alespoň poněkud zmírnila smrdutý odér krachující politiky státu. Proto musely být všechny občanské iniciativy, které de facto chtěly naplnit Havlův slogan o nevstupování do vojenských bloků, zcela paralyzovány a nakonec zničeny – viz Strana neutrality a další akce.
Ale dosti o čtvrtstoleté historii naší poloviční republiky. Obraťme se k současnosti. Tu charakterizuje naprostý odvrat od sociálního státu a setrvalé lpění na modelech nefunkčního reformního kapitalismu, ať jej prezentují ultrakonzervativci TOP 09, nebo liberálové ODS, anebo lidovci pod novorežimní značkou křesťanských demokratů. Po všech privatizačních, restitučních a manažerských eskapádách s republikou je tato přivedena - včetně masové většiny voličů - do stavu naprostého marasmu. Konstantou veřejného života většiny národa se stala sociální nejistota, hrozba bezdomovectví, života na hranici nebo i za hranicí chudoby a dokonce i bídy. Toto vše má korunovat invaze asijských a afrických uprchlíků z rozvrácených zemí stižených válkami a převraty. A to bychom ještě měli pomoci našim evropským bratrům v neštěstí – Řekům, v situaci, kterou oni sami v drtivě většině nezavinili. Lži o Řecku většinou vyprávějí ti, kdož sami mají v oku nikoli břevna, ale přímo trámy. Viz například nikdy nesplacené nacistické reparace Řekům. (A nám! – o nich ovšem svobodní Češi nesmějí říci ani slova, jinak je seřve například pan exministr zahraničí…)
Největší hrozba současnosti, která přirozeně odsouvá do pozadí všechny další sociální neduhy naší společnosti, je hrozba muslimských uprchlíků. Sama Unie si s problémem neví vůbec rady, protože odmítá jakékoli praktické řešení a utápí se v neplodných debatách o takzvaných kvótách a jiných administrativních úkonech, které zhola nic neřeší. A ti, kdož navrhují praktická řešení – nepustit sem nikoho jiného, nežli skutečně na životě ohrožené, hlídat hranice atd. – jsou politiky stran TOP, ,KDU a zčásti i ODS označování nálepkami xenofobů nebo přímo rasistů, snad i fašistů… Zatímco rusofobie u nás dospěla do takového stádia nákazy, že poslankyně za TOP O9 vykřikuje veřejně o nutnosti zahájit proti Rusku jadernou válku ! Odhlédneme-li od sociální psychopatie takových sdělení, je nutné považovat je za projevy politického neandertalismu prvního řádu, hraničících s veřejně hlásaným fašismem.
Má-li nastat positivní obrat v naší společnosti, pak je nezbytné, aby se voliči, kteří doposud byli masírování stranami typu TOP, KDU a zčásti ODS (tam lze vystopovat ještě zbytky zdravějšího politického realismu, ovšem přehlušovaného antiruskými agresory), se zbavili konečně nánosů politických dogmat polistopadových idolů.
Tím rozumím lžidogmata typu „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“, „Tradice starého Rakouska byla lepší Masarykovy republiky“, „Češi zavinili vyhnání sudetských Němců a ublížili jim“ (knížecí lež), „Sudeti byli s Čechy po osm set let“ (Posseltova superlež!!) „Zbavili jsme se zaostalých Slováků“, „Nejlepší vlastník je soukromník, nejhorší je stát“ (blbost hlásaná jistou památkovou péčí, dokud se nedostavilo hořké poznání opaku) „Socani znovu zlikvidují živnostníky“( s oblibou hlásala ODS před volbami) , „Zemědělská družstva byl zločin bolševika“ (vycházejí na to tlustospisy), „Privatizace nejlepší způsob hospodaření s majetkem“ (prezident Klaus, Stráský, Dlouhý, Ježek atd.). Přidávám příklad z vlastní zkušenosti. Jednou mi dokonce jistá vážená brněnská lékařka prohlásila: „Nerestituovala jsem, aby mi znovu vzal majetek nějaký Masaryk nebo bolševik“ (sic…) K tomu komentáře netřeba.
Tato dogmata jsou v nejrůznějších informačních polévkách denně rozlévána do hlav nebohých vnímatelů „mediálními sračkomety“ – jak je nazývá jistý předseda jedné legionářské jednoty v Brně.
Sám tento citát ukazuje, že mediální masáž tisíckrát opakovaných dogmat už se zajídá mnohým občanům. Je jen třeba převtělit toto poznání ve volbách a definitivně snížit voličský elektorát jmenovaných stran. Strany, které posílají své předáky na různé sudetské sjezdy, objímají se s praporečníkem státu nepřátelské organizace sudetů Posseltem, zvou jej na magistráty měst jako je moravská metropole Brno – takové strany vyrábějí ze svých předáků nepřijatelné morální politické mrtvoly českého národa. Tyto strany propagují politiku smiřování s vyloženými škůdci a nepřáteli republiky, dekretů a ústavy České republiky. Toto musí být pro voliče nepřijatelné – i kdyby toto mělo být hlásáno církví a z kazatelen, což bývá případ jižní Moravy.
Regiony Vysočiny, Zlínského kraje, a zejména Jihomoravského kraje, jsou tradiční doménou katolického obyvatelstva. Katolicismus zde zvítězil po bělohorské katastrofě a přežil i zánik staré habsburské monarchie. Za I. Československé republiky se katolíci aklimatisovali v republikánské společnosti a linie Msgre Šrámka se ukázala jako vysoce konstruktivní. Vedle Sokolů to byli i Orlové, kteří v letech okupace statečně bojovali za republiku a v zahraničních armádách na všech frontách. Msgre Šrámek byl významným představitelem exilové londýnské vlády a společně s presidentem Budovatelem Dr. Benešem pokládal základy obnovené republiky i Košického vládního programu – toho programu, po kterém dnes mnozí tzv. eurodemokraté tak plivou a pošlapávají jej.
V letech autoritativní socialistické vlády se lidová strana starala o rozvíjení kulturních tradic národa, o cylirometodějskou tradici a o vzdělávání širších vrstev lidu. Je pravdou, že mnozí příslušníci strany trpěli persekucí a šikanou, je pravdou, že stejně jako například národní socialisté, byli i oni v mnoha případech pronásledováni. Ale je také pravdou, že i v této době měli svého ministra ve vládě, který odstranil z dotazníků údaje o vyznání, apod. Ne vše z doby autoritativní socialistické ČSSR lze odsoudit jen jako výplod ďábelského bolševismu. Musí se též uznat některé přínosy, což se dnes úporně glajšaltuje a popírá. Toto vše by si měli voliči zejména KDU, kterým se dnes – stejně jako voličům jiných konzervativních stran - oktrojuje denně dávka antibolševismu, antirusismu a antibenešismu, dobře uvědomit. Nelze připustit, aby politika konzervativních a středových stran stále padala po nakloněné rovině kolaborace se Sudety, s pseudorestituenty a s rozkradači republiky. Jinak se voliči takto pracující stran dočkají jen bezpečné cesty do pekel.
Jiří Jaroš Nickelli, předseda ČSBS Boskovice