Nesouměřitelnost

   Kde jsou ty časy, kdy na světě vládla obyčejná nerovnost. Znamenalo to, že jeden člověk měl pětkrát, desetkrát, anebo třeba stokrát tolik jako druhý.

   Dneska už jsme mnohem dál. Pokročili jsme do fáze vyspělé demokracie a nejbohatší lidé světa mají větší majetky, než kolik představují výkony celých národních ekonomik. Od obyčejné nerovnosti jsme tak pokročili k naprosté nesouměřitelnosti. Nejen majetků, ale také možností, moci a vlivu. Neměli bychom se tvářit, že to pro demokracii nemá žádné důsledky.

   Během několika prvních dnů letošního roku přišlo na světových burzách několik set boháčů o více financí, než kolik představuje celoroční výkon české ekonomiky.

   Pokud by o takové peníze přišla naše země, byla by to celonárodní katastrofa. Vyhlásili bychom bankrot a mohli bychom to tady rozpustit. Skupinka miliardářů, o kterých je řeč, ztrátu však ani nepozná. Přišli dohromady o méně než pět procent svých astronomických majetků a na celou patálii jistě zapomenou za pár dnů, až se jim bude na burzách zase dařit lépe.

   Ve světle těchto čísel je mimo jiné dobře patrné, co vlastně dělá Evropa pro svou záchranu v dnešní kritické situaci. Nejvýznamnějším počinem k odvrácení uprchlické krize má být věnování tří miliard eur Turecku na to, aby migranty nepouštělo dále do Evropy. Zatím se neví, zda se podaří tak velké peníze sehnat a na úkor čeho budou Turecku odevzdány. Státní pokladny nejsou bezedné.

   Jediný Bill Gates přišel v uplynulém týdnu o výrazně více, než kolik se bude Evropa snažit dát dohromady v rámci této záchranné akce. Než začneme nad jeho ztrátou bědovat, měli bychom si uvědomit, že mu stále zůstalo tolik, že by mohl ze svého zaplatit celý veřejný dluh České republiky a ani potom by se z něho nestal bezdomovec.

   Žijeme ve světě, ve kterém jedinci vládnou většími finančními prostředky než vlády celých suverénních států. Ti nejbohatší z nich by si mohli tyto státy a jejich ekonomiky koupit. Můžeme se utěšovat, že to neudělají, protože znají mnohem lepší cesty k tomu, jak své jmění dále zhodnocovat. Můžeme si ale zároveň nalhávat, že jsme stejně suverénní jako oni? 

Prof. Jan Keller

Přišlo e-mailem