Nenávist až za hrob

Květen 1945. Radost a slzy, to byl květen před 72 lety, konec nejstrašnější války v Evropě. Válka  skončila s přáním, že válečné hrůzy se nesmí již nikdy opakovat.  Po této válce zůstaly hroby milionů padlých,  jsou i u nás,  téměř i v každé vesničce. Na jejich památku však mnohde padá stín,  je cítit snaha,  na jejich oběti a odkaz zapomenout,. jejich památku znevážit.

Jsme dokonce svědky snah pozměnit dějiny a zejména výsledky  2. světové války, to vše k  obrazu a přání   „ nové Evropy “ .  V Evropě se rodí opět nenávist,  zase řinčí zbraně, vyrábí se protiruské sankce, nenávist a za dveřmi je válka, možná poslední…..

Je snaha přemalovat dějiny, dát zapomenout na ty miliony padlých vojáků Rudé armády. Za pomocí médií jsou následně vyráběni noví hrdinové. Z hlavních osvoboditelů Evropy od nacismu se vyrábí okupanti, na miliony padlých má být zapomenuto. Z knižních pultů na nás hledí „hrdinové“ nacistické armády. V Pobaltí, ale i na Ukrajině a jinde v Evropě pochodují opět pohrobci nacistů. Kácí se pomníky hrdinů, přepisujeme učebnice dějin, znevažují se oběti nacismu. Těm posledním žijícím válečným hrdinům a pamětníkům válečných hrůz, tečou slzy, je jim smutno....... EU mlčí.

Kdo dnes ví o statečnosti a velké bojové cestě našich předků před 72 lety, ať bojovali na východní či západní frontě ?. Kdo zná jejich hrdinství v bitvách nad Británií, u Tobruku, u Sokolova, či při osvobození Kyjeva, nebo v bitvě na Dukle, či v Ostravě…?  Oni umírali za svobodné Československo.

Nenávist až za hrob provází i letošní vzpomínkový květen. Není příliš daleká doba, kdy si vyrobíme nové své osvoboditele a tak napravíme „historický omyl“ z Teheránu, Jalty, Postupimi….   Vybereme si ty  správné osvoboditele, naše historické trauma bude napraveno. 

Následně za mávání vlajek a ovací komparsu necháme projet Prahou  americké tanky. Na Smíchov vrátíme opět tank s hvězdou. Nyní s tou bílou.  Tentokráte tam bude stát ten správný osvoboditel…... 

P.V.