Německé záškodnické podzemí - wehrwolf na českém území po květnu 1945

Ludvík Horčica, Český svaz bojovníků za svobodu

Wehrwolf neboli vlkodlak je postava v německé mytologii znamenající člověka - zloducha majícího moc brát na sebe podobu vlka, aby se mohl živit lidskou krví.

Nejvíce se k tomuto mytologickému pojmu svojí krvelačností a záludností přiblížila skupina sedláků v době třicetileté války u Lüneburských vřesovišť na severu Německá, jak je zachytil ve své knize Der Wehrwolf spisovatel Hermann Löns. Autor zde líčí, jak tamní sedláci přepadali zbloudilé vojáky. Těla těch, kteří se zatoulali do tohoto kraje, visela na stromech kolem cesty. Sedláci si podle staré mytologie začali říkat Wehrwolfové - ozbrojení vlci. S blížícím se koncem nacistické třetí říše byla tato kniha vytištěna a rozšiřována mezi německým obyvatelstvem, hlavně mezi mládeží. Její náklad dokonce překonal vydání Hitlerovy knihy MEIN KAMPF. Tohoto mytologického názvu i praktik pak bylo v historii Německa mnohokrát použito, naposledy v roce 1945. Druhá světová válka se chýlila ke konci. Slibované prosperující nacistické Německo bylo v troskách a boje se přenesly na německé území.

Za této situace se v nacistických vládnoucích kruzích začínalo stále více hovořit také o organizování záškodnické činnosti na územích obsazených nepřítelem. Otevřeně to prosazoval u německého národa říšský vůdce SS Himmler 13. října 1944 v Královci u příležitosti zřízení Volkssturmu. V jeho projevu se poprvé objevilo slovo Wehrwolf: „Náš nepřítel se musí poučit. Každý kilometr; o který by chtěl proniknout na naši zemi, ho bude stát potoky krve. Každý domovní blok ve městě, každá vesnice, každý dvůr, každý příkop, každý les bude chráněn muži, hochy i starci, když to bude nutné i ženami a dívkami. Také v oblastech, o nichž nepřítel věří, že je již dobyl, opět vždy za jejich zády vzplane německá vůle k odporu a na smrt odvážní dobrovolníci budou jako Wehrwolfové škodit nepříteli a odstřihávat nitky jeho života.“ To, že s tímto prohlášením vystoupil Himmler, dokazuje, že organizováním této záškodnické činnosti nebyla pověřena armáda, ale složka SS.

Wehrwolfové při svém zřizování nedostali za úkol pouze organizování teroristické a záškodnické činnosti, ale i úkol ideologický. To pro ně znamenalo posilování myšlenky nacionálního socialismu u obyvatelstva a víry v to, že nepřítel bude poražen a obsazená území opustí. O velikonoční neděli 1945 se v éteru ozvala nová rozhlasová stanice, která se svým posluchačům představila názvem Wehrwolf. Její první relace byla výzvou k teroristické činnosti vůči sovětským a spojeneckým jednotkám: „Jsme nástrojem nacionálně socialistické organizace, jejímž úkolem je nesporně bojovat proti nepříteli všude, kde vstoupí na německou půdu...(< Sídlo této rozhlasové stanice, jejímž šéfem byl sám ministr propagandy Goebbels, bylo jen několik málo kilometrů od Berlína. V dalších relacích pak nabádala obyvatele, aby ničili telegrafní vedení, za pomoci cukru v nádržích automobilů škodili nepříteli a zaměřili se na krádeže jeho zbraní a výstroje. Protože vysílání této stanice pokrylo i území českého pohraničí, dostalo naději i tamní německé obyvatelstvo.

Činnost Wehrwofu nebyla namířena pouze proti okupačním armádám, směřovala i k trestání těch Němců, kteří v ukončení nacistického režimu spatřovali příchod klidu pro normální práci. A Wehrwolf trestal tvrdě. Například za to že obyvatelé vesnice Hartmannsdorf vyvěsili před příchodem Rudé armády na svých domech bílé vlajky, zmasakrovala skupina Wehrwolfu její obyvatele. Vedle mrtvých zanechali na návsi nápis „Tak odplácí Wehrwolf zrádcům“. V hornickém městečku Penzbergu provedla skupina těchto vlkodlaků exekuci oběšením šestnácti osob z řady odpůrců války na stromech rostoucích na náměstí.

Ještě tvrději pak postupovali proti těm, kteří se rozhodli ke spolupráci s okupačními armádami. Tak tomu bylo například v Cáchách, kde skupina mladých Wehrwolfů, bývalých příslušníků Hitlerovy mládeže, oběsila nového starostu města za jeho spolupráci s americkou vojenskou posádkou. V dubnu 1945 byl v Horním Bavorsku rozšiřován leták, jímž hornobavorský Wehrwolf důrazně varoval všechny, kteří poskytnou pomoc nepříteli. Varoval, že takoví zrádci zaplatí zradu svými životy včetně celého příbuzenstva. Nejsilnější byla tato teroristická činnost zaměřena na jednotky sovětské armády. V Boleslawci umístěná mina na tamním koupališti usmrtila 38 sovětských důstojníků a vojínů. V létě 1945 zemřel na následky zranění při motocyklové nehodě první sovětský velitel Berlína generálporučík Berzarin. Na nehodě měli podíl němečtí záškodníci. Neobyčejně vzrostl počet požárů objektů užívaných sovětskou armádou.

Ve stejném duchu se choval Wehrwolf také na našem území. Německé obyvatelstvo na území Protektorátu Čechy a Morava a zejména v pohraničním území očekávalo porážku třetí říše s většími obavami než soukmenovci v Německu. Obávalo se odplaty od českého obyvatelstva za své chování vůči němu v době okupace, v pohraničí pak za jeho vyhánění na podzim v roce 1938.

Přístup k vytváření oddílů Wehrwolfu ze strany dvou čelních nacistických prominentů, K. H. Franka a Konráda Henleina, byl rozdílný. Zatímco Frank myšlenku budování této záškodnické organizace podporoval, Henlein váhal. Ne, že by nesouhlasil s programem a cíly této organizace, ale proto že byl postaven před úkol říci svým soukmenovcům, které až dosud ujišťoval o vítězství, že se pád třetí říše blíží. Organizování Wehrwolfu bylo projednáno za přítomnosti zástupců z Berlína, zastoupeného Fritzem Marrenbachem z hlavního stanu Wehrwolfu, v Praze 11. února 1945. Od konce března 1945 začal nábor mezi německým obyvatelstvem, zejména na území českého pohraničí. Bylo také započato s výcvikem členů této teroristické organizace. Z časových důvodů bylo upuštěno od vytváření vlastních školících středisek a bylo využito stávajících zařízení SS, policie a armády:

-         v Praze v Holešovicích bylo využito zpravodajské školy,

-         v Černé Hoře u Janských lázní byl Wehrwolf připravován ve středisku SS Otty Skorzenyho,

-         v Karlových Varech byl připravován Wehrwolf pro severní Čechy,

-         v Doksech u Máchova jezera bylo využito středisko SA, před válkou rekreačního střediska sociální demokracie.

-         Také bylo využito zařízení Hitlerjugend v krajích, například v Rajhradu u Brna.

Podle hlášení do Berlína, fungovalo u nás 19 školících středisek Wehrwofu. Náplň školy byla zaměřena na diverzní činnost. Posluchači se zde učili vedle manipulace s trhavinami také používání všech zbraní, včetně zbraní nepřítele. Učili se zakládat tajné sklady a používat radiostanice. Učili se využívat tajných značek, měli vytvořenu vlastní tajnou abecedu. Hlavním heslem vštěpovaným posluchačům bylo „Zabíjej".

Pro potřeby této záškodnické organizace byla vydána příručka s názvem „Kleinkrieg“ (česky Malá válka). Byla tištěna v Praze v bývalé tiskárně Pokrok na Legerově ulici 34. Při její tvorbě bylo využito poznatků z činnosti sovětských a polských partyzánů. Její tisk byl hlídán příslušníky SS. Českým zaměstnancům tiskárny byl do prostor, kde se tiskla, vstup zakázán. Před tiskem byl papír vážen, podobně výrobky po vytištění včetně odpadového papíru. Přesto se českým tiskařům podařilo zmocnit se jednoho hotového a jednoho obtahového kartáčového výtisku.

