Miloš Malec
Saské ministerstvo vnitra na počátku března 2014 vydalo rozhodnutí, kterým povoluje přesídlení a zbourání několika sídel ve střední Lužici za účelem rozšíření povrchového dolu na hnědé uhlí.
Vsi Rowné, Miłoraz, Mułkecy mají být odstraněny zcela, dále část vesnice Trjebina a městečka Slepa. Přesídleno má být okolo 1 700 obyvatel.
Na celé situaci je šokující skutečnost, že současná saská administrativa postupuje při vysídlování podle zákona přijatého v období nacismu. Naděje na zachování slepských vsí nyní spočívá v odvoláváních občanů a případně ve změně energetické politiky Německa.
Slepsko je po Horní a Dolní Lužici třetí oblastí, kde se dodnes užívá lužická srbština. Rozlohou je to velmi malá oblast, skládá se ze 7 vesnic a městečka Slepa. Mluví se tu svérázným nářečím lužické srbštiny, které je přechodem mezi horní a dolní lužickou srbštinou. Místní obyvatelé pečlivě pečují o svoji lidovou kulturu. Nejde jen o udržování krojů a zvyků. Nedávno místní obyvatelé vydali zpěvník slepských písní, v současné době pracují na sestavení slovníku slepského nářečí.
V Lužici bylo kvůli těžbě hnědého uhlí již 87 vsí, osad a dalších sídel zbouráno úplně, 49 částečně. Přes 25 000 obyvatel, v převážné většině Lužických Srbů, ztratilo svůj domov. Tento otřes měl za následek poněmčení většiny přesídlených Lužických Srbů. Právě povrchová těžba hnědého uhlí se všemi důsledky (nejen přesídlování, ale také příliv německých dělníků) vedla k tomu, že se Lužičtí Srbové ve střední a Dolní Lužici ocitli na hraně přežití. Po staletích, kdy byly lužickosrbská národnost a jazyk potlačovány státem i církví, vydávána za něco méněcenného – namísto podpory státu čelí Lužičtí Srbové dalším a dalším útlakům. Za práva místních obyvatel se angažuje Edit Pjenkowá, Lužická Srbka z obce Rowné, která k situaci řekla: „Současné počínání saských úřadů je etnickým čištěním."
Autor příspěvku je členem Společnosti přátel Lužice.
Literární noviny
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz