Ing. Jiří Vacek
Jeden „nezávislý“ novinář zveřejnil nedávno v Lidových novinách objevnou pravdu: němečtí vojáci v Čechách bojovali až do uzavření příměří a dokonce řadu dní po něm, protože „neměli kam odejít“.
Představme si to: jsou poraženi, nacházejí se na území cizího státu a vraždí jeho obyvatele dál, protože „nemají kam odejít“. Aby se vrátili, odkud přišli – do Německa a do Rakouska, je ani nenapadne. Ani to, aby se vzdali. Raději vraždí dál. To je jasná zpráva o charakteru německého vojáka z té doby.
Němečtí vojáci 6 let bez zábran vraždili v celé Evropě, až mnozí z nich klesli na úroveň nejhorších bestií, pro které je zabíjení jediné, co umí, a také velké potěšení.
A odkud onen novinář svou zprávu má? Jak jinak: nalezl ji v deníku jednoho vojáka Wehrmachtu a hned spěchá nás s ní seznámit. To je přesný obraz věčných obránců německých zločinů a pomlouvačů českého národa. Čerpají svá přesvědčení od našich vrahů. Důkaz nám podává onen novinář sám a dobrovolně. Nevidí v něm nic nesprávného.
S jakou horlivostí nám názor zabijáka z Wehrmachtu přináší, je skutečně odpudivé. Je tak zaslepený nebo zaplacený?
Pozn. redakce: Pokud by německá armáda nepáchala nepředstavitelná zvěrstva v Rusku, mohli by se její příslušníci bez strachu vzdát ruské armádě. Němci však za sebou nechávali „spálenou zemi“, včetně mnohých povražděných slovanských „podlidí“. Vzdát se Rusům, kteří na vlastní oči viděli projevy německého barbarství , jimž Němci zavraždili jejich nejbližší, bylo proto pro ně příliš riskantní. Věděli, že by zaslouženému trestu se nevyhnuli.
Zbývala pro ně možnost ústupu na západ, aby se mohli vzdát západním spojencům. O to se také snažili. Značná část tohoto cíle dosáhla. Jiní němečtí vojáci by se jistě mohli vzdát i českým ozbrojeným revolučním jednotkám, kdyby i na českém území nepáchali zvěrstva. Jen v prvních dnech května 1945 povraždili téměř 5000 Čechů, tisíce dalších bylo zraněno, o materiálních ztrátách ani nemluvě. Je nemožné do poslední chvíle dopouštět se válečných zločinů a pak zvednout ještě krvavé ruce, vzdát se a požadovat pro sebe beztrestnost, plnou bezpečnost a dovolávat se práv zajatce. V oné těžké době to tak nefungovalo, ale nejen na území naší republiky, nýbrž všude v Evropě, kde lidé vyháněli ze svého území německé okupanty..
Kdyby němečtí vojáci, jak esesáci, tak příslušníci wehrmachtu, ve válce dodržovali normy mezinárodního válečného práva, neměli by problém kam jít, komu se vzdát. Svými dlouholetými odpudivými zvěrstvy si však tuto možnost sami uzavřeli. Za zločiny přichází i odplata!
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz