Německé nacistické hnutí v Československu

1918 – 1938

I.

Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.

Základem německého nacistického hnutí v Československu byla "německá nacionálně-socialistická dělnická strana" - (Deutsche national-sozialistische Arbeiterpartei - DNSAP). Nebyla to však strana samostatná, ale byla součástí mezistátní "německé nacistické strany Velkého Německa" (National-socialistische Partei Grossdeutschland -NSDAP), založené v roce 1920 v Mnichově.

Strana spojovala obdobné, již dříve ustavené německé skupiny v Německu, Rakousku, Bavorsku, v Polsku a Československu.

Strana měla přímé kontakty na německou armádu - Reichswehr - a jedním z těch, kteří tyto kontakty udržovali, byl i člen bavorské nacistické strany - Adolf Hitler. Spolupráce mezi nacistickým hnutím a armádou nabyla na intenzitě poté, když se v roce 1922 Adolf Hitler zmocnil pučem vedení bavorské strany.

Spolu s ním se do vedení dostali i jeho nejbližší spolupracovníci - Göring, Röhm, Rosenberg, Hess a další. Již v následujícím roce 1923 se pak strana - spolu s vojenskými jednotkami generála Ludendorffa - podílela na pokusu o monarchisticko-nacistický převrat. Ten se však nezdařil a Hitler byl zatčen, soud mu vyměřil pětiletý trest vězení, ale již po půl roce byl propuštěn. Ve vězení napsal - s pomocí svých spolupracovníků - knihu Mein Kampf (Můj boj), která se stala hlavní programovou linií celého nacistického hnutí.

Ideově navazovalo německé nacistické hnutí na agresivní německý nacionalismus předválečného období - na Schönererovo hnutí v Rakousku a především na Všeněmecký svaz (Alldeutscher Verband) v Německu.

Tento předválečný nacionalismus, zaměřený k expanzi s cílem vytvoření celosvětové velkoněmecké říše, byl po prohrané válce nově umocněn depresí z válečné prohry a požadavkem odvety. Hitlerova kniha jednotlivé složky tohoto starého programu dále rozpracovávala, precizovala a vyostřovala. Odmítala demokratický systém politických stran a místo něho požadovala organizační a ideové sjednocení všech Němců na světě v čele s diktátorským vůdcem. Jen tak by bylo možné všestranně uplatnit výjimečné vlastnosti německého "panského národa" (Herrenvolk) a zajistit jeho převahu nad "podřadnými národy", za které Hitler považoval především Židy a Slovany.

Hitlerův program, spojený s intenzivní organizační prací, výrazně přispěl k všestrannému rozvoji nacistického hnutí v druhé polovině 20. let. V té době se také podstatně změnilo mezinárodní postavení Německa. Na mezinárodní konferenci v Locarnu v roce 1925 získalo Německo zpět postavení velmoci, vstoupilo do Společnosti národů a aktivně se podílelo na evropské i světové politice.

Všestranného rozvoje dosáhla německá armáda - Reichswehr. Podle obsáhlé zprávy Spojenecké vojenské kontrolní komise k locarnské konferenci "byla obnovena výroba všech druhů vojenského materiálu, který je shromažďován v tajných skladištích po území celého Německa" a jsou vyzbrojovány nejrůznější organizace, které tak tajně obcházejí usnesení mírové smlouvy omezující početnost německé armády. V československém generálním štábu byla situace zhodnocena velmi jednoznačně: "Německá armáda se připravuje na válku, a to na válku útočnou" namířenou proti Francii, Polsku a Československu.

Na základě Hitlerova programu došlo také v druhé polovině 20. let k intenzivnímu rozvoji německého nacistického hnutí nejen v Německu a Rakousku, ale i v Československu. Uvnitř německé nacistické strany - DNSAP - vznikaly specializované dělnické organizace, organizace mládeže a studentstva a podle vzoru Hitlerových ozbrojených vojenských formací SA spojených s armádou, se formovaly tzv. pořádkové skupiny - Ordner Truppen - OT. V roce 1927 byl pak vytvořen sportovní svaz (Volkssportverband) zaměřený k všeobecnému bojovému výcviku mládeže (Wehrturnen).

Německé nacistické hnutí v Československu 1918-1938

 II.

Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.

Německá nacistická strana v Československu současně zdůrazňovala, že chce provádět politiku všeněmeckou, nikoli jen sudetoněmeckou. Proto se také začala podílet na německé politické linii usilující o realizaci anšlusu, který měl být prvním krokem ke spojení Německa s Rakouskem a Československem. Již v roce 1928, při první oficiální návštěvě československého ministra zahraničí Beneše v Berlíně mu byl předložen oficiální návrh na přistoupení k takto vymezenému pojetí anšlusu. Ministr důrazně a jednoznačně odmítl. Nacistické úsilí o anšlus pokračovalo však i v následujících letech.

Nacistická propagace anšlusu se také prosazovala mj. i tím, že k některým nacistickým shromážděním v republice se sjížděli i nacisté z Rakouska a Německa, kteří projednávali možnosti takového mezistátního spojení. Přiváželi pozdravy od Hitlera a byly doplňovány alegorickými scénami, např. obrazy v nichž tři kováři - Německo, Rakousko a Československo - kovají společně meč - budoucí Velké Německo. V roce 1931 byla uzavřena dokonce i oficiální německo-rakouská dohoda o anšlusu, která byla však paralyzována důraznou mezinárodní politickou akcí Československa a Malé dohody.

Československá vláda sledovala nacistickou politiku systematicky a všestranně a snažila se ji tlumit různými zákazy: neposkytovala víza agresivním řečníkům z Německa a Rakouska, bránila nelegálnímu překračování hranic, zakazovala nošení hnědých košil s nacistickými odznaky. Výrazně se pak snažila tlumit a oslabovat nacistické hnuté i svou aktivní zahraniční politikou:

V únoru 1933 byly tzv. Organizačním paktem položeny základy k užšímu spojení tří malodohodových států - Československa, Rumunska a Jugoslávie - v pevnější celek, který tím získal větší váhu v evropském ekonomickém a politickém vývoji.

*

Počátkem roku 1932 zadrželi českoslovenští celníci na hranicích s Německem kurýra říšského vedení nacistické strany v Německu s výzvou adresovanou nacistické straně v Československu:

"Čiňte všechny přípravy, abyste byli připraveni, až náš nejvyšší vůdce vydá příkaz sáhnout ke zbrani za sjednocení... Den není již daleko a sjednocení musí být provedeno s pomocí vaší [tj. sudetských Němců v Československu] a s pomocí německého Rakouska!" Byla to výzva k společnému provedení Hitlerova nacistického puče v Německu, Rakousku a Československu a k vytvoření z nich jednotnou "německou říši."

Československé úřady - vláda, ministerstvo vnitra, národní obrany a zahraničí - sledovaly podrobně aktivizaci nacistického hnutí a činnost jeho organizací a již v roce 1932 provedly proti němu zásah:

V srpnu 1932 byl v Brně zahájen proces se sedmi hlavními představiteli německého nacistického Sportovního svazu (Volkssportverband). Byli obžalováni z toho, že v letech 1930 - 1932 připravovali ¬ve spolupráci a pod vedením Adolfa Hitlera - provedení nacistického převratu v Německu, Rakousku a Československu. Vojenskými úřady byl předložen materiál o výcviku a vyzbrojování organizace Volkssport Hitlerovými údernými oddíly SA. Bylo konstatováno, že tyto "vojensky organizované a vycvičené oddíly tvoří fakticky organickou složku Hiterových úderných říšskoněmeckých oddílů". Všichni obžalovaní byli odsouzeni do vězení podle zákona na ochranu republiky.

Brněnský proces přesáhl svým významem hranice Československa. Byl zcela novým prvkem v evropském vývoji a byl konkrétním varováním Evropy před expanzivními silami německého nacistického hnutí. Současně měl i dramatickou dohru na mezinárodní politické scéně. V téže době projednávala totiž odzbrojovací komise Společnosti národů žádost Německa o zvýšení kvóty svého zbrojení. Jedním z německých argumentů bylo tvrzení, že oddíly SS a SA nejsou vojenskými oddíly a nemohou být proto zahrnuty do početního stavu armády.

Generálním zpravodajem této odzbrojovací komise byl ministr Beneš a ten na základě konkrétních údajů získaných z brněnského procesu, doložil nepravdivost tohoto tvrzení. A proto také byl německý návrhu na zvýšení početního stavu německé armády na odzbrojovací komisi Společnosti národů odmítnut.

Pokračování