Nezapomenutelná vlast Sudetenland

„…český národ odtud fyzicky zmizí,… k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)…“. ) PhDr. Václav Kural,CSc. „Memorandum Hergel“ a formování strategických sudetoněmeckých (a německých) cílů v české otázce


Kniha tohoto názvu vyšla minulý rok. Přečetl jsem ji a odložil. Nyní však vidím, že by bylo dobré k některým tématům, jež obsahuje, říci několik vět.


Samozřejmě se především vtírá otázka, co je to ten Sudetenland? Územní členění našeho státu nevymezuje žádný teritoriální celek tohoto názvu. Sudetenland de iure ani de facto neexistuje. Neexistoval ani v Československé republice. Takže se dostáváme do zvláštní situace. Jsou zde nějací lidé, zřejmě naši bývalí či současní „spoluobčané“, kteří v Sudetenlandu přesto vidí nezapomenutelnou vlast.


Podívejme se tedy do minulosti. Slovo Sudety a jeho odvozeniny, známé již z dřívější doby, upevnili ve vědomí lidí, především Němců žijících v našem pohraničí, henleinovci, kteří své soukmenovce postupně znacizovali. Jejich cílem bylo odtržení „sudetoněmeckého sídelního území“ od Československé republiky a připojení k hitlerovské říši. Od roku 1937 se někteří henleinovští prominenti zabývali i širšími otázkami. Přišli k závěru, že nejde jen o „jejich území“, ale i o celý českomoravský prostor, který, jak to viděli oni, je starým říšským územím, a proto také k říši patří. Byla zde jen jedna maličkost, co s českým obyvatelstvem. O jeho vyhánění z pohraničí a následně ze zabraného čs. území Němci, bylo řečeno již mnohé. Ale co s dalšími Čechy?


Na tyto i jiné otázky odpovídá dokument nazvaný „Základní plánování O.S.“, vzniklý v časovém rozmezí květen až srpen 1938, a nalezený v září 1938 v Henleinovy politické kanceláři v Aši po útěku předáků Sudetendeutsche Partei do Německa. „V tomto základním případu konfliktu nejde jen o sudetoněmecký problém, ale o celkovou otázku dnešního Československa…Pokud jde o České země, musí Německá říše na základě tisíciletých historických skutečností opět uplatňovat říšské právo a začlenit tyto země beze zbytku až po staré říšské hranice, platné do roku 1866 (Malé Karpaty)…


Nemůžeme pohlížet na češství jako na svébytný národ. Protiněmecká propaganda dokázala v 19. století odcizit Čechy německému životnímu prostředí. Obrácení tohoto vývoje je oprávněné a je životní nutností pro Německou říši. Nikdy v dějinách už nesmí dojít k českému obrození. Je nutno zničit od základu každou další možnost takového obrození… Proto je třeba potlačit český jazykVeškeré české školství a osvěta se až na další uzavírají… Budou zakázány všechny české tiskoviny…Česká knihkupectví se zavřou, české knihovny se zabaví... Stejně tak dostanou všechny české svazy a spolky, zejména ty, které mají národněpolitický ráz, komisaře, kteří mají za úkol je zlikvidovat...


Široké vrstvy českého obyvatelstva (průmysloví dělníci) mají být přesídleny do mimočeských oblastí a je třeba podporovat přistěhovalectví širokých vrstev německého obyvatelstva z celého území Německé říše do českých oblastí…


České peněžní ústavy je třeba likvidovat a převést do ústavů německých. U českých velkoobchodních společností a družstev (např. spotřební družstva¨) se uplatní obdobná opatření…“


Samozřejmě jakýkoliv případný český pokus o odpor, jak zakotvuje Základní plánování O.S., bude s nesmlouvanou tvrdostí zlomen. (Z publikace Edvard Beneš. Odsun Němců z Československa, výbor z Pamětí, projevů a dokumentů 1940-1947, k vydání připravil Karel Novotný, preface Jan Křen, str. 209-219, nakladatelství Dita, Praha 1996)


Jak svědčí i další , Henleinovci se zabývali i mocenským násilným řešením „české otázky“.


Česko-německé řešení nezasahuje jen otázku či anexi pohraničí, ale jde o celý „sudetoněmecký prostor“, neboť „Čech je ze svého dnešního sídelního prostoru neustálým a těžkým nebezpečím a ohrožením veškerého němectví“ … Kromě toho potřebuje německý národ životní prostor a proto se „nesmí vzdát ani metru tohoto prostoru ze všeho nejméně v srdci Německa…“ Přitom: „Žádné zaslepení: /je to/ boj na život a na smrt… V konečném důsledku nejde o nic jiného, než kdo zůstane, Čech či Němec.“6) Proto z titulu práva vyšší hodnoty německého národa… musí být pokračováno v tom, co naši otcové započali a předčasně přerušili...“Vlastně nejnaléhavějším úkolem německého národa je… aby byla z Čech, Moravy a Slezska německá země.“

Tuto zemi „si přejeme jako německou půdu, proto i konec existence české národnosti na této půdě. … germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,… k čemuž může dojít ve dvou základních formách: buď vyhubením či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“ 7) PhDr. Václav Kural,CSc. „Memorandum Hergel“ a formování strategických sudetoněmeckých (a německých) cílů v české otázce


Tehdejší „sudetští“ Němci ruku v ruce s říšskými nacisty a za jejich všestranné podpory usilovně pracovali na rozvratu Československé republiky, k čemuž se sám K. Henlein v jednom ze svých pozdějších projevů plně doznal. V době bezprostředního ohrožení ČSR mnozí z nich přešli do Německa, kde získali výcvik a potřebné zbraně, aby pak přešli hranice a bojovali s českými ozbrojenými složkami a terorizovali české obyvatelstvo. Suidetendeutsche Partei již dříve na svém dubnovém karlovarském sjezdu vyhlásila, kromě dalšího, požadavek svobodně se přiznat k německé národnosti a k německému světovému názoru, tedy k nacismu.


Sudetenland ani za první republiky nebyl samostatnou územní jednotkou. Znacizovaní Němci, jichž tehdy byla velká většina, o jeho vytvoření usilovali. Požadovali však mnohem více. Chtěli připojení Čech a Moravy k říši a germanizaci uvedeného prostoru. Později bojovali i za zločinný nacistický pořádek v Evropě. Jak dopadli, víme.


O to více je podivuhodné, že někteří Němci „ve vlasti zůstavší“ a naši sudetomilové křísí „Sudety“, považují je za svoji nezapomenutelnou vlast a dokonce se zřejmě hlásí i k henleinonacistickému odkazu.


Takže pokud se ještě někdo hlásí k „Sudetenlandu“ a jeho dřívějším představitelům, jejichž výtvorem „Sudetenland“ byl, pak musíme otevřeně říci, že se hlásí ke zločincům a zrádcům Československé republiky.


Jaký byl osud dvou nevýznačnějších představitelů znacizovaných Němců v ČSR, Konráda Henleina a Karla H. Franka?

Henlein ze strachu před zaslouženým trestem spáchal sebevraždu. Frank byl u Rokycan zadržen Američany. Ani převlek mu nepomohl. Poznal jej údajně jeden Čech. Tehdy Američané udělali chybu. Přivezli Franka, masového vraha českých lidí, na náměstí do Rokycan. Co se ve chvíli odehrálo, byl bezprostřední a tvrdý úder lidské bouře. Američané téměř pozdě pochopili, že se dopustili omylu. Museli Franka bránit s vypětím všech sil. Čeští policisté jim pomáhali, i když asi s nechutí. Jakž takž, a to na poslední chvíli, Franka uchránili. Jinak by jej rozbouřený dav roztrhal na kusy. Na jeho rukou lpěla krev desítek tisíců našich lidí. Frank byl zachráněn pro šibenici. Spravedlivý proces skončil rozsudkem smrti.


Obdobně skončili i někteří poslanci či činovníci Sudetendeutsche Partei, tedy ti, kteří chtěli vyhladit český národ. Kdo jinému jámu kope, sám do ní spadne! To je poučení z dějin. Také víme, že cesta ke skutečnému smíření mezi Čechy a Němci přes Sudetenland a sudetoněmecký landsmanšaft, nevede. Přesto však našim cílem i nadále zůstávají dobré sousedské vztahy s německým národem.

Dr. O. Tuleškov





3


Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz