Ing. Jiří Krutina
Jedeme počátkem léta na krátký odpočinek na chatu u Domažlic. Projíždíme Stodem, kde nás upoutá na kraji silnice velká černá tabule s názvem Háj umučených. Zastavujeme a jdeme se s manželkou podívat. Stojí zde napsáno, cituji:
V dubnu 1945 bylo ve Stodu německými fašisty povražděno 241 bojovníků za svobodu lidstva. Zde odpočívají svůj věčný sen. Pokoj jejich popeli – čest jejich památce!
Text je v několika jazycích kromě češtiny také v ruštině, němčině a francouzštině. Odtud vede malá pěšinka do lesního háje na místo masového hrobu, kde stojí památník s trnovou korunou a okovy. Šlo převážně o mnohonárodnostní zajatce takřka z celé Evropy, kteří byli stahování z koncentračních táborů, které Němci museli likvidovat s blížícími se vojsky Rudé armády. Němcům šlo o jediné: zlikvidovat stopy po svém brutálním vraždění, které rozpoutali na porobených národech Evropy. Tak zabíjeli všechny svědky, kteří by je mohli jednou po válce z těchto zločinů usvědčit.
Co je alarmující je datum: duben 1945, tedy jinými slovy necelý měsíc před oficiální kapitulací Německa, kdy všem, včetně Němců bylo a muselo být jasné, že válka je u konce a že veškeré zabíjení je naprosto nesmyslné a i z vojenského hlediska zcela bezcenné. Nešlo ani o „zabíjení“. Zabíjí se navzájem například vojáci v přímém boji, nebo se zabíjí zvířata na porážce, ale v těchto případech jde o čisté ničím neomluvitelné vraždění a navíc organizované a posvěcení státní politikou tehdejšího Německa! To nesmí být nikdy zapomenuto. Je svým způsobem správné, aby tyto pomníky a informace zůstávali zachované pro následující generace bez snahy je zpochybňovat, nebo dokonce překrucovat. Nejde o nějakou patetiku, ale o morální pochopení a slušnost k lidskému životu.
Tyto a podobné události nejen těsně před koncem války jasně usvědčují Němce z toho, že jsou prostými vrahy, kterým šlo o odstranění svědků a stop po svých zločinech. O nic jiného jim nejde ani dnes. Dnes chtějí postupně zamlčet a rozmělnit svou nezpochybnitelnou vinu na těchto vraždách rétorikou, že i oni – Němci byli zabíjení během jejich spravedlivého odsunu nejen z našeho území, ale z celé východní Evropy, kam zcela nezákonným a zločineckým způsobem vpadli s cílem porobené národy zotročit a vyhladit!
Němci bránili Berlín skutečně takřka do posledního dechu, neváhali nasadit při jeho obraně i nezletilé děti, kterým sám Hitler žehnal. Oblast našeho pohraničí, tzv. „Sudety“, byly věrnou Hitlerovou baštou až do konce. Poslední boje v Evropě se odehrávali právě na našem území v těchto pohraničních oblastech. Jakýkoliv hlas z Německa, nebo od našich „pseudointelektuálů háchova-havlova typu“ o omluvách za zabité Němce během odsunu z východní Evropy, včetně Československa je nehoráznou drzostí, srovnatelnou se situací, kdy vám přijde vrah do bytu, zavraždí vám děti, ženu, ukradne vše cenné, zdemoluje nábytek a při odchodu se ukopne o práh, při čemž si odře koleno a pak po vás žádá omluvu a odškodnění.
Všichni, kteří tomu přitakávají a dopřávají sluchu, a nebo to ještě mediálně podporují jsou vlastizrádci a je nutné s nimi takto zacházet. Na to nás upozorňoval náš prezident Edvard Beneš. Je smutné a ukázkou morálního úpadku některých současných představitelů České republiky, že jej neslyšíme a nenasloucháme mu.
Když se u nás točí filmy s názvem „zabíjení po česku“, nezapomínejme a hlavně si připomínejme také „vraždění po německu“.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz