Nezajímá mne, co psal či nepsal Peroutka o Hitlerovi. Zajímá mne, co psal o Leninovi

Veřejností cloumající spor o údajný citát Ferdinanda Peroutky ve vztahu k nacistickému führerovi vnímám jako spor zástupný. Tam už po všech peripetiích nikdo ani neví, kde je a kde není dějinná faktografie, protože tu platí jistý výrok Ústavního soudu, tuším kdysi sepsaný v kauze  premonstrátů z Jenišovic, který údajně zní takto: Nedaří-li se nalézt listinu, neznamená to, že neexistovala. Ale to vše přenechejme profesionálům.

Mne totiž vůbec nezajímá spor o Hitlera v údajném podání či nepodání pana Peroutky. Lze najít dosti jiných jeho statí z dob  nesvobody, kde problémy pojímá tak či onak. A nakonec jako vězeň koncentračního tábora platil nacismu daň, o níž sám  po osvobození trefně napsal, pokud si to ještě pamatuji, v listu Dnešek, že fašismus jsme poznali dvojím způsobem: z knih - kdo chtěl, a ze života - i kdo nechtěl. Ten citát už dnes v Dnešku nedohledám, protože jsem to číslo Dneška věnoval jistým národním socialistům a ti ho, samozřejmě, ztratili. A je to citát dle mne hluboce pravdivý a výstižný (On ovšem ten citát je i v níže uvedené knize "Tak nebo tak" na str.132...) Snad mne za toto madam Kaslová nezažaluje. A protože jsem pozůstalý po oběti gestapa a příbuzný obětí z Osvětimi a pankrácké sekyrárny, dovedu toto pochopit velmi výrazně.

Ferdinand Peroutka zanechal dílo, které musíme, ať jsme příslušníci nejrůznějších názorových barikád, hodnotit z hlediska významu jako monumentální. Připomínám to, protože se stále hodnotí jen jeho novinářská činnost, ale zapomíná se i na jeho dílo knižní. Ať už je to fundamentální dílo "Budování státu", které pregnantně postihuje počátky naší, nebo kniha "Tak nebo tak", vydaná Františkem Borovým roku 1947. Ta kniha vyšla v počtu 5500 výtisků v Praze a vytiskla Akciová moravská knihtiskárna Polygrafia v Brně. A tu knihu mám ve své knihovně, a pokud mne někdo za níže uvedené citáty požene k soudu, jak je to dnes národním sportem a rozšířenou zábavou žalobců a žalobkyň, tu knihu k soudu vezmu, ale nikomu nedám, jen panu soudci ukážu ony citáty v originále. Kdybych ji dal z ruky, tak z vlastní zkušenosti vím, že bych ji nikdy nedostál zpátky, takto jsem přišel už o řadu knih, a zlodějem v jednou případě byl i akademik. Shodou okolností šlo o Peroutkovu knihu "Jací jsme". Není to pěkná ironie dějin?

Než k věci. Mne  jako představitele okresních odbojářů a pozůstalého po oběti nacismu zajímalo, co pan Peroutka v době po osvobození psal o odsunu Němců, o socialismu, o komunistech a o Vladimíru Iljiči Leninovi. A tak stůjte, zde přesné citace z jeho knižního díla o těchto otázkách.

Nejdříve započněmež (jak říkával Pekařův Císař) citovati stanovisko pana Peroutky k otázce  odsunu Němců. Zní takto:

"Malicherné by bylo podporovat v lidech negaci a mrzutost, když národ právě se ocitl před dvěma úkoly, které patří k největším z jeho historie: vystěhováním Němců učinit konečně z této země čistou zemi českého národa - a položením základních kamenů k socialismu připravit budoucnost, k níž dříve nebo později se obrátí celý svět. Je třeba, aby každý jednou mohl říci s hrdostí, byl jsem při tom, pomáhal jsem". (Cit.dílo, str.170-171.)