Současně s výcvikem bylo započato s budováním skladů s materiálem pro činnost skupin Wehrwolfu. Obsahovaly zbraně, střelivo, trhaviny a jiný destrukční materiál, náhradní oděvy, potraviny trvanlivého rázu (suchary, masové konzervy, slanina, uzené maso). Bylo zjištěno, že v jarních měsících 1945 dostali němečtí řezníci na severní Moravě objednávku na výrobu trvanlivých masných výrobků. Ve výkazech neměl být uváděn objednatel. V Kunvaldu byl objeven takovýto sklad v podzemní chodbě vedoucí ke komínu ve staré cihelně. V Bernarticích v betonové studni místní vodárny. Většina skladů se nacházela zakopána v odlehlých místech, většinou v lesních masivech. Zakopané bedny byly velmi dobře maskované a bez samotných Wehrwolfů jejich nalezení bylo téměř nemožné. Ještě mnoho roků po odsunu německého obyvatelstva, při různých zemních pracích, docházelo k jejich nalezení. Na Ústecku byl v těchto skladech nalezen zvláštní druh min vyrobených pro Wehrwolf, tzv. skleněné miny.

Přesto, že Wehrwolf na našem území neměl takové výsledky, jaké byly od něho očekávány, jeho činnost zasáhla do klidného poválečného vývoje Československa. Ve srovnání s Německem, nevedl zde Wehrwolf boj pouze proti osvobozeneckým jednotkám armády, ale i proti československým bezpečnostním orgánům. Ty byly bezprostředně po osvobození utvořeny zejména z bývalých partyzánů, s cílem zabezpečit pořádek v pohraničí, kam se začalo vracet původní české obyvatelstvo vyhnané na podzim 1938.

Nejrozsáhlejší záškodnická činnost, na níž se Wehrwolf zaměřil, bylo žhářství. Například:

-         v Bruntále tamní záškodníci ve snaze zapálit sklady sovětské armády na náměstí, zapálili sousední jednopatrový dům, doufaje, že požár přeskočí nesousední dům. Aby byla intenzita požáru větší, bylo použito zápalné bomby,

-         v České Kamenici byl zapálen objekt pily českého majitele,

-         v Českých Budějovicích založil německý majitel požár ve skladu dřeva v továrně na výrobu tužek. Zásluhou dělníků nedošlo ke zničení objektu.

Nejvíce se rozmohly požáry na vesnicích, kdy hořela hospodářská stavení, i když ne všechna rukou záškodníků, ale těch rodin, které odcházely do odsunu:

-         v Lučanech v Jabloneckém okrese 18. května 1946 vyhořely garáže s přilehlou opravárenskou dílnou,

-         v Dobřanech původní majitel zapálil tři stodoly s uskladněným senem. Požárem byly poškozeny také zde uskladněné zemědělské stroje,

Za největší lze považovat požár v Nové Vsi na Tachovsku, kde tamní obyvatelé před nástupem do odsunu zapálili svá stavení. V jednom dni tak shořelo 100 domů a z obce zůstaly pouze ohořelé trosky. Odcházející německé rodiny se nechtěly smířit s tím, že jejich vesnice bude česká.

Všechny požáry měly společného jmenovatele - nenávist k Čechům.

Ještě horší než požáry byly teroristické akce.

V Bruntále tamní velitel místní skupiny záškodníků Hermann Just, funkcionář NSDAP a bývalý předválečný učitel v Horním Benešově, využil toho, že si příslušníci stráže bezpečnosti nechali u německého radioopraváře opravit radiopřijímač. Do obalu umístil minu a její rozbušku z třaskavé rtuti, která reagovala na intenzitu hlasitosti. Když 3. července strážný František Štěpaník zesílil rádio, došlo k výbuchu, který ho zabil a zranil v místnosti další dva příslušníky.

O jiný druh atentátu se pokusila skupina Werhrwolfu v budově radnice v Moravské Ostravě. 8. dubna 1946 umístila na radiátor dámského záchodu dva odjištěné ruční granáty. Jen díky pozornosti zaměstnanců Národního výboru nedošlo k výbuchu.

Pozornosti německých záškodníků neušla ani železnice:

-         Mezi stanicemi Blatná a Žihle bylo na koleje svrženo několik stromů. Když traťoví dělníci přijeli překážku odstraňovat, bylo po nich z okolního lesa stříleno,

-         Na nádraží v Pardubicích byly do vagonů loženého municí vhozeny fosforové destičky. Výbuchem munice byl rozmetán nejen vagon, ale i poškozeny i nádražní budova a koleje,

-         Podobnou akci provedli Wehrwolfové 3. července 1945 na nádraží v Havlíčkově Brodě. Bylo zničeno 11 vagonů a vyhořely nádražní sklady s vojenským materiálem,

-         19. dubna 1945 v Chotyni položili Wehrwolfové na koleje několik traverz, přes něž došlo k vykolejení několika naložených vagonů,

-         Ve stanici Kladsko došlo k vykolejení vagonu, v němž zahynulo osm pyrotechniků.

Nedostatek českého železničního personálu vedl k tomu, že zde byli ponecháni němečtí železniční zaměstnanci. Mezi nimi působili také záškodníci:

-         jejich přičiněním došlo 15. června 1945 v železniční stanici Kolín ke srážce osobního vlaku s nákladním. 20 cestujících přišlo o život a 50 utrpělo zranění,

-         ve stejném dni došlo na trati Ústí nad Labem - Drážďany ke srážce osobního vlaku s vlakem Mezinárodního červeného kříže. 44 cestujících, většinou Cechů, bylo zabito, 90 bylo zraněno.

Hlavní pozornost Wehrwolfu se zaměřila na průmyslové závody přeměněné dočasně na sklady vojenského materiálu a munice:

-         v Chotyni u Hrádku nad Nisou výbuchem uskladněné munice bylo zabito 7 českých vojáků. Dva dny před tímto výbuchem byl zastřelen vojáky německý majitel továrny a jeho syn sliboval pomstu,

-         25. července 1945 došlo k výbuchu v bývalé prachárně v Terezíně,

-         k největšímu výbuchu došlo 31. července v bývalém cukrovaru na předměstí v Ústí nad Labem, v Krásném Březně. Cukrovar sloužil jako sklad sběrného materiálu. Pracovalo zde několik německých žen a mužů a tři němečtí vojenští pyrotechnici. Objekt byl střežen českými vojáky strážní jednotkou. Intenzita výbuchu byla takové síly, že na nedalekém seřazovacím nádraží byly vozy odhozeny několik metrů od kolejí. Při výbuchu zahynulo 7 Cechů a 14 mužů a žen z řad německých dělníků,

-         nacistické podzemí udeřilo také ve Svitavách. V noci z 26. na 27. srpna se vloupali Wehrwolfové do budovy tamního gymnázia a měšťanské školy. Zde poničili nábytek ve třídách a sborovně, pomůcky vyházely ze skříní a zničili. Rozbili osvětlovací tělesa a ze zdí vytrhali elektrické vedení. V důsledku toho muselo být odloženo zahájení vyučování.

Jestliže u sabotážních akcí musíme složitě prokazovat podíl nacistického podzemí, u ozbrojených útoků tento jejich podíl máme potvrzený:

-         v Přestání u Karlových Varů byla napadena hlídka Revoluční gardy dvěma příslušníky nacistického podzemí z SS. V přestřelce byl jeden člen hlídky postřelen,

-         v Hanušovicích byl zdejšími záškodníky, kteří zde terorizovali okolí, zastřelen důstojník sovětské armády,

-         k hrůznému činu došlo ve Smržovicích na okrese Prostějov, kde 29. prosince 1945 byl ve svém bytě zabit německými vlkodlaky tamní vedoucí prodejny obuvi s manželkou a pětiletou dcerkou. Na mrtvolkách nechali záškodníci německy psaný nápis: „Znovu zvítězíme“,

-         1. června 1945 v Tocově na Kadaňsku zahájila skupina Wehrwolfů střelbu z kulometu na skupinu československých vojáků. Naštěstí se tato akce obešla bez zranění a ztrát,

-         jen náhodou unikl smrti příslušník SNB Vitovec v obci Tři Sekery u Tachova, kde na něho koncem listopadu 1945 vypálil záškodník z pušky tři výstřely,

-         na střetnutí s nacistickými vlkodlaky doplatil životem ve Vysočanech u Chomutova strážmistr Bíma jako odvetu za zatčení osmi Wehrwolfů v Malé Morávce na Bruntálsku,

-         koncem listopadu 1945 ukončily na Ústecku výstřely nacistického záškodníka život 61 letého Václava Mařátka, rolníka z Habartic,

-         14. června 1945 ve 24 hodin bylo vystřeleno do okna redaktora Strubaře v Karlových Varech. Střela ho minula o 10 centimetrů,

-         největší teroristickou akci připravovalo nacistické podzemí na 18. srpen 1945 v Janských Lázních, kde se měla konat Národní slavnost za přítomnosti ministra Zdeňka Nejedlého a Klementa Gottwalda. V době, kdy po ní měla jet vládní delegace, chtěli pomocí trhavin vyhodit část silnice do povětří. Příslušníci SNB v Peci pod Sněžkou, kteří podezírali tamního německého hajného z nepřátelské činnosti, ho proto sledovali. Přistihli ho u lesní skrýše, z níž vybíral trhavinu. V přestřelce byl hajný sice zabit, v jeho kapse však byl nalezen lístek se vzkazem: „Ministři přijedou 18. 8. 45, vše připraveno",

-         v Srbské Kamenici byl skupinou záškodníků zavražděn hajný Tačic, bývalý partyzán,

-         útoky byly vedeny proti novým českým osídlencům. 31. července 1945 v Karlině na okrese Česká Třebová navedla Němka Alojzie Ficková 13. letého syna svého německého souseda, aby vhodil do jejího stavení trhavinu, až se v něm usadí česká rodina. Výbuchem granátu byl zraněn šestiletý syn nových majitelů,

-         16. června 1945 podnikla skupina Wehrwolfů střelbu na strážní stanoviště československé armád v Ústí nad Labem. Při útoku byl jeden voják zastřelen, 

-         množily se přepady samostatně jdoucích československých vojáků a vojáků Rudé armády.

Podobně jako se chovalo nacistické podzemí vůči Čechům a příslušníkům sovětské armády, chovali se i k německým antifašistům, kteří byli ochotni se podílet na obnově československé republiky.

Například, 30. června 1945 upoutaly pozornost pracovníků liberecké pošty tři dopisy psané stejnou rukou a vhozené do poštovní schránky, adresované třem rodinám německých antifašistů. Po jejich otevření zjistily bezpečnostní orgány, že obsahují výhrůžky smrtí ze strany Wehrwolfů, budou-li tyto rodiny spolupracovat s československými orgány. Svoji výhrůžku pak uskutečnili v případě rodiny německého antifašisty Rottera. 20. června byly v jeho bytě nalezeny zavražděná Rotterova manželka, tchýně, dvě další ženy a tři malé děti.

Celá řada německých záškodníků se rekrutovala z řad německé mládeže po léta vychovávané k slepému obdivu k nacionálnímu socialismu, k násilí a k víře o předurčenosti německého národa vládnout jiným národům. Chování německých nacistů z řad německého obyvatelstva v Českých zemích dokládá, že ani po 9. květnu 1945 pro ně boj neskončil. Klidu bylo dosaženo teprve dokončením odsunu německého obyvatelstva, čímž teroristé, ukrývající se v lesích, ztratili své podporovatele a informátory.

Ze sborníku „Komu patří omluva?“, ze semináře konaného v Brně 25.5.2016, str. 118-124