Nemáme kam ustoupit za námi je Moskva

Rozhovor Haló novin s ruským politilogem Nikolajem Starikovem

 Proč jste přijel do Prahy?

Je to jednoduché. Představuji u vás svou již patnáctou knížku. Ale nejenom to. Při té příležitosti chci také přiblížit pražskému publiku současnou geopolitickou situaci ve světě. Moje poslední kniha má název Moc a věnuji se v ní podstatě toho, co to moc vlastně je, a to bez jakéhokoliv ideologického zabarvení. V knize také rozebírám například to, jak různorodě působí na lidi, kteří ji získali.

• Můžete to upřesnit?

Samozřejmě. Moc má vliv na člověka a mění ho. Ve své knížce se věnuji spíše mechanismům, jak člověk může nakládat s tím, že onu moc má, nevěnuji se však příliš tomu, jak moc mění člověka uvnitř. Nicméně, podle mého názoru například Vladimír Ijič Lenin nebyl člověkem, na kterého by právě moc měla špatný vliv tím, že by kazila jeho charakter. Troufám si říct, že ani současný ruský prezident není ovlivněn mocí v tom smyslu, že by mu zničila charakter. A Vladimír Putin má samozřejmě obrovskou moc.

• Jak vnímáte onen dlouhodobý tlak na Rusko?

Jak známo, hlavní tlak na Rusko vyvíjí USA. Evropská unie se stává

doslova jakýmsi vazalem a nevolníkem USA. A ať EU chce, nebo ne, tak USA v tomto tlaku napomáhá. Bílý dům si možná uvědomil, na rozdíl od devadesátých let minulého století, kdy nechal Rusko v té územní velikosti, v jaké bylo, že to byla chyba. Američani vědí, že pokud se jim zmíněnou chybu nepodaří napravit, tak nedospějí k žádnému úspěchu. Proto je jejich cílem nyní Rusko rozbít a rozdrobit na části. Aby Rusko ztratilo svou územní celistvost a svoji sílu. Rusku nezbývá vlastně nic jiného, než tlaku USA a EU odolat a přežít. Nemám v tomto směru sebemenší pochyby, že by se mu to nepovedlo. Rusko již nikam neustupuje, protože nemá kam ustoupit. Pokud se vrátíme k lexikonu druhé světové války a Velké vlastenecké války, tak můžu jen zopakovat, co se říkalo tehdy, totiž že už nemáme kam ustoupit, za námi je Moskva.

• Spěje podle vašeho názoru svět k válce?

Bohužel ano. A jak určitě víte, ani jedna opravdu velká válka se neobešla právě bez ruské účasti. Války se vedou ze dvou hlavních důvodů. Jednak za přeformátování světa, ale také za snazší přístup ke zdrojům. USA se prostě a jednoduše koukají na mapu světa a přemýšlejí, koho velkého, lidově řečeno, sežrat, aby se nasytily. Nějaká Jugoslávie před lety, nebo nyní Sýrie, je obrazně řečeno nenakrmí.

• Vyostří se tedy konfrontace mezi Ruskem a USA?

Pravděpodobně ano a navíc bude stále složitější a těžší udržovat hořící válečný konflikt za hranicemi Ruska. Není příliš pozitivní to, co si myslím, ale bohužel pravda je taková, že Rusku v poslední době stále častěji přicházejí pozvánky do války. Pozvali nás do Sýrie, nepodařilo se, pozvali nás na Ukrajinu, nepřijali jsme toto pozvání, a opět nás pozvali do Sýrie.

• Proč?

To je jednoduché. Protože se prostě nezměnila »logika« jednání Západu, a to již od druhé světové války.

• Můžete vaše tvrzení upřesnit?

Jistě. Adolfa Hitlera a jeho Říši lze uvést jako hloupou sílu. Ten bojoval s jedním státem, druhým, třetím, desátým a nakonec mu došly zdroje, došli němečtí vojáci a potom mu v konečné fázi nezbylo nic jiného, než se zastřelit. Chytřejší lidé vytvářejí hloupé síly, které likvidují jejich protivníky. Hitlera vytvořili naši angličtí a američtí partneři, kteří doufali, že nacisté zničí Sovětský svaz. Nyní se na Blízkém východě bohužel vytváří kolektivní Hitler, Islámský stát.

• Zmínil jste také válečný konflikt v Sýrii. Jak vidíte jeho vývoj?

Je snadné zjistit, co všechno už Rusko muselo v rámci dlouhodobého a krvavého konfliktu Sýrii poskytnout, jaké zbraně tam byly dodány, v jakém množství, že Rusko například poskytlo leteckou a další podporu. Zároveň však na světě v současnosti není nikdo, kdo by mohl s určitostí říci, jak a kdy celý krvavý konflikt skončí. Nevím to ani já. Je těžké v tomto konkrétním případě předpovídat, co se stane. Nicméně prezidentu Vladimíru Putinovi je třeba přičíst k dobru, že když hovořil o účasti v syrském konfliktu, vždy říkal, že podpora ze strany Ruské federace bude pouze ze vzduchu, že se ruská armáda nikdy nebude účastnit pozemních operací. Snad tedy bude mít ruská pomoc syrskému prezidentu Bašáru Asado- vi nakonec i kýžený efekt.

• EU se zmítá v migrační krizi, jak ji vnímáte?

Je to strašné, co se to v Evropě v současnosti děje! Mám ale jednu radu, jak migrační krizi řešit, budu o tom hovořit nejenom v Praze, ale i na Slovensku, kam tento týden také zavítám se svou novou knihou. Ať na hranici, a to suché i mořské, mezi Evropou a Tureckem hlídkují důsledné kontroly, a uprchlíci, kteří tam přijdou, mohou ve vybudovaných táborech přímo na hranici dostat pomoc po náročné cestě. To znamená, že dostanou léky, jídlo, pití a ihned poté budou posíláni zase zpátky do Turecka a dále. Pokud přijdou zase, bude se ta procedura opakovat. Všichni pak budou vědět, že se prostě dál nedostanou a opravdu si rozmyslí, zda se mají znovu plavit přes moře a opět podstupovat takové riziko pro sebe, životy své i svých blízkých. Jiný lék na migrační krizi bohužel nemám.

Radovan RYBÁK , Haló noviny 4.2.2016, str. 3

Přišlo e-mailem