Německý útok na Krétu

– Nový charvátský král – Proč Hess letěl do Anglie

21. května 1941

Útok na Krétu je nejnovějším nacistickým podnikem. Řecko-angličtí obránci slavného ostrova zatím plně odolali pokusu invase. Nacističtí roboti byli tentokrát oblečeni do novozélandských uniforem, které ukradli zajatcům v Řecku. To je detail, ale slušným lidem praví mnoho. Útok na Krétu je sledován po celém světě s intensivním zájmem. O konečném výsledku by bylo předčasné rokovat. Zájem světa je tak mohutný proto, že je to první větší pokus o invasní válku.

To, co gangsteři Hitler a Mussolini provedli s Charvátskem za podpory námezdného vraha Paveliče, odsouzeného řádným soudem, je kombinace nejúžasnější zpustlosti a lehkomyslné cynické tajtrlikiady. V den, kdy vévoda z Aosty vzdává se Angličanům po prohrané habešské válce, nabízí vrah Pavelič charvátský trůn jeho bratrovi, vévodovi ze Spoletta. A italský král musí tuto nadobyčej urážlivou nabídku přijmout.

Na prokázaného najímatelného vraha Paveliče, vnuceného zmrzačenému Charvátsku Hitlerem, čeká na nádraží Mussolini a Ciano a za chvíli kynou všichni tři s balkonu shromážděnému římskému davu. Italský princ králem charvátským z milosti Paveličovy a z rozkazu Hitlerova! Zamyslete se nad tím na chvíli a budete zrovna tak disgustováni jako jsem já. A tato vzájemně se podporující společnost vrahů chce nám nadiktovat „nový pořádek“ a stvořit „novou Evropu“.

Útěk Hessův a charvátské království musí otevřít oči všem, jejichž duše nezemřely. Gorkého „Na dně“ je rytířskou historií ve srovnání s morální hlubinou, do níž klesla Itálie a Německo a z níž nevybřednou, dokud Anglie a Amerika nezvítězí. Tak jako Aosta vzdal se do rukou anglických, tak jednou bude Charváty prosit Spoletto. Mám dojem, že Charváti eventuálně nebudou tak uctiví.

Ad vocem Hessa: utekl do jediné země, kde na něho gestapo nemůže. To je dost zajímavé. Bylo by hloupé vykládat do rozhlasu, co Hess vypověděl. Postačí, řeknu-li vám zcela zaručeně, že velká část nacistických gangsterů, vedená ulítnutým Hessem, rozhodla, že Německo válku vyhrát nemůže a že je může zachránit jedině jednání o mír. Je to symptomatické, ale ne tolik jako fakt, že Hess myslil, že najde Churchillovu Anglii v náladě ochotné - třebaže jen jednu vteřinu - uvažovat o vyjednávání s německými rytíři z Dachau a Oranienburgu. Tato naprostá neznalost toho, co se děje v Anglii, tato beztalentní exhibice stupidní bomírovanosti druží se důstojně k vražedné grotesce charvátské. Hess je válečným zajatcem, nedostává dvojitou porci a má dost příležitosti v této volné zemi přemýšlet o tom, jak se mýlil, jak nadarmo vraždil a jak se jeho straníci přepočítali, když mu nalévali do aeroplánu benzin. Lety do Anglie se dvacetileté hřešení neodčiní. Pro Hessa, jako pro Hitlera, jako pro Mussoliniho, jako pro Paveliče, není odpuštění a statisíce nevinných obětí volá k nebi: „Neodpouštěj jim, Pane, neboť vědí a věděli, co činí“.

Odpusťte, že jsem vám dnes více neřekl, ale při vzpomínce na dnešní osud Jugoslávie musil jsem si odlehčit.

Hlavy vzhůru! Dobré to bude. Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 132-133

reprint vydání z roku 1948