17. listopadu 2014 se konala na Albertově pietní akce. Tak byla ohlášena svolavatelem, jímž byla Univerzita Karlova, Magistrátu hlavního města Prahy. Zmocněncem svolavatele byl pan prof. Dr. T. Zíma, DrSc., rektor Univerzity. Pořádek shromáždění na Albertově měla zajistit pořadatelský sbor svolavatele, celkem 30 pořadatelů, a Policie ČR. O bezpečnost prezidenta republiky ing. M. Zemana pečoval Útvar ochrany prezidenta.
Na co se na Albertově také vzpomínalo? V listopadových dnech 1939 Němci zavraždili 9 studentských a vysokoškolských funkcionářů. České vysoké školy nám zavřeli. Dalších 1200 studentů poslali bez soudu do koncentračního tábora. Někteří zde zemřeli. Na paměť těch mrtvých i živých bojujících byl od roku 1941 slaven Mezinárodní den studentstva. Bylo tedy skutečně na co s úctou a vděčností vzpomínat. A podle svolavatele shromáždění mělo mít pietní charakter. Tento fakt byl ten nejdůležitější a nejvýznamnější. Ve srovnání s tím vystoupení kohokoliv dalšího bylo až druhotné. Nikoliv však zanedbatelné, poněvadž šlo o prezidenta republiky a hlavy dalších čtyř států.
Přesto pietisté ukazovali prezidentovi červené karty, vykřikovali hesla jej ostouzející a házeli na našeho nejvyššího ústavního činitele, zároveň i nejvyššího velitele čs. ozbrojených sil, vajíčka a rajčata. Tito účastníci shromáždění přeměnili pietní akci v zavrženíhodnou demonstraci proti prezidentu M. Zemanovi. Přestože zákon 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ukládal svolavateli i Policii ČR řadu povinností, nikdo z nich nic neučinil, alespoň nám o tom nic není známo, aby původní charakter akce byl obnoven.
A světe, div se? K porušení zákona nedošlo, dokonce ani ne k přestupku, jak nyní oznámil vedoucí odboru správních agend Městské části Prahy 2, Ondřej Jícha. „Věc byla odložena z důvodu, že došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo postoupení věci. Žádné sankce proto uloženy nebyly.“
Takže ani přestupku se „pietisté“ nedopustili. Nic se nestalo. Vše tedy proběhlo normálně? Podle našich „úřadů“ ano. My jsme však viděli na Albertově 17.11. 2014 zdivočelý dav mladých lidí, který ignoroval jakékoliv vzpomínání na minulost a upnul se na dehonestaci prezidenta a jeho ostřelování vajíčky a rajčaty. Hon na prezidenta začal a neskončil. Pokračuje. Co je jeho cílem? Nucená rezignace prezidenta? O tom jsme psali ve svých podáních orgánům činným v trestním řízení.
Podle našeho názoru šlo o řadu protiprávních jednáních, včetně spáchání trestných činů. Pokud však bylo rozhodnuto ve věci výše uvedeným způsobem právem, o tom však pochybujeme, pak zbývá otázka, zda náš právní řád nepotřebuje doplnit o nové skutkové podstaty trestných činů nebo rozšířit o zákon na ochranu republiky, jenž jsme měli od 20. let minulého století, které by umožnily stíhání pachatelů uvedených a podobných činů.
Ale opusťme právní úvahy, i když se nám mnohým příčí, že vše takto bylo zameteno pod koberec, jak jsme přesvědčeni i nadále. Vzpomeňme si, proč bylo shromáždění na Albertově svoláno! Ať již právně soudíme tak, či onak, nevyhneme se konstatování, že památka Němci zastřelených a umučených studentů, byla „akcí“ na Albertově znesvěcena. Národ, který si neváží vlastních hrdinů, a my jsme proti této obludnosti neprotestovali dosti silným a slyšitelným hlasem, je nemocný a dezorientovaný. Diagnózu nechť stanoví někdo z povolanějších. Alespoň toto by mělo odeznět z ČT, z rozhlasu, z dalších médiích, úst našich politiků, zejména ústavních činitelů. A to se nestalo!
Přijdou však i další dnové. Na studenty zavražděné Němci budeme dále s hlubokou úctou vzpomínat a na ty novodobé „albertovské“ se snažit zapomenout. Pokud jejich „hrdinských činů“ se budeme dovolávat, pak jedině jako na špatný příklad.
A jednou se jistě dozvíme o „shromáždění“ na Albertově, které se konalo 17.11.2014, pravdu. Je to vše jen otázka času a hlavně lidí, kteří si stále myslí, že nakonec vždy pravda zvítězí, a udělají pro toto vítězství vše, co budou moci. Pravda a nic než pravda vyléčí i duši našeho národa.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz