Několik zrádců – Bulharsko na špatné cestě – Jugoslávie bude bojovat – Kritické jaro – Velvyslanec Winant v Londýně

 

5. března 1941

 

Dostávám z domova seznamy oněch vyvrhelů, kteří přijímají německé občanství. Je to pomyšlení na výsost odporné, představit si syna českého otce a matky, prodávajícího svoji nakaženou duši za malou misku čočovice, a to ještě asi bude Ersatz-čočka. Díky Bohu, je jich tak malounko, ale cítil jsem potřebu si odplivnout, což tímto činím.

Tak na Šipkovém průsmyku stojí germánští žoldnéři. Ačkoliv jsem to očekával, přece to trochu zabolí vidět Bulharsko po druhé za jednu generaci šourat se se zavázanýma očima mezi zloděje a gangstery. Ale jako předešle, bude i tentokrát konec zlý pro Bulharsko a ten pracovitý, poctivý, bulharský sedlák to zase odskáče za těch pár paradeschrittem pomatených chameleonů.

Jsem zvědav, co si vymyslí Jugoslávie. Stejně jako na bulharské sedláky, myslím dnes s láskou na ty srbské. Jsou to skuteční demokrati, kteří si také zaslouží lepší osud než stát se podpatkem těžké německé boty. Uvidíme.

Jak jsem vám tuhle povídal, nastává kritická jarní perioda, kdy Němci musí nějaký větší jarní podvod zahájit. Angličané ovšem s tím počítali už dávno předtím, než Itálie napadla malé slavné Řecko, takže není třeba se bát nepřipravenosti, která už tolikrát natropila hodně zla v této válce. Jakmile anglický vyslanec opustí Sofii, bude Velká Britannie v stavu zasáhnout na vodě i ve vzduchu. Nejsem stratégem, ale nějaká ta bombička na pontonové mosty přes Dunaj, rovněž tak na olejové prameny rumunské by nemohla škodit. Je jisto, že o všech těchto možnostech se Anthony Eden a generál Dill podrobně poradili se svými spojenci. Tož nebudeme předbíhat události.

Že anglický král jel na nádraží naproti americkému velvyslanci Winantovi, byl praktický příklad demokratické spolupráce. Jsem přesvědčen, že Roosevelt volil velmi dobře, když nám ho sem poslal. Německo denně ústy svých pohůnků a pohůnečků mluví o své nepřemožitelnosti. My zde jsme skálopevně přesvědčeni o nepřemožitelnosti angloamerické koalice. Vnitřní podstatou silni, právo majíce nesporně na své straně, odhodláni dát vše, aby svoboda se světa nezmizela, tak zvítězíme! Útrapy budou veliké, nebezpečí mnohá a nejúplnější soustředění imperativně nutné, neboť jen tak zmizí jednou provždy ona quintesence neslušnosti, kterou hitlerčíci nazývají „novým pořádkem“.

Tento týden budou devadesáté první narozeniny prvního presidenta Československé republiky. Vzpomeňte ho a jeho ženy laskavě.

A nakonec anekdotu, která se mi velmi zamlouvá. Hitler volal telefonem Mussoliniho a řekl: Slíbil jste mi, že budete 1. února v Athénách a v Káhiře. Dnes je 1. března a Vy tam nejste. Mussolini odpověděl uctivě slabým hlasem: Milostivý pane, je velmi špatně slyšet, musí být nějaké špatné spojení. Hitler opakoval svou výtku zvýšeným hlasem a Mussolini odvětil: Pořád ještě neslyším, milostivý pane. Odkud račte mluvit - z Londýna?

Dobrou noc!

 

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 111-112

reprint vydání z roku 1948