Některá média si najednou oblíbila KDU-ČSL. Fotografie pana Bělobrádka a některých dalších členů vedení i poradců jsou spolu s nejrůznějšími jejich moudry rozsévána nejen po novinách. Není se ani co divit, když neočištěná ODS, díky nečasovské a ještě předtím topolánkovské politice, se potácí do zapomnění, a preference TOP 09, jejíž přední bard nebyl zvolen ani opakovaně místopředsedou poslanecké sněmovny, se pomalu blíží k hraničním 5%. Komu tedy mají vlastně redaktoři držet palec? No jistě tomu, kdo se horlivě zastává církevních restitucí, lustrací, brojí proti komunistům, brání rušení některých poplatků ve zdravotnictví. No a „lidovci“ se v těchto směrech zdárně činí. Pokud tak budou pokračovat, pak časem nebudeme postrádat ani rady dřívějších mocipánů. Jejich místo zaujmou lidé z KDU-ČSL. Zpočátku, pokud nebudou řešit problémy minulých dvaceti let, pokud nebudou příliš důrazní, vlezlí a nečasovsko-kalouskovsky arogantní, mohou v něčem uspět. V tom dobrém jim můžeme držet i palce.
Zatímco jsme zvyklí na placené poradce, pan Bělobrádek rozdává rady, samozřejmě dobře míněné, na všechny strany. A to zcela zdarma. Pilně se věnuje i možnému koaličnímu partnerovi, A. Babišovi. Jistě je mu velmi líto, že jeho ambice stát se ministrem financí naráží na tak těžko překonatelné překážky. Jak rád by mu pomohl, ale je to tak těžké! A tak mu alespoň posílá mediální cestou doporučení, aby se stal vícepremiérem, pak nebude mít problémy. Pan A. Babiš jistě zváží takto dobře míněnou radu a možná, že se i bude alespoň ohlížet po jiném koaličním partnerovi. Snad KDU-ČSL je v koalici nahraditelná. Nebo je někým již stanoveno jinak?
Vůbec nikdo z nás si nedovolí ani chvíli, ba ani na okamžik, pochybovat o vysoké kvalifikaci funkcionářů KDU-ČSL, zvláště pak ne pana Pavla Belobrádka. Jistě se na svoje vystoupení na politických prknech řádně připravoval, a to zřejmě ne jen doma. Proto jsem byl překvapen reakcí pana Bělobrádka na otázku, jíž mu položil redaktor Oldřich Danda z Práva :“ A co váš první polistopadový předseda Bartončík, který spolupracoval s StB?“ Pan „lidovecký“ předseda odtušil: „ On kvůli tomu odstoupil a byl zvolen Josef Lux.“ ( Právo, 28. listopadu 2013, str. 3, Babiš jako vicepremiér by problém neměl) A hotovo! Tečka. Ovšem je zde jen jedna maličká nesrovnalost. Dr. J. Bartončík neodstoupil kvůli neustálým obviňováním tohoto druhu. Dr. Bartončík byl ve funkci předsedy ČSL až do mimořádného sjezdu ČSL, který se konal v září 1990 ve Žďáru nad Sázavou. Pak samozřejmě kandidoval znovu na funkci předsedy strany, zrovna tak jako řada dalších, včetně ing. Josefa Luxe. Ale dr. Bartončík nejen kandidoval, ale současně se maximálně snažil o to, aby byl opět zvolen předsedou. V tom směru udělal celou řadu kroků. Těm, kteří mu mohli pomoci, např. nabízel různé stranické funkce, jak se i nyní obvykle dělá. Dost dlouho byl přesvědčen, že bude zvolený předsedou na další funkční období. Optimismus ho neopouštěl. Velmi daleko měl od toho, aby kvůli nějakému obviňování odstoupil. Ve hře tehdy byla i určitá kompromisní možnost, která v případě jeho volebního neúspěchu mu zajišťovala i nadále velmi vlivné postavení na ústředním sekretariátu ČSL. O těchto zákulisních jednáních, která probíhala v průběhu sjezdu, se nehodlám rozepisovat, přestože jsem u nich také byl. Někteří tehdejší aktéři by si třeba již ani „nemohli vzpomenout“ na úlohu, kterou v těch sjezdových kratochvílích hráli. Dokonce i ing. Lux mi v době před rozhodujícím hlasováním učinil prostřednictvím svého důvěrníka určitou zajímavou nabídku.
Není mým cílem líčit zde průběh mimořádného sjezdu ČSL ve Žďáru nad Sázavou, ale ukázat, jak do poslední chvíle se dr. J. Bartončík snažil o své opětné zvolení do funkce předsedy strany. Předsedou však zvolen nebyl. Jím se stal ing. Josef Lux. Tehdy se šířil názor, že byl již k této funkci předurčen. Dr. Bartončík byl tehdy ještě zvolen členem ústředního výboru ČSL.
Myslím si, že pan dr. P. Bělobrádek by měl přesněji formulovat své odpovědi na takové a podobné otázky. Klopýtnout občas může, nikoliv však zakopnout a upadnout.
Myslím si, že v určitých kruzích naší společnosti jsou „lidovci“ po ODS a TOP 09 vítanou změnou. Svým antikomunismem předčí zřejmě i své předchůdce. Vřelostí vztahů k Německu a i sudetským Němcům jsou pro někoho i příkladem. Pokud jde o jejich vztah k církvi svaté, pak nemají konkurenci. Není divu, vždyť jí tolik dluhují. Je docela možné, že bez pastýřských listů pánů biskupů by nynějšího místa na světle ani nedosáhli. I to jsou asi důvody neobvykle velké pozornosti, jíž naše média KDU-ČSL věnují.
Na závěr „lidovcům“, v souvislosti s tak aktuálními církevními restitucemi, bych rád připomenul slova ThDr. Rudolfa Horského, faráře u sv. Matěje v nynější Praze 6 a spoluzakladatele Křesťanskosociální strany, která pronesl na pražském sjezdu strany v r. 1910: „Nesmí se však směšovati stanovisko náboženské s politickým… Máme povinnost k sv. víře a podrobujeme se autoritě církve, ale máme také povinnost k vlasti své a k svému lidu a nutno, abychom dovedli souladně v sobě lásku k víře a k vlasti… Nutno, abychom ve věcech politických měli volnou ruku. Volnost tato byla a je nám ponechána.“ (Čech, číslo 86, 29.3.1910)
Říká tato aktuální citace alespoň něco dnešní KDU-ČSL a katolické církvi?
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz