Buchenwaldský vězeň, aktivní dopisovatel do Národního Osvobození, člen historicko-dokumentační komise, Milan Moulis, již mezi námi není. Jeho dílo však zůstává. V jednom ze svých sborníčků, vyšlém před deseti lety, se zamýšlel nad odpůrci nacismu v ČSR před světovou válkou a nad jejich poválečnými osudy. Některé jeho názory a uvedená fakta určitě stojí za povšimnutí. Svým způsobem i reagoval na návrh tehdejšího předsedy vlády, Jiřího Paroubka, vděčně vzpomenout na československé občany německé národnosti, kteří se před Mnichovem dokázali postavit hitlerovské hrozbě.
Ve druhé polovině 30. let se drtivá část Němců žijících v Československu ztotožnila s cíli nacistů. V obecních volbách roku 1938 obdržela Henleinova strana – jejím cílem, kromě dalšího, bylo zničení ČSR - 90-95 % hlasů. Jen převážně v místech, kde převládali dělníci, byli zvoleni němečtí sociální demokraté nebo komunisté. Je známo, že v září 1938 se henleinovci pokusili o puč, ten byl ale potlačen.
Na některých místech, zejména na jižní Moravě, vznikly oddíly Republikanische Wehr, v nichž ozbrojení němečtí antifašisté se zařadili po bok naší armádě nebo oddílům Straže obrany státu (SOS). Po mnichovské zradě musely oddíly těchto Němců odejít společně s našimi jednotkami do vnitrozemí. Přesto je třeba i po tolika letech připomenout jejich odvahu, ba hrdinství. Bohužel, tam, kde se v r. 1945 prováděl odsun překotně, se výjimky – právě jich se týkající – nebyly často dodržovány.
Jakmile jednotky wehrmachtu v říjnu 1938 vtrhly k nám, v patách je následovaly skupiny gestapáků a dalších bezpečnostních složek. Jejich příslušníci začali „lovit“ německé odpůrce nacismu. Velkou pomocí pro ně byly tzv. „černé knihy“ – seznamy, které henleinovci všude na tyto lidi, zrádce, jak říkali, vedli. Uvádí se, že před rokem 1938 měla německá sociálně demokratická strana u nás na 80 tisíc členů. Ihned v první vlně jich bylo přes sedm tisíc zatčeno. Na Karlovarsku se jednalo o 1159 osob, v samotném Chebu během jednoho dne 171 osob, v Liberci 405. Podobně tomu bylo i na jiných místech. Německých komunistů bylo organizováno na 13 tisíc, zhruba dva tisíce z nich se uchýlilo do vnitrozemí. Do konce války jich bylo zatčeno přes čtyři tisíce.
Téměř všichni zatčení byli ještě do konce roku převezeni do koncentračního tábora Dachau. Ten byl tehdy hlavním „zařízením“ tohoto druhu. Během času někteří vězni z tohoto KT byli propuštěni. Byli však již evidováni, a proto i sledováni. KT Dachau byl už v roce 1934, tedy krátce po uchopení moci Hitlerem, zřízen právě pro internaci německých sociálních demokratů a komunistů – tehdy souhrnně nazývaných „marxisté“. V roce 1938 se zde sešli jak němečtí, tak naši odpůrci nacismu. Někteří se znali již z dřívější činnosti. Kapacita tehdejších KT však byla poměrně malá. Přesto právě K. Henlein – například 7. října 1938 – vyhrožoval: „…zavřeme všechny, až budou černí.“
Moulis se podobnému osudu nevyhnul. V letech 1943-45 byl vězněn v Buchenwaldu. Bylo tam půldruhé tisícovky německých antifašistů. Mohl tedy dosvědčit, jak úzká tam panovala spolupráce mezi těmito Němci a politickými vězni jiných národů.
Ještě v průběhu války se Spojenci dohodli, že Němci po ukončení války budou z ČSR odsunuti. Vždyť oni nesli převážně vinu - Hitler kvůli jejich „ochraně“ – jak lživě deklaroval, neváhal rozpoutat největší konflikt v historii. Odsunový plán počítal cca s třemi miliony Němců z českých zemí a Slovenska. A byla to právě československá vláda v exilu, která tehdy prohlásila, že budou určité výjimky. Už 16.5.1945 ministerstvo vnitra nařídilo, aby osobám, které nezradily republiku, trpěly za své přesvědčení, či dokonce se podílely na boji s nacismem – se dostalo úlev. Podle dekretu prezidenta republiky z 2. září 1945 jim bylo dokonce umožněno požádat o naše občanství. Do konce roku 1946 přesto opustilo republiku – z vážných, třeba i rodinných důvodů – při poskytnutí mnoha výhod - 94 613 německých antifašistů. Dobrovolně odjížděli do americké či sovětské zóny, aby zde pomáhali při vybudování nových německých úřadů. V roce 1947 jich zde zůstalo přes třicet tisíc, ale i potom se tu i tam jednotlivci rozhodli k odchodu. Sám jsem v roce 1949 jako učeň ve sklárně v Heřmanově Huti u Nýřan zažil takový případ – sklář s celou rodinou se vydal do Rakous za svými příbuznými.
V roce 1953 se postavení Němců, co v republice zůstali, změnilo. Bylo jim vráceno československé občanství.
M. Moulis se též vyjádřil k průběhu tehdejších zářijových voleb v Německu, zejména pak v Bavorsku. V závěru uvedl: „ …již několikrát bylo řečeno, že styky mezi Českou republikou a Německem jsou na dobré úrovni. Povážlivé ale je, že část českých mediálních prostředků, zejména česká televize, přes četné protesty nahrávají nepřátelské propagandě sudetoněmeckého landsmanšaftu, který neustále opakuje dávno vyvrácená tvrzení. Zlomit tyto provokace bude bezesporu jedním z našich hlavních úkolů i v roce 2006.“
Tahle jeho slova i po letech plně platí. Píši tento text v době, kdy je ohlášena návštěva bavorského ministerského předsedy. Určitě se opět octne na stole i karta „dekrety“. Jeho spoluhráčem nebude sice lokajský Nečas, uvidíme ale, jak vše sehraje Sobotka. Koncentráčník Moulis měl a má pravdu. Vše poznal a „odzkoušel“ na vlastní kůži.
Josef Sedlák, Plzeň
Poznámka redakce: Závěrem je však nutné zdůraznit, že protičeské štvanice a útoky landsmanšaftu, podporované určitými mocenskými kruhy v Německu, zvláště pak bavorskou CSU, kolaboranty v ČR, v posledních měsících nabývají na intenzitě a nestoudnosti. Je s podivem, že česká oficiální místa k tomu již dlouhodobě mlčí. Snad by stačilo říci patronu sudetských Němců, panu Horstu Seehoferovi, bavorskému premiérovi , že už nám to stačí a aby tyto provokace, v zájmu zlepšení sousedských vztahů, zarazil. Má k tomu páku. Z bavorských peněz je financovaná část činnosti landsmanšaftu. V každém případě za pokus to stojí. Uvidíme, jak sociální demokraté chápou ochranu českých zájmů a zda dojde k nějakému zlepšení v tomto směru. Nalhávat si, jak česko-německé vztahy, zejména česko-bavorské vztahy jsou nevšedně vynikající, bychom již nadále neměli. Skutečnost je, jak je mnoho z nás přesvědčeno, jiná!
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz