II.
Jak to vidí občané ČR
V úterý 3.5. 2011 jsem dostal zprávu od svého táty (také Jirky Krutiny) z Domažlic.
Tak jsem, asi minulý pátek, na ČT 2 shlédl něco přes hodinu trvající pořad od 20:00. Byl několikrát inzerovaný na ČT 1 s názvem: Řekni, kde ti mrtví jsou ….. Tak mne to zajímalo, samozřejmě nalejvárna nejhrubšího zrna, bez konkrétních faktů, bez pamětníků, nebo přímých důkazů. Jen jedna paní povídala. Mapa ČR s označenými místy, kde a kolik zlí Češi po válce zabíjely nevinné němce, vyšlo to asi na 20 000 lidí. A to vše za naše peníze. Proto dobře, že píšeš knihy o Němcích a Německu. Ale co to je proti státní propagandě.
Je alarmující, že v čase, kdybychom si měli spíše připomínat oběti německého fašizmu a jejich teroru u nás a nejen u nás, a vzpomínkou uctít památku našich lidí, vlastenců, kteří padli, tak tzv. „veřejnoprávní“ TV placená z našich daní vytváří doslova mediální masáž nejhrubšího zrna. Kdo stojí za přípravou těchto programů? Kdo prosazuje tyto a jim podobné pořady v naší veřejnoprávní televizi? Zjistit kdo konkrétně stojí za touto mediální propagandou, která je součástí tzv. konsientální války proti našemu státu a národu, přeci lze snadno zjistit a ukázat odkud nitka vede. Osobně se ptám, proč si mám platit něčí tak průhlednou snahu o „vymejvárnu mozku“. Je to podobné jako s vyhlazováním Židů Němci. Ti si také svou vlastní likvidaci a náklady s tím spojené odpracovali a spolupodíleli se na vlastní likvidaci. V tomto byly Němci opravdu zrůdně „geniální“. Co budou vědět generace našich dětí o naší dějinné zkušenosti? Budou se za sebe stydět, jak mohli ty přirozené „správce Evropy“, pardon EU tak brutálně násilím nespravedlivě vyhnat z jejich území? O to jde? Takovou amorfní skupinu obyvatelstva chce někdo zde vybudovat? Jsem ještě povinen platit za tuto veřejnoprávní televizi poplatky, když otevřeně poškozuje náš stát i národ a to na mnoho generací dopředu a to zcela programově a těmi zásadními třebaže jemnějšími metodami? Navíc čistě účelově dochází k překrucování naší dějinné zkušenosti, což je současně plivnutím do tváře všech, co za naší národní svobodu v boji proti okupantům nejrůznějšího druhu položili životy. Za komunistického režimu jsme alespoň jasně věděli, že se jedná o ideologickou masáž, ale dnes se jedná o mediální masáž daleko skrytější, o to však účinnější, neboť k ní dochází pod rouškou „demokracie“ a „vývoje“ směrem k integrované EU.
Knihy jako Němci, kterou jsme vydali s Jirkou Vackem, by měl vydávat například Ústav pro studium totalitních režimů, nikoliv jogíni. Naši zákonodárci by měli zajistit, aby národ nepřicházel o svou dějinnou zkušenost a aby tyto okamžiky národních dějin byly správně bez nánosů jakýchkoliv ideologií nebo zájmů mocenských skupin sdělování z pohledu archetypu pravdy, nezastřeně, ale tak, aby zůstali zachovány důležité okamžiky se správným chápáním celkového kontextu a kontinuita národních dějin a idejí, které stojí v pozadí. Národ a stát, který se odcizí svým dějinným zkušenostem a přestane z nich čerpat v přítomnosti pro své rozhodování, zanikne.
Dnes 5.5 ve výročí Pražského povstání proti okupantům jsem se podíval do programu veřejnoprávní televize. Nebyl zde ani jeden pořad připomínající tuto událost.
Jiří Krutina
Čsl. legionáři a některé názory na ně, aneb kdo všechno žije mezi námi
Někdy s hrůzou žasnu, jaké názory někteří lidé chovají, a dokonce se netají je ventilovat. Každý národ je tvořen lidmi. Lidé jsou zase tvořeni tím, jaké hodnoty vyznávají, jaké chovají názory, přesvědčení apod.
Nedávno se v mediích objevil článek o připravovaných oslavách 100. výročí čsl. legií, který připadá na rok 2014. Nebudu se vyjadřovat k plánovaným oslavám, ale jen namátkou jsem v přiložené diskusi čtenářů nalezl opravdu překvapující příspěvky.
Vybírám z příspěvků:
… naše legie si s SS nemají co se týká odznáčků co vyčítat. SS měli lebku s hnáty na čepici a naši legionáři na rameni…
…Souhlasím s těmi diskutujícími, kteří upozorňují na statisíce Čechů a Moravanů, kteří v uniformě armády Rakouska - Uherska dodrželi svou přísahu a o nichž se nemluví. Glorifikují se v podstatě lidé, kteří přísahu porušili a spolupracovali s nepřítelem. Myslím, že to tradicím naší armády neprospěje…
Českoslovenští legionáři nosili na levém rameni znak klasické umrlčí lebky se zkříženými kostmi ve stříbrném provedení na červeném trojúhelníku. V armádách a mezi vojáky je zcela běžné, že mají své symboly a znaky, které mimo jiné mají pro vojáky svůj psychologický smysl. Dodávají jim jednak odvahu, neohroženost, a také slouží k jistému zastrašení nepřátel, anebo zbavují vlastního strachu ze smrti. Je známo, že například letci, ale i tankisté, si malují na své stroje podobné symboly.
Například jedno z leteckých es 2. světové války britského královského letectva, Čech Karel Miroslav Kuttelwascher, který byl co se týká celkového počtu sestřelených nepřátelských letadel nejlepším českým stíhačem RAF, měl na svém stroji Hurricane namalovanou smrtku s kosou a pod ní nápis „Night ripper“ (v překladu doslova noční vrah - rozparovač). Byl nočním přepadovým stíhačem. Bylo mu uznáno 20 jistých sestřelených bojových letadel Luftwaffe, on sám udává 25. Byl jedním z vynikajících bojovníků proti nacismu a nejen za naši demokracii. Asi těžko mu můžeme vytýkat, že to je neslušné, nebo dokonce pobuřující malovat si takové výjevy na letadlo. Navíc můžeme říci, že to implikuje známého masového vraha Jacka rozparovače. Zkrátka takto si vojáci dodávají odvahu a je to pochopitelné.
Typickým symbolem je i ona lebka se zkříženými hnáty. Piráti v 17. století používali stejný symbol. Cílem bylo jediné: psychologické působení - od zastrašení po zbavení se strachu ze smrti. To, že tento symbol později použili i Němci a nechvalně proslulé jednotky SS, s tím nesouvisí a nemá vůbec nic společného. Nelze to ani dávat do souvislostí nebo porovnávat. Dávat do souvislostí jednotky SS a čsl. legionáře je ve skutečnosti normální zhovadilost. Čtenář mi promine ten výraz, ale lepší nenacházím.
Jinými slovy, na základě zevní – nejhrubší podobnosti mícháme dobro a zlo v jedno. Je to podobné, jako nevědomé názory některých „advaitistů“, že když je vše TO, tak i dobro a zlo jsou jedno. SS i čsl. legionáři měli stejný znak, nemají si co vyčítat.
Tolik jeden člověk z našeho národa.
Druhý názor si zase cení dogmatického splnění přísahy čsl. vojáků sloužit v armádě Rakousko-Uherska a umírat za jejich zájmy. Toto dogmatické splnění vojenské povinnosti sloužit v rámci imperialistických choutek kliky Německa a Rakousko-Uherska, a být tak zatažen do jatek na východní frontě ve válce, kterou Češi nevyvolali a ani o ni neměli zájem, si dotyčný cení více, než projevení svobodného rozhodnutí na základě „hledání pravdy a práva“ přeběhnout frontu a tedy „zradit“ Rakousko-Uhersko. Lpění na dogmatismu typu, oni přísahali věrnost Rakousku a zradili jej, protože přeběhli k Rusům a vytvořili čsl. Legie, je další zhovadilost. Plnit přísahu, která je nespravedlivá a vynucená mocí a silou Rakousko-Uherskem na Češích, není ctností ani čestné. Dogmatické lpění na přísaze, pokud je z principu neplatná a nespravedlivá, je projevem tuposti, nikoliv ctnosti „splnění přísahy“. Její porušení a přeběhnutí bylo právě vyjádřením pravé vůle těchto Čechoslováků. Díky nim a politické aktivitě Masaryka, Beneše a Štefánika, a současně za pomoci vítězných mocností 1. světové války, vzniklo samostatné Československo. Čsl. legie se podílely na vítězství států dohody. V případě zajetí je čekal trest smrti za vlastizradu. Byly pro svoje bojové zkušenosti a schopnosti nasazovány v první linii na italské a francouzské frontě. Katolická církev dokonce vydala po válce prohlášení, že legionáři se neprovinili proti přísaze, kterou složili Rakousku, jelikož přísaha jim byla vnucena a vynucená přísaha nemá žádné platnosti. To je jistě katolíkům k duhu. Legionářů bylo kolem 66 tisíc a kolem pěti tisíc jich padlo. Čechů v Rakousko-Uherské armádě bojovalo asi 1,4 milionu a padlých na této straně bylo zhruba 138 000. Už to samo o sobě byla pěkná lumpárna, když na jedné frontě kdesi v Itálii bojovali proti sobě Češi, jedni v uniformách RU a druzí jako legionáři, aniž by oni tuto válku vyvolali. To je ukázka tohoto světa, jeho zla.
Po návratu do nově vzniklé republiky se legionáři podíleli na zajištění hranic nového státu. Museli bojovat s Poláky o Těšínsko a vyhnat Maďary ze Slovenska. Vznik našeho státu nebyla zdaleka jen politická záležitost, ale bylo nutné i vojenskou silou zajistit stát a jeho hranice, což se neobešlo bez několika lokálních válek s našimi polskými a maďarskými sousedy. O tom se obecně málo ví. Proti legionářům byly vedeny dehonestující kampaně i po návratu do vlasti od německých občanů. Legionáři následně tvořili základ čsl. branné moci za první republiky, a generální štáb byl převážně tvořen bývalými legionáři - důstojníky. Tito legionáři byli později trnem v oku nacistů a během protektorátu tvořili jádro odboje. Bylo jich mnoho během nacistické okupace popraveno. Armádní generál Alois Eliáš, který jako jediný předseda vlády (protektorátní) okupovaného státu byl nacisty za války popraven, byl například jeden z nich. Jejich význam pro náš stát i novodobé dějiny je rozhodující a zásadní.
Člověk s výše uvedenými názory si více cení „splnění přísahy“ nechat se zabít ve válce za císaře pána, kterou Češi nevyvolali a do které jim nic nebylo, než svobodné vyjádření odporu a vůle po vlastním státu.
Moji oba pradědové z otcovy strany byli legionáři. Jeden byl jedním z těch, co přeběhli na východní frontě k Rusům a pak byl v legiích. Byl v legiích, které měli na náramenících i na bojové zástavě právě onu lebku s kříženými kostmi. Tato bojová zástava dnes visí v národním památníku na Vítkově společně s ostatními bojovými prapory našich vojáků: československých zahraničních legií, bojových jednotek první republiky z roku 1938, zahraničních jednotek během 2. světové války a i současné bojové zástavy dnešní armády ČR.
Jenom přeběhnutí samo bylo velmi statečným činem, neboť hrozilo dvojí nebezpečí. Jednak zastřelení německými důstojníky zezadu za dezerci, anebo Rusy, pokud by nepochopili, že jde o přeběhnutí. Bojoval s bolševiky a vrátil se do vlasti v roce 1918.
Druhý praděda byl také legionářem - rotmistrem, velel kulometné četě a bojoval na italské frontě na Piavě. Byl účasten ve významné bitvě čs. legií u Doss Alto. Byl zraněn výbuchem dělostřeleckého granátu přímo do břicha. Zemřel na následky zranění už v nové vlasti. Mému dědovi bylo tenkrát 6 let, když přišel o svého tatínka.
O této bitvě jsem nalezl na internetu krátkou zprávu, kterou dále celou uvádím pro ilustraci, kdo byli čsl. legionáři a jaký význam pro náš stát měli. Doporučuji všem přečíst, neboť okamžiky, kdy čeští vojáci čelili mnohonásobné převaze a vyšli z ní vítězně, jsou pro naši historii typické.
Jiří Krutina
Koncem srpna 1918 odrazil 33.čs.střelecký pluk rakouský útok na čs.pozice u Doss Cassina. 34.čs.střelecký pluk rakouský útok v oblasti Martella. Brzy byly pluky přesunuty v rámci 6.čs.divize do oblasti Doss´ Alta, nacházejícího se nad Padovou, kde vystřídaly italské pluky. Tento vrchol pro svou strategickou pozici několikrát již během války změnil majitele. Na vrcholku Doss´ Alta byl vybudován během předchozích bojů poloobloukový obranný tunel pro maximálně rotu vojáků, dále i několik kulometných hnízd. V obranném tunelu se však dalo těžko přežívat, byly zde velmi špatné podmínky. Nyní zde tedy obranu v těchto těžkých podmínkách převzala část 33.čs.střeleckého pluku. Jeho příslušníci si byli velmi dobře vědomi, že v této válce existuje pro ně pouze vítězství nebo smrt, jelikož v případě zajetí je čekala z rakouských rukou poprava. 6.čs.divize pod velením italského generála Grazianiho držela tak úsek fronty od Gardského jezera k řece Adiži s úkolem bránit 2000 m vysoký úsek na masivu Altissimo. Klíčovým místem obrany byla právě kóta 703 – Doss´Alto.
Převzetí obrany na tomto úseku Čechoslováky neušlo pozornosti Rakušanů, jelikož samotná existence čs.vojska byla Rakousko-Uhersku trnem v oku, zejména z politických důvodů. Proto již z prestiže soustředilo rakouské velení do této oblasti silné dělostřelectvo a kromě dalších i úderné jednotky. Příslušníkům těchto úderných jednotek slíbilo rakouské velení za každého zajatého Čecha odměnu 1000 korun.
Rakouský útok začal kolem ráno v 4.00h dne 21.září 1918 silnou dvouhodinovou dělostřeleckou palbou do československých pozic, nejvíce na kótu 703. Dělostřelba poškodila protipěchotní překážky a přerušila telefonní spojení, takže obránci Doss´ Alta ztratili spojení s velením. Ještě před skončením dělostřelby zahájily rakouské jednotky silný útok na Doss´ Alto ze tří směrů. Obránci nemohli dát ani jiným způsobem vědět velení svou situaci, neboť signální rakety byly zvlhlé. Čechoslováci pochopili, že jsou sami a budou se muset v tomto boji proti značné nepřátelské přesile spolehnout jen sami na sebe. I přes odhodlanou obranu se nedařilo příval několikanásobné přesily zastavit. Došlo k zuřivému boji na bodáky a nože. Nebylo však možné valící se přesile dlouhodobě ve vykopaných pozicích vzdorovat. Obránci se tedy zabarikádovali v obranném tunelu, do jehož vchodu umístili kulomet. To se již rakouské úderné jednotky zmocnily zákopů na pozici. Situace hrstky obránců byla zoufalá…
Hlášení rakouského 10.armádního velitelství v Trentu dokládá pohled na boj očima rakouské strany:"... Navzdory zuřivé obraně československých legionářů pokračovaly statečné úderné oddíly neohroženě vstříc svému úkolu… V nastalých bojích muže proti muži došlo bohužel ke ztrátě dvou vynikajících důstojníků,[...] jakož i většího počtu udatných mužů...".
Samotný velitel rakouského úderného oddílu podal následující hlášení: "... Češi bránili se zoufale, jeden jejich důstojník, který padl do zajetí, se zastřelil, ostatní byli pobíjeni šavlemi a bodáky a jen pět jich padlo do zajetí. Ti byli 22.září oběšeni u Arka. Když věšeli prvního, jeho provaz se dobře dvakrát přetrhnul...".
Rakušané se snažili za každou cenu dobýt čs.pozice, probojovat se do obranných pozic v tunelu, kdy si byli jisti svým vítězstvím díky silné převaze. Obránci se však nevzdávali, bojovali dál. Rakouským vojákům se nepodařilo prorazit ani při použití plamenometu. Následně se pokoušeli dostat obránce ven z jejich pozic plynovými granáty. V tunelu zažívali obránci pravé peklo, přesto se nevzdávali.
Teprve odpoledne přišla pomoc. Tím se Rakušané dostali do palby ze dvou stran a byli nuceni ustupovat. Posily 33. a 34. čs. stř. pluku přešly do částečného útoku k osvobození obránců tunelu a Rakušané se dali na panický útěk směrem na Rivu. Ve večerních hodinách byl tak boj skončen, přičemž strategická pozice na Doss´ Altu byla ubráněna.
V této bitvě o Doss´ Alto padlo 7 čs.legionářů, 31 jich bylo zraněno, 4 byli zajati a následně Rakušany popraveni v Arcu. Rakouské ztráty byly několikanásobně vyšší.
Rakouské velení tento útok nechápalo jen jako útok na pozici nepřítele, ale zároveň i jako trestnou výpravu proti Čechoslovákům. Nic z toho se rakouské straně nepodařilo, i přes silnou přesilu, jež měla.
Tento boj vstoupil do povědomí jako největší vystoupení čs.legie v Itálii. I vojensky významnější boje však čs. legionáři v Itálii podstoupili např. na Monte Val di Bella či na Cima Tre Pezzi. Doss´ Alto se však stalo symbolem především díky poměru sil a hrdinství jeho obránců i v takřka beznadějné situaci, v obtížném terénu. Italský tisk na předních stránkách oslavoval úspěch Čechoslováků v boji na Doss Altu. 6. československé divizi přicházelo množství pozdravných a blahopřejných telegramů k danému úspěchu od představitelů italské vlády, armády a veřejnosti. Zpráva vrchního velitele italské armády ze dne 22.září 1918 uvádí: „Neochvějné oddíly 6. československé divize, které hájily pozici na výšině 703, se bránily s obdivuhodnou chrabrostí…“
Za měsíc nato vzniká 28.10.1918 Československá republika, což čs.legionáři v Itálii s nadšením oslavili. Splnil se tak smysl jejich boje. První jednotky čs.legie v Itálii se tak počaly do osvobozené vlasti, která velmi jejich bojové zkušenosti v té době potřebovala, vracet v průběhu prosince 1918. Spolu s čs.legionáři z Francie, domácí čs.armádou a domobraneckými formacemi, bojovali potom čs.legionáři z Itálie ještě v r.1919 na Slovensku při obraně republiky s bolševickými vojsky Maďarské republiky rad.
Konec citace z webu http://www.pamatnik.valka.cz
Nepřipomíná to obdivuhodné bojové nasazení v období husitství nebo nerovný boj sedmi parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje po atentátu na říšského protektora?
Bratr mé prababičky, naopak z matčiny strany, Jakub Nejdl, byl pro změnu popraven za vedení největší vojenské vzpoury na našem území během 1. světové války, tzv. Rumburské. Vzpoura byla potlačena armádou tvořenou převážně německými vojáky, a on společně s dalšími vůdci vzpoury byl popraven v Boru u České Lípy. Jako jediný si nenechal zavázat oči, aby viděl, kdo jej střílí. Byli to Češi pod velením německých důstojníků.
Já si naopak těchto lidí vážím a to nikoliv proto, že jsou mými pokrevními příbuznými, ale z principu archetypu pravdy. Oba dva nesplnili přísahu sloužit věrně císaři Rakousko-Uherska, s kterou nesouhlasili, a svými činy vyjádřili svou vůli i při nebezpečí ohrožení života. Tito lidé – čsl. legionáři z mé fyzické rodiny se zasadili o vznik samostatného Československa, kde nyní žiji i já se svým tělem a mohu se nyní v relativně svobodné atmosféře věnovat duchovní praxi bez strachu z pronásledování. Ano, za to svým pokrevním předkům děkuji a nestydím se to vyjádřit, třebaže z vyššího pohledu toto vše je „záblesk světlušky v noční tmě“, ale nezapomínejme, že to prožívané utrpení těchto lidí ve válkách bylo skutečné a bolí, moc bolí. Tolik opět jeden člověk z našeho národa a jeho názor.
Stojí za zamyšlení si uvědomit, jaké lidi také kolem sebe máme. Přesně tito lidé s těmito názory, které jsem uvedl na začátku, byli těmi, kdo z prospěchu kolaborovali s nacisty za protektorátu a udávali odbojáře, které gestapo popravovalo, byli i těmi, co snahy o naši samostatnost raději zrazovali ve vlastní sobecký prospěch, apod. V našem národě, v každé totalitě, žili jak lidé velmi vysokého morálního standardu a statečného ducha, tak současně mnoho morální chátry. Taková je zkrátka pravda. Je dobré to vědět, že mezi námi existují lidé – naši spoluobčané, kteří jsou ve skutečnosti zaměřeni proti našemu státu i národu, a to svými názory. Právě tito lidé jsou věrní posluhovači všech, kteří se jednou snažili zbavit nás samostatnosti a vyhubit. V případě „změny kulis“ by bylo zcela zřejmé, jak by se zachovali, na základě svých dnešních názorů. Tito lidé s nedostatkem inteligence jsou tím největším nebezpečím. Je dobré vědět, koho máme vedle sebe.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz