Nepřipomíná  vývoj v ČSSD situaci ve francouzské Socialistické straně?

Od té doby, co v čele sociální demokracie je B. Sobotka, strana pomalu ale jistě ztrácí své pozice, jak v Poslanecké sněmovně PČR, tak i v Senátu. Nedosti však na tom. ČSSD taje i v krajících a na nižších úrovní. Přesto Sobotka je vůdcem strany i v nastávajících volbách.  Je proto otázkou, zda sociální demokraté učinili dobře, když jej nechali v této pozici.

Hollande nechává po sobě socialistickou stranu v troskách. Sám však je přebohatě zabezpečen rentou 15 tisíc euro měsíčně. Je otázkou, zda Hollandovi šlo o Francii a o stranu, z které vzešel a jež ho donesla až do prezidentského křesla.  Zřejmě asi nikoliv. To by činil jinak.

Obdobně se můžeme zeptat, zda pro pana  B. Sobotku  primárně byla péče o republiku, sociální demokracii nebo sledoval jiné cíle?  Myslím si, že spíše to druhé. Jistě viděl, jak ČSSD ztrácí díky jeho politice pozice, jak z republiky každoročně míří do zahraničí stamiliardy korun, jak banky, pojišťovny, výrobní podniky a obchodní řetězce se stále plněji dostávají do vlastnictví cizího kapitálu a průměrná mzda u nás je již nižší než na Slovensku. Jeho strategický dialog mezi ČR a SRN nemá potřebnou podporu občanů, ale přesto je jím fedrován. ČSSD je zadlužená částkou 300 milionů korun dluhů, ale jako by se nic nedělo. Jak může někdo  v republice vládnout, či podílet se na moci, když nedokáže ani splácet vlastní obrovský dluh? Takový subjekt nebudí ve veřejnosti potřebnou důvěru, ale naopak. Od posledních parlamentních voleb zatížil B. Sobotka stranu  i problémem „církevních restitucí“, které ČSSD ve volební kampani slibovala „upravit“. Dokonce z řad ČSSD zněl tehdy požadavek na vypsání referenda o těchto restitucích. Nejnověji Sobotka vystupuje v divadelním kusu, který lze pojmenovat „Podám demisi, nepodám demisi“.  Možná, že jeho cíle jsou mnohem širší, dalekosáhlejší, než se zdá.

Pro mnohé občany jistě bude důležité období od 15. do 20. května. Na Hradě pan premiér Sobotka řekl panu prezidentu Zemanovi, že podá v uvedené době demisi. Slyšely to na vlastní uši statisíce občanů republiky. Jak se pan premiér ke svému slibu, který nebyl vynucený, ale spontánní, postaví? Demisi podá nebo svůj slib odvolá?  Již v současnosti švejkoviny na té, či oné straně  vzbuzují veselí, spojené ovšem se smutkem nad „leskem a bídou“ současné české politiky.

Další divadelní kus, který je hrán na prknech politické scény, je „Odvolání Babiše“ a s novou možnou inscenací přichází Senát. Nazval ji „Ústavní žaloba“.   

Zkrachuje-li ČSSD díky politice B. Sobotky, bude to pro naší nejstarší politickou stranu pohroma, z které se bude velmi těžko dostávat. Ostatně již pan V. Špidla svou politikou předpracoval  situaci k vládě pravice, která nám to pěkně spočítala. Nyní je pravděpodobné, že  tento majstrštyk se povede i panu B. Sobotkovi. Dr. V. Špiclovi se  vede výborně. Jakou trafiku dostane nyní pan Sobotka?  A na co se můžeme těšit v postsobotkovské éře?

J. Kovář