Německá menšina v Polsku

 

Angela Merkelová, kancléřka SRN, byla v těchto dnech na návštěvě v Polsku. Jednala s polskou premiérkou Stydlivou. Kromě jiného, jak nám říká zpráva Sudetendeutscher Pressedienst (SdP), Rakousko, bylo tématem diskuse porušení práv menšin při rozšíření města Opole.

 

Kancléřka se též sešla se zástupci  německé menšiny v Polsku, mezi nimi byl i poslanec Sejmu,  Ryszard Galla a  Bernard Gaida   Německá menšina očekává podporu v otázkách vzdělávání a výzkumného centra německé menšiny.  Zástupci Němců v Polsku vyjádřili naději, že stejně jako v minulých letech, bude mít CDU/CSU podporu německých menšin ve svém volebním programu. Kancléřka ujistila, že otázka německé menšiny je v programu uvedena. Také oznámila, že problematika národnostního školství v Polsku bude projednána na setkání s ministrem zahraničí Sigmarem Gabrielem a ministrem vnitra Thomasem de Maizière.

 

Kancléřka A. Merkelová, jak vyplývá nejen z uvedeného, jedná v některých evropských státech nejen o vzájemných vztazích, ale také o tamní německé menšině. Buďme konkrétní! Když byla na několikahodinové státní návštěvě v Praze v květnu 2012, jednala s tehdejším premiérem P. Nečasem o „snu sudetoněmců“ o přímém jednání s vládou ČR. A i když to dříve nešlo, tentokrát se naše vláda mohla přetrhnout. Již v únoru 2013 řečnil premiér Nečas v bavorském zemském sněmu tak, že mu přítomní, samozřejmě též sudeti a a jejich bavorští patroni, aplaudovali ve stoje. Řekl to, co očekávali a nasliboval ještě víc. Udělal si však velkou ostudu doma. A brzy musel odejít ze svého postu. Ale jak se následně vyjádřil B. Posselt, Sobotkova vlála začala tam, kde končila ta česká vláda předchozí. A netrvalo tak dlouho a sen sudetoněmců se zcela naplnil. Česká vládní delegace přijela do Mnichova a zde jednala i s tzv. reprezentací „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL). A opět víme z tisku SL, že se o o přímá jednání zasadil nejen H. Seehofer, ale zřejmě především kancléřka Merkelová. Jak jsme přesvědčeni, mezinárodní právo takové jednání považuje za vměšování do vnitřních záležitostí druhého státu.

 

Ale vraťme se k Polsku. Poláci nejsou nijak nadšeni s jednáním polských Němců, zvláště těch ze Slezska. Německá menšina v Polsku má menšinová práva. Chce ještě víc!  A tak bychom se mohli domnívat, že podobné postavení má i polská menšina v Německu. Ale kdepak! Německo Polákům žijícím na jejich území statut národnostní menšiny nepřiznalo, alespoň tomu tak bylo ještě v nedávné době. V obdobné situaci jsme my i Slováci. Lužičtí Srbové, kteří více než 1500 let žijí na svém původním územím, jsou nikoliv národem, ale jen národnostní menšinou. Nad čím pláče  původní slovanské obyvatelstvo v Německu? Ruší jim školy, omezují kulturní lužickosrbské instituce. Lužickým Srbům již jde o existenci.

 

V mezinárodním právu platí princip reciprocity, vzájemnosti. Poláci, my, Slováci by měli konečně říci Němcům, kolik má Vaše menšina práv u nás, tolik musí mít i naše menšina u vás. Jak vidět tento princip mezinárodního práva  Němci odstavili na vrdlejší kolej. Před několika měsíci se vyznal M. Roth, náměstek ministra zahraničních věcí, že  pro Německo v EU neplatí ani princip nevměšování se do vnitřních záležitostí druhých států.

 

Na druhé straně Německo tlačí na rozšiřování práv německých menšin v druhých státech. Německé menšiny jsou opět privilegovanými. Dostávají peníze z německých velvyslanectví, spolkového ministerstva zahraničních věcí, vnitra i od řady specializovaných institucí na podporu němectví v zahraničí. Samozřejmě německé menšině plynou peníze též z polských peněz a u nás zase z našich peněz. A jak to vypadá, loajalita německých menšin patří ve většině případů Německu a pak, snad, i částečně státu, jehož jsou občany. Ale to tu již bylo. A víme, k čemu to vedlo. Neměli bychom připustit, aby dějiny se opakovaly.

Dr. O. Tuleškov