Myslím, že my odbojáři a legionáři bychom se mohli pod tato slova podepsat. Jestliže pan Peroutka považoval roku 1947 odsun - nikoli nějaké "vyhnání" - za jeden z největších úkolů českých dějin, pak je to odpověď všem prznitelům tohoto  státního aktu prováděného podle mezinárodních smluv a zákonů ČSR, za který dostala ČSR veřejnou pochvalu Mezinárodního Červeného kříže.

Další citát se týká socialismu:

"Řekněme nejdříve, co je třeba pokládat za reakci. Socialismus tak velice a tak intimně se shoduje se silami přítomnosti a budoucnosti, hmotnými i psychologickými, že vše,co se zásadně staví proti němu, nemůže být pokládáno za nic jiného, než za reakci. Socialismus jediný může si činit naději, že rozřeší složité otázky ,mohutné moderní výroby, vyspělé techniky a potřebného mohutného konsumu. Bez socialismu, bez ústředního plánování, bez ústředního plánování v hospodářském životě unášely by nás mohutné moderní výrobní prostředky  neznámo kam - patrně ke katastrofě." ( cit.dílo str.139-140.)

O komunistech pak napsal pan Peroutka toto:

"V době revoluce komunistická strana překonávala energií, odhodlaností, jasným programem všechny strany ostatní. Poměry, v nichž žijeme, jsou přirozeným následkem této okolnosti. Ano, je také možno uvádět abstraktní zásady a plačtivě vyzývat lidi, aby se podle nich řídili. Ale stále ještě "tam svět se hne, kam se síla napře". Vždy vůle a odvaha budou působit jako přírodní zákon. Svět se nevyvíjí podle učebnic, nýbrž podle lidí. Kdyby komunisté i dále byli čilejší, energičtější, nebojácnější, než ostatní, pak by nakonec vyhráli, a vítězství by jim patřilo". (Cit.dílo, str.94-95.)

K tomu ovšem uvedl i  kritický rozbor stávající situace:

"V třetí republice objevili se komunisté v jiné podobě, než v jaké byli známi dříve. A lidé se nyní ptají : která podoba jest pravá - nová nebo stará?" ( Cit.dílo str. 95ff.) A tam rozebírá pozice po zrušení Kominterny a příklon k panslavismu a systému národních front. To bylo pochopitelné. Válka změnila nejen nepřátelské zákopy, změnila i pozice socialistického SSSR a komunistů ve světe.

Konečně se dostáváme k citaci toho, co napsal pan Peroutka o Leninovi.

"Kdyby v ruské revoluci nebylo toho realismu, který dovede vidět nedostatky a nebojí se o nich mluvit, byla by ruská revoluce dávno zašla. Leninova genialita byla právě v jeho pronikavém realismu. Byl vůdcem i prvním kritikem svého režimu. Jednou z vlastností, jimž na něm třeba nejvíce se obdivovat, byla nemilosrdná otevřenost, s níž promlouval o vadách, nedostatcích a neúspěších režimu,který sám vedl. Odměnou mu bylo, že své dílo postavil na zemi, nikoliv do oblak" . (cit.dílo,str.174.)

Osobně se domnívám, že by tuto charakteristiku Leninovy osobnosti mohl podepsat bez ztráty věnce jakýkoli současný komunista, socialista nebo jiný příslušník levicové orientace. A pokud se toto vše, co jsem ocitoval podle originálu, nezamlouvá příslušníkům jiných barikád a boří to jimi pracně slátaný paobraz Ferdinanda Peroutky v dané době po osvobození před odchodem do exilu, je to jejich problém.

A pokud se to nelíbí, jakékoli osobě blízké panu Peroutkovi, nechť mne žaluje a vyvrátí tyto citáty. Pro přesnost ještě připojuji foto titulu knihy a citátu o V.I.L.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, předseda ČSBS Boskovice