Ing. Jiří Krutina
Řecko podobně jako jiné státy a národy v Evropě byly za druhé světové války napadeny a následně okupovány nacistickým Německem. Ekonomiky byli cíleným způsobem vykořisťovány Německem za současného zavedení okupačního teroru v poražených zemích. Mezi těmito státy bylo i Řecko. Řecko navíc se postavilo Německu a Itálii na odpor. Italská vojska ještě stateční Řekové byli schopni odrazit, ale společnému postupu Němců a Italů už nikoliv. Jejich hrdinná obrana vlastní země a Kréty byla jedna z nejheroičtějších v celém evropském Hitlerově tažení, například ve srovnání s Francií a jinými západními státy. Řekové, kdysi tak hrdý národ, který se dokázal postavit i desetitisícové armádě Peršanů u Thermopyl s pouhými 300 bojovníky, byl poražen, ale až po těžkých bojích. W. Churchill řekl, že v budoucnu se nebude říkat, že někdo bojoval jako hrdina, ale jako Řek.
Řekové své reparační nároky vyčíslili na 162 miliard Eur (4.2 biliónů korun). To tvoří dnes celkem 80 % HDP této země.
Řecký prezident Karolos Papulias vystoupil při návštěvě německého ministra financí s požadavkem zaplacení válečných reparací. Německá kancléřka Merkelová odpověděla:
„Řecký právní názor nesdílíme a na tom se nic nezměnilo ani s novým požadavkem. Kdyby v eurozoně došlo k jednomu takovému škrtnutí dluhu, tak by ho potom mohli chtít další. To by mohlo vést k tak masivnímu znejistění investorů v celé eurozóně, že všechno, co jsem v posledních letech udělali, by bylo zpochybněno.“
Tím jasně Německo dalo najevo, že své závazky vyplývající s platného mezinárodního práva nehodlá a nebude plnit! Řecko není samo, komu Německo dluží reparace, podobně dluží Německo válečné reparace, z kterých dosud zaplatilo jenom asi necelé procento, u našemu státu. Tyto nároky jsou stále právně platné a jsou tedy závazkem Německa, a to i podle právních expertů. Dále Merkelová demagogicky prohlašuje, že by to mohl chtít každý, no to je přeci jasné, že každý stát, kterému Němci nezaplatili reparace, které byli vyčíslené platnými mezinárodními dohodami států vítězné protiněmecké koalice, má právo požadovat po Německu splacení jenom malé náhrady za lidské a materiální ztráty způsobené Němci vyvolanou agresivní útočnou válkou se světovládnými cíli ve spojení s fyzickou likvidací podřadných národů jako jsou podle pangermanů zejména Židé a Slované.
Typické pro Německé chápání „práva“ a „spravedlnosti“. Když se jedná o druhé, tvrdě vyžadují právo, jako splacení dluhů, které navíc vznikly „ekonomickou okupací“ projektu EU se zbraní s názvem „společný trh“ spojený „jednotnou měnou“, za kterým se schovávají pouze dobře skryté snahy zejména Německa o ekonomické ovládnutí Evropy, které se mu nepodařilo „horkými“ cestami v 1. a 2. světové válce. Když se však jedná o závazky Německa – najednou takový právní názor nesdílí. Německo nemá co „nesdílet“ – ono se má podřídit mezinárodnímu právu. Nebo už neplatí? Nebo už v našem tzv. „civilizovaném“ světě už není normální, že když někomu do domu přijde násilník a lupič, zabije vám ženu a děti, zlikviduje dům, ukradne cennosti a zapálí dům, tak při jeho dopadení (porážka Německa v obou světových válkách) a odsouzení (Versaillská smlouva, Norimberský proces) nemá oběť a poškození nárok na příslušnou alespoň materiální uhrazení škod? Už toto v našem světě neplatí?
Znejistění investorů je více než právo a spravedlnost? Které hodnoty tedy vládnou? Vládne kapitalismus a finanční moc, nikoliv právo a spravedlnost. Čemu dává německá kancléřka přednost je zřejmé: finance a investoři, nikoliv právo a spravedlnost.
A co by bylo podle německé kancléřky zpochybněno? Tímto výrokem sama kancléřka zpochybnila platnost mezinárodního práva, ale i práva jako takového a zejména základní lidské etiky a lidské hodnoty. Tyto výroky představitelů tzv. euroatlanské civilizace, jenom ukazuji skutečnou duchovní a etickou bídu.
Když Německo tak tvrdě vynucuje u svých věřitelů splátky, tak to samé mají přeci právo i ti, ke kterým má Německo své závazky díky válečným ztrátám, které jim Němci vyvolaná útočná agresivní válka způsobila. Nebo opět platí jiná „rovnost“? Ta po německu, stejně jako výklad práva a spravedlnosti po německu?
Pokud chtějí státy zaplatit po Německu reparace, měly by všechny státy v Evropě, kterým Německo dluží nesplacené reparace se spojit a žádat je společně a obrátit se i na státy bývalé protifašistické koalice k zajištění vypořádání těchto závazků. Jinak jednotlivé státy nemají dostatečně silnou vyjednávající pozici s Německem.
Navíc si Německo už zřejmě nepamatuje, že za svůj poválečný ekonomický zázrak mimo jiné vděčí tomu, že řada západních státu Německu odpustila různé dluhy. Jedním z důvodů byla také „studená“ válka, kdy NATO potřebovalo v Evropě silné Německo. Stejná solidarita by jistě prospěla všem.
Řešení dluhové krize v Evropě je jediné: nesmyslné výše dluhů jednotlivých států je nutné prostě škrtnout. K tomu stačí znalost makroekonomie a způsobu, jak vznikají peníze, jejich distribuce a je zřejmé, že jiné řešení není. Používá se demagogická rétorika, že nelze dluh smazat, protože by věřitelé přišli o peníze. To je nepravda. Ve skutečnosti většina peněz v těchto dluzích jsou různé cenné papíry a dluhopisy případně peníze vytvořené z ničeho bankami a prodané na dluh. To, proč se tak někteří brání tomuto jedinému skutečnému řešení je jediné: tento stav jim vyhovuje, neboť když jsou země zatížené „dluhem“ – mohou být donuceny k likvidaci vlastní suverenity a ekonomické soběstačnosti. Když by se jim dluh smazal – nemohli by být vydírány a nemohlo by se vměšovat do jejich národních a státních suverenit. Proto ve skutečnosti vyhovují „věřitelům“ tyto dluhy. Neexistuje reálná ekonomická „krize“ – ale existuje uměle vytvářená finanční krize nadnárodní finanční mafií, kterou se pak vytvářejí krize skutečné s reálnými ekonomickými a sociálními dopady na tyto zadlužené státy. Všechny státy mají dluhy, největší mají USA i samo Německo – po nich ale nikdo splacení dluhů nežádá – všimněme si dobře. Všechno kolem EU, jejího údajného „demokratického“ směřování a „pomoci“ zadluženým státům eurozóny je jen klam a faleš, nic více. Jde o politiku peněz a finanční moci, nikoliv moci lidu, byť litera ústav většina „demokratických“ států tvrdí něco jiného. Divím se, že to i mnozí vzdělaní lidí berou vážně.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz