Než budete číst Základní dokumenty sudetoněmeckého landsmanšaftu, přečtěte si, prosíme, nejdříve níže uvedený text
Rok 2015 a následující nejen v SL
V r. 2015 dochází ke změně vztahů mezi jednotlivými názorovými společenstvími uvnitř SL. WB ztrácí svou vedoucí roli ve prospěch AG, která postupuje ruku v ruce se SG. Společně tyto složky SL nastolily otázku novelizaci stanov, jíž schválilo Spolkové shromáždění, jak v r. 2015, tak i v roce 2016 velkou většinou. V roce 2015 novelizované stanovy odmítl příslušný soud registrovat. Podle dosavadních informací, které máme, i po druhém pokusu o novelizaci platí stanovy SL v původním znění.
I když se AG a SG verbálně vzdávaly práv na vlast, na odškodnění a restituce, ve svých projevech však někteří z funkcionářů SL mluvili zcela jinak. B. Posselt prohlásil v listopadu 2015 ve Vídni v Domě vlasti, že. odškodnění i restituce budou. Na Dni vlasti v Klosterneuburgu G. Zeihsel, předseda rakouského SL, informoval, že v ČR probíhají přímá jednání o odškodnění tzv. Novorakušanů, tj. sudetů, kteří získali rakouské občanství až po 27. dubnu 1945.
Na jedné straně se „reformátoři“ v SL vzdávají práv, na druhé však požadují plnění některých z nich. Tato politická schizofrenie vzbuzuje u nás nedůvěru. Nelze vyloučit, že „reformátoři a šovinisté“ v SL hrají hru určenou pro veřejnost. Jak víme z minulosti, pro sudety nikdy nordická lest nebyla cizí. Mistr v tom směru byl K. Henlein. Zapřísahal se, a i jeho věrní, loajalitou k republice, aby jí nejdříve potají zrazoval a později, až přišla vhodná chvíle, se přihlásil s celou tzv. Sudetoněmeckou stranou k nacismu.
Faktem také je, že nebyl činěn žádný pokus o novelizaci programu Dvaceti bodů z r. 1961. Ani verbálně tato snaha nebyla vyjádřena.
Podíváme-li se na práva, která pro sebe reklamuje SL, z hlediska mezinárodního práva, pak zjistíme, že jde pouze o zbožná přání. Žádné z těchto práv není založeno na mezinárodně právním základě. Sudeti si práva sami zformulovali, dali do stanov a programu. Otázkou je, nakolik v ně věří. Přesto se snaží i nás přesvědčit o jejich platnosti a hlavně nás vedou k tomu, abychom se tvářili a pak i jednali, jako kdyby tato práva byla platná. To je cesta, jediná cesta, jak se mohou dostat k naplnění alespoň některých svých „práv“. Z hlediska mezinárodněprávního jsou jejich tzv. práva totiž nulitní.
Několik konkrétních případů. Odsunutí Němci z Československa a jejich následníci sdružení v SL si samovolně a účelově vytvořili pro transfer (přesídlení, odsun) termín vyhnání, který je v rozporu s termíny používanými spojenci nejen v Postupimské dohodě, ale i v mezinárodním právu. My jsme Němce nevyhnali, ale přesídlili, a to na základě rozhodnutí Spojenců v Postupimi, a to způsobem, který byl spojenci vysoce pozitivně hodnocen
K tomuto tématu prof. JUDr. M. Potočný, DrSc, uvádí.:
"Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy." (Sborník: Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18,/ K otázce „vyhnání“ tzv. sudetských Němců z Československa po skončení války Spojených národů s Německem, Prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., vydalo Křesťanskosociální hnutí 15. března 2016, www.ceskenarodnilisty.cz )
Zcela běžně Němci mluví o tom, že jsme německé obyvatelstvo po válce nejen vyhnali, ale i okradli, oloupili. Opět jde jen a jen o jejich účelové vidění. Spojenci již v Jaltě se dohodli, že Němci budou muset zaplatit škody, které agresí způsobili. Na stejné zásadě se spojenci dohodli i v Postupimi. Následná Pařížská reparační dohoda již stanovila zásadním způsobem reparace, které Německo bylo povinno zaplatit signatárním spojeneckým státům, mezi něž patřila i Československá republika. Všichni signatáři byli povinni německý majetek konfiskovat tak, aby se nikdy nedostal zpět do německých rukou. Nadto ČSR nebyla povinna hodnotu tohoto konfiskovaného majetku odečíst ze svého reparačního účtu. Takže, ne my dluhujeme cosi Němcům, ale SRN nám dluhuje reparace ve výši cca 360 miliard předválečných korun, což dnes představuje více než 3 biliony korun.
Němci též mluví o právu na návrat do své původní vlasti v republice. Na základě rozhodnutí spojenců byli z ČSR přesídleni, Z důvodu, že ve své velké většině republiku zradili a dokonce prolévali krev a mařili životy svých bývalých československých spoluobčanů. Podíleli se na teroristické vládě v tzv. protektorátu. Svým jednáním se tak sami připravili o vlast. Nadto spojenci rozhodli o transferu Němců z Československa i z důvodu zajištění následného míru. Německé menšiny se již nikdy neměly stát nástrojem k rozbití států, v nichž žily, a ani nástrojem k rozpoutání agresivní války, Jejich vlastí jsou státy, kde nyní žijí, především Německo a Rakousko.
Výše uvedené skutečnosti jsou zřejmé i SRN a Bavorsku. Přesto se vměšují do našich vnitřních záležitostí ve prospěch SL. I u nás v republice jsou politické strany, jsou politici, kteří pracují ve prospěch „sudetoněmecké věci“ ke škodě republiky a jejího lidu. Dokonce pomáhají SL v současné krizové situaci, v níž se nachází. Bez této podpory, poskytované i Bavorskem a Německem, jimi především, by SL byl již na cestě k přeměně z agresivního politického subjektu ve spolek zájmový. Někteří čeští ústavní činitelé jednají v rozporu se svými ústavními povinnostmi. Zastírají českému národu pravdu. Společně se SL a některými německými politiky přehlížejí zejména Postupimskou dohodu, Pařížskou reparační dohodu a principy mezinárodního práva. Republika se stává stále více závislá na Německu, které chce hrát vůdčí roli nejen v EU, ale v celé Evropě. B. Posselt se nedávno vyslovil dokonce pro vůdčí roli Evropy ve světě. Něco podobného tu již bylo, Hitler, nacisté, německý panský národ a boj o vládu nad světem. Dějiny se opakují. Současný stav je jen jednou z epizod, které jsme v dějinách s Německem zažili. V posledních týdnech se však mění globální politická situace. Amerika a Rusko zřejmě začnou v otázkách celosvětové bezpečnosti spolupracovat. V těchto podmínkách se ČR opět stane svrchovaným státem, I Evropa se změní ve svobodné společenství samostatných, suverénních států. V to věříme, k tomu pracujme s láskou k vlasti obětavě, každodenně! Za našimi slovy, musí bezprostředně následovat i skutky.
Redakce: ing. P. Rejf, CSc.,připravil: dr. O. Tuleškov