Německé obecné a hlavní školy v Praze v době okupace
Nechceme použiti method nacistické propagandy k bombastickému vylíčení nepravdy a úmyslnému skreslování fakt. Stačí úplné uvésti holou pravdu, aby i ve školství bylo patrno to, co charakterisuje nacismus ve všech odvětvích. Nejjasněji a nejkonkrétněji hovoří čísla. Proto v první řadě několik statistických dat.
Před rokem 1918 bylo v Praze 6 německých obecných a 2 měšťanské školy. V°letech 1918 až 1938 přibyly 1 obecná a 2 měšťanské školy. Když tedy němečtí okupanti obsadili Prahu, převzali do své správy celkem 11 německých obecných a měšťanských škol. Tento počet se do roku 1945 téměř zdvojnásobil. Když byli Němci odtud vypuzeni, zanechali v Praze úhrnem 20 německých škol, z nichž bylo 16 obecných a 4 hlavní. Z těchto dvaceti škol podléhala obecná škola v Praze II, jako cvičná škola, přímému dozoru zemského úřadu, takže k 1. dubnu 1945 vykazuje statistika pražského německého školství 19 obecných a hlavních škol se 106 kmenovými třídami, se 115 systemisovanými místy pro 19 správců (ředitelů) škol, pro 91 literních učitelů a pro 5 učitelek domácích nauk.
Stejný počet měšťanských škol před okupací a hlavních škol v roce 1945 by mohl vésti k mylnému názoru, že na tomto stupni škol se nikterak neprojevuje germánská panovačnost a rozpínavost. Z tohoto nás ale vyvede srovnání bývalé měšťanské školy s pozdější hlavní školou. Němečtí utlačovatelé si zvolili pro zotročení národa účinnou zbraň. Byli si vědomi, že vysoká úroveň vzdělání a kultury našeho lidu je velkou překážkou pro jejich cíle, že z takového národa nelze udělati jen tak snadno otroky. Proto byly měšťanské školy přeměněny ve výběrové školy hlavní. Tím byla celým dvěma třetinám českých dětí znemožněna cesta k dalšímu vzdělání. Toto opatření zdánlivě postihlo stejnou měrou i německé hlavní školy. Do pražských německých škol chodilo mnoho dětí ze smíšených manželství, ba i z ryze českých rodin, které byly k tomu donuceny. Těchto dětí bylo zapotřebí, aby bylo „odůvodněno" zřizování nových škol a otevírání dalších tříd. Podle rasové theorie tyto děti se však nemohly státi „nositeli kultury", nebyly povolány k tomu, aby se staly vůdčími otrokáři, nýbrž pouze jejich dráby a přisluhovači, k čemuž sice potřebovaly výchovu v německé škole po stránce psychologické a ideologické, aby se staly schopnými k vykonávání surovostí, nepotřebovaly však velkého vzdělání, a proto se většinou už do výběrových hlavních škol nedostaly. Tím je vysvětleno, proč se nezvětšil počet tohoto druhu škol v době okupace.
Trvalý vzestup počtu německých obecných škol v Praze je patrný z tohoto přehledu-, v roce 1939 přibyla 1 škola, v roce 1940 už 4, v roce 1942 zase 2, v roce 1943 ještě 1.
Po okupaci patřily do obvodu německého okresního školního inspektora v Praze také školy z okolí Prahy (z celého tehdejšího okresu vrchního zemského rady - Oberlandrata — pražského) a z mnohých dalších okresů, ve kterých byly v pozdější době postupně zřizovány samostatné okresní školní inspektoráty neboli školské úřadovny.
Zajímavý pro vzrůst německého školství je tento přehled. V okrese vrchního zemského rady v Praze (t. j. Velká Praha a Praha-venkov) bylo:
1. IX. 1939 9 obecných škol se 43 třídami a 877 žáky, 4 hlavní školy se 14 třídami a 318 žáky, úhrnem 13 škol s 57 třídami a 1195 žáky.
1. IX. 1941 18 obecných škol se 68 třídami a 2207 žáky, 4 hlavní školy se 16 třídami a 613 žáky, úhrnem 22 škol s 84 třídami a 2820 žáky.
V okrese vrchního zemského rady v Kladně bylo:
1. IX. 1939 3 obecné školy s 8 třídami a 205 žáky, 2 hlavní školy se 6 třídami a 132 žáky, úhrnem 5 škol se 14 třídami a 337 žáky.
1. IX. 1941 10 obecných škol s 28 třídami a 574 žáky, 2 hlavní školy s 8 třídami a 189 žáky, úhrnem 12 škol se 36 třídami a 763 žáky.
V okrese vrchního zemského rady v Kolíně 1. IX. 1939 nebylo vůbec německých škol, ale již 1. IX. 1941 byly tam 3 obecné školy se 6 třídami a 191 žáky, 1 hlavní škola s 2 třídami a 63 žáky, úhrnem 4 školy s 8 třídami a 255 žáky.
Z této charakteristické statistiky je patrno, jakým rychlým tempem pracovali nacisté na germanisaci v našich zemích. I v ryze českých krajích, kde skutečně nebylo ani jediného Němce, vydupali v nejkratší době německé školy, aby otravovali náš čistý vzduch a zaplavovali nás nacistickým morem. Škody, bohudíky, nejsou veliké, protože náš český lid byl obrněn hrdostí a nenávistí proti hitlerovštině.
Do německých obecných a hlavních škol v Praze chodilo ve školním roce 1941/42 úhrnem 2689 žáků. Ve školním roce 1942/43 vzrostl tento počet na 3118 a v následujícím roce 1943/44 vykazuje další vzrůst na 3433 žáků.
K 1. říjnu 1942 vykazuje celý pražský dozorčí obvod německého okresního školního inspektora 19 pražských a 33 mimopražských škol, úhrnem tedy 52 německých obecných a hlavních škol se 157 třídami, 5223 žáky a 193 učiteli. V seznamu těchto škol nalézáme také tyto údaje: obecná škola v Praze XV jedna třída, 12 žáků, 1 učitel; obecná škola v Chotětově, okres Mladá Boleslav, jedna třída, 12 žáků, 1 učitel; obecná škola v Mělnickém Vtelně, okres Mělník, jedna třída, 7 žáků, 1 učitel a takových případů je tam více.
K tomu není třeba jisté poznámek.
Pro expansi německého školství je také význačné, že původně, v roce 1939 a 1940 stačil jediný německý školní inspektor se sídlem v Praze. Během roku 1940 a později pak zřizována další inspektorská místa nejdříve v Českých Budějovicích, pak v Plzni, Hradci Králové, Kladně atd. Naposled byl oddělen s účinností od 15. II. 1943 od dozorčího obvodu pražského obvod Praha-venkov.
Je důležité poznamenat, že tyto německé školy byly zakládány na území ryze českém, neboť přičleněním našeho pohraničí k Německu byly od nás odtrženy všechny kraje, které vykazovaly třeba i nepatrný počet německého obyvatelstva.
Z toho vyplývá logicky otázka: „Kde se tedy vzal značný celkový počet dětí, které chodily do německých obecných a hlavních škol ?“ Odpověď je snadná. Hned po okupaci 15. března 1939 byly zřizovány různé nové německé úřady, při všech českých úřadech byla zřizována německá oddělení, židovské obchody svěřovány výhradně Němcům, do mnohých českých podniků dosazováni němečtí komisaři, a tak se do měst i na venkov stěhovali nacisté, úředníci i soukromníci, s celými rodinami. Přicházeli většinou z pohraničí, které bylo přičleněno k Říši, a z Rakouska, a byli výnosnými místy odměňováni za svou ilegální nacistickou činnost v ČSR a v Rakousku. Mnoho Němců přicházelo také z Říše. Naše ryze české kraje byly zamořeny odvěkým nepřítelem všeho slovanského.
O dalších dětech německých škol nás poučují různé oběžníky a výnosy školských úřadů. Z oběžníku německého okresního školního inspektora v Praze ze dne 12. VIII. 1940, čís. 6535/40, týkajícího se přijímání česky mluvících dětí do německých škol, uvádím:
„Do německých škol lze přijímati děti, které mluví česky:
1. pocházejí-li z národnostně smíšených manželství německo-českých,
2. z rodin, které sice t. č. jsou příslušníky české národnosti, v dřívějších generacích ale byly německé a byly časem počeštěny,
3. z rodin ryze českých."
Děti z národnostně smíšených manželství byly soustavně donucovány choditi do německých škol, a zdá se, že jen v řídkých případech se někomu podařilo tomuto nátlaku se ubrániti. Dosud se našel jen jediný doklad o tom, že matka, Češka, se ohradila prostřednictvím svého právního zástupce proti tomu, aby její dcera po čtyřleté návštěvě české školy byla nucena přejiti do školy německé, a že své stanovisko uhájila.
Pokud se týče českého žactva, uvedeného v bodech 2. a 3. shora citovaného oběžníku, nesmíme se domnívati, že by snad rodiče sami usilovali o přijetí svých dětí do německé školy. K získávání takových dětí byly organisovány náborové akce. Nacističtí náborníci chodili po těchto rodinách, většinou sociálně hodně slabých, naslibovali jim všechny možné hospodářské výhody, zejména zvláštní příděly potravin, školní pomůcky a pod. Mnohem více žactva bylo získáno nátlakem. Řada českých lidí byla zaměstnána v různých podřízených funkcích v německých úřadech, hlavně ale v německých podnicích, a byli známými nacistickými způsoby donuceni dáti své děti do německých škol.
V německých školách bylo hodně dětí, které neovládaly německý jazyk vůbec, nebo jen velmi nedostatečně. Svědčí o tom zřizovaní kursu němčiny pro toto žactvo, jež byly konány po všechna léta okupace a vyžádaly si obrovského nákladu který byl uhrazen z tak zvaných „protektorátních" prostředků. Tak na př. v březnu 1941 činil náklad na tyto kursy 23400, K. Z toho je patrno, ze roční náklad činil téměř čtvrt milionu korun.
O jazykových poměrech na německých školách ,informují tyto zprávy :
Německá škola v Kolíně hlásí: „Na škole je celkem 92 žáků, z nich 54 neovládají němčinu vůbec, nebo jen velmi nedostatečně." Německá obecná škola v Mladě Boleslavi hlásí 11. II. 1943: „Škola má t. č. 5 tříd se 175 dětmi. Dvě třetiny z nich jsou z národnostně smíšených rodin, jedna třetina z německých rodin Škola je tedy typickou školou dvojjazyčnou." Německá obecná škola v Mělníku hlásí 11. II. 1943: „66 % dětí je ze smíšených manželství, jsou jazykově velmi slabé, 33 % dětí je z rodin vystěhovaných z Ruska a jiných států, jsou jazykově slabé a mají nedostatečné předběžné vzdělání; 1 % žactva je ryze německé." V inspekční zprávě o německé obecné škole chlapecké v Praze VII ze 4. III. 1944 čteme: „Kázeň ještě poněkud volná. Je tam velmi mnoho českých chlapců, z nichž jeden asi z oposice se nechce zúčastnit práce."
O výchově v německých školách svědčí několik perliček, vypsaných a přeložených doslovně z písemné přípravy jednoho řídícího učitele na zeměpisné hodiny. Probíraná látka:
„Sudetské země“: První říši sudetských zemí založil po odchodu většiny Germánů v době stěhování národů opět Němec, který se jmenoval Samo.
V době krále Jindřicha I. vraceli se Němci do sudetských zemí a osídlili zvláště okrajové oblasti, ne jako nástupci dřívějších slovanských držitelů, nýbrž jako první majitelé půdy, ne jako „hosté", ale jako vládci na vlastní půdě.
Velkým příznivcem Němců byl nešťastný odpůrce Rudolfa Habsburského, Přemysl Otakar II. Jeho porážkou na Moravském poli a jeho smrtí bylo zabráněno úplnému poněmčení sudetských zemí a zachráněno Slovanům v Čechách a na Moravě jejich bytí. Vzdor tomu se poněmčila všechna města a nesčetné vesnice.
Doba „černého moru" vylidnila města i vesnice. Zbytky slovanského obyvatelstva se zvedly proti německé nadvládě. Dědičná německá nesvornost a smísení se Němců se Slovany způsobily, že Němci ztratili přirozený náskok.
Husitské hnutí bylo protiněmecké. Mluvčím byl Jan Hus, který byl 1415 v Kostnici upálen. Povstání v Čechách: Strašně zuřily divoké hordy Husitů proti všemu německému. Po velké námaze, která trvala celá desetiletí, byli Husité sice podrobeni, ale němectví bylo zbaveno nadvlády. Protireformace posílila opět němectví v sudetských zemích. Vzniklo „nové německé období". Všude německý jazyk nabýval půdy a země Česká se znovu stala „srdcem germánské říše".
České probuzení: Uměle byl vytvořen národ Čechů. Tvořili dějiny se zpětnou platnosti. Pojem „böhmisch" byl zaměněn s pojmem „tschechisch". V roce 1866 stalo se Rakousko převážně slovanským státem, Češi zaváděli kursy češtiny, vybojovávali si stále nové a nové školy, a jedna německá osada za druhou jedna význačná německá posice za druhou přecházela do českých rukou.
Ve světové válce 1914 - 18 sudetští Němci spěchali ke svým praporům, aby s říšskými vojáky bojovali o němectví a německou domovinu, čeští vojáci se ale vyhýbali vojenské povinnosti, přebíhali k nepříteli; Edvard Beneš, Tomáš Masaryk. Vznik samostatného českého státu; legionáři. (Vše je uváděno heslovitě. Co o tom bylo ještě povídáno ve třídě, v přípravách už nestojí.)
Československo: Neexistuje československý národ, ani československý jazyk; Slováci; pittsburská smlouva 10 let na zkoušku! Tento stát ale vždy znovu a znovu tvrdí, že se jeho národové po svobodném rozhodnutí spojili v jeden stát! Heslo: „Pravda vítězí!!!"
Těšín, německé město, rozdělen mezi Čechy a Poláky.
Sudetoněmecká strana: Konrád Henlein, 19. V. 1935 obrovské vítězství, nejsilnější strana celého českého státu; Henleinův návrh na vyrovnání bezvýsledný, Češi pod vedením Benešovým nechtějí vyrovnání.
V obchvatu Velkoněmecké říše: Návrat Rakouska, 24. IV. 1938 návrh Henleinův. „8 karlovarských bodů" k smířlivému narovnání, nová česká mocenská opatření; porušování hranic! Malá dohoda: chtěla válku, anglický pokus o smír za vedení lorda Runcimana ztroskotal. 13. IX. 1938 shromáždění strany v Norimberku. 15. IX. 1938 „Heim ins Reich!" (Domů do Říše.) 24. IX. 1938 předání sudetské župy. Od 1. do 10. října obsazování německým vojskem. Jásot obyvatelstva! Otroctví je u konce! Vůdce v sudetské župě!
Tak končí ta písemná přípravu na hodinu zeměpisu. Ani nás to nepřekvapí. Vždyť jako by to bylo opsáno z některého nacistického plátku. Tak mluvil Hitler, Goebbels a ostatní z té smečky „Herrenvolku". Svědčí to ale o tom, k jaké nenávisti vůči všemu českému bylo lží vychováváno žactvo německých škol a stejně jasně víme, že odchovanci těchto škol nemohou žiti s námi v jednom státě, že tu s námi nemohou žiti vůbec tak zvaní „sudetští Němci", z nichž podle vlastního tvrzení byly čtyři pětiny příslušníky Henleinovy nacistické strany, protože z jejich řad by mohli znovu povstati „věhlasní historičtí pracovníci", kteří by hlásali svým soukmenovcům, jak Češi překrucují a nesprávně líčí historické dění.
Naše staleté zkušenosti byly novými hroznými zkušenostmi ve všech oborech a odvětvích za posledních šest let potvrzeny a proto ne ze msty, ale proto, že ve svém domově musíme býti pány výlučně my, musíme také všechny Němce bez výjimky poslati tam, kam vždy sami tolik toužili: „Heim ins Reich."
Ludvík Máša
Kapitola z knihy Šest let okupace Prahy, 1946 - Osvětový odbor hlavního města Prahy
Pro České národní listy připravil P. Rejf