Několik poznámek k návrhu na vystoupení ČR

z NATO 

Jaroslav Tichý, člen přípravného výboru Aliance národních sil

Další setrvávání v paktu NATO umožňuje naše zatažení do válečného konfliktu připravovaného Západem, v současné době především Německem a americkou národní elitou, a představuje naše smrtelné ohrožení. A to výstavbou radaru či cizí vojenské základny (příp. raketové základny), neboť v případě zahájení útoku na Rusko se staneme jedním z prvních cílů odvetného raketového útoku.

Vystoupení ČR z tohoto paktu a naše větší angažování v OBSE bude z těchto důvodů a za daných okolností nejen alternativou k NATO, nýbrž jedině správným postupem v rámci možné ochrany naší země.

Při úvahách o setrvání, či vystoupení z NATO je třeba vycházet z těchto skutečností:

1/ NATO není z hlediska svých členů postaveno čistě na půdorysu Evropy. Dříve či později muselo dojít k tomu, co se děje dnes, tedy k postupnému rozchodu zájmů kontinentální Evropy (resp. EU a jejích členských zemí) a anglosaských atlantických zemí (USA, V. Británie a Kanada). To se nutně promítá i do vztahů uvnitř NATO.

2/  Je přitom otázkou, zda:

 a/ v NATO zůstanou skutečně atlantické státy, zatímco evropské země z NATO vystoupí s cílem vybudovat si společnou evropskou armádu pod velením Německa nebo

 b/ z NATO vystoupí USA (a zřejmě po jejich vzoru i další atlantické země), zatímco v NATO zůstanou jen jeho evropští kontinentální členové.

O variantě a/ hovoří více Německo a EU, o variantě b/ více USA prostřednictvím prezidenta Trumpa. Od toho se bude logicky odvíjet i snaha příslušných subjektů o získání velení/zachování vlivu v Evropě.

V každém případě oddělení USA od Německa ve vojenské alianci ukáže, kdo z nich má hlavní zájem na militarizaci Evropy a na přípravě další války s Ruskem hrozící přerůst ve válku světovou.

Politici krom toho zmiňují i variantu vytvoření sanitárního kordónu zemí zhruba na půdorysu bývalého Rakouska-Uherska, které by se staly neutrálními zeměmi smluvně garantovanými jak ze strany USA, tak i Ruska. Tento kordón by odděloval západní Evropu od Ruska. To by automaticky předpokládalo vystoupení těchto zemí z NATO.

3/  Washingtonská smlouva předpokládá řešení veškerých mezinárodních sporů, jichž mohou být členské země NATO účastny, mírovou cestou. Z článků zakládací smlouvy NATO tedy jednoznačně vyplývá, že byla sepsána a organizace NATO založena výlučně:

a/ za účelem mírového řešení případných mezinárodních sporů, jež by se dotýkaly členských zemí NATO;

b/ na úsilí členských zemí o to, aby se vyloučily konflikty případně vzniklé z jejich hospodářské politiky;

c/  pomoci napadené členské zemi ostatními členskými zeměmi způsobem, který budou považovat za nutný včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru, přičemž:

- každý takový útok a veškerá opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti a

- tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

Z textu smlouvy je tedy jasné, že organizace má výlučně obranný a nikoliv útočný charakter. V současné době však její členské země mění své zákony s cílem povolit jejich účast na útočných válkách.

Smlouva nezajišťuje automatickou vojenskou pomoc členské zemi ostatními členskými zeměmi v případě jejího napadení. V případě rozpoutání války touto členskou zemí se na ni článek 5) Washingtonské smlouvy vůbec nevztahuje.

Text smlouvy tedy lze shrnout tak, že tato smlouva:

a/ nezajišťuje automatickou vojenskou pomoc členské zemi od ostatních členských zemí v případě jejího napadení jinou zemí a

b/  vůbec neřeší pomoc členské zemi v případě útočné války z její strany, neboť vedení takových válek smlouva přímo vylučuje.

4/  Obecně se u nás tvrdí, že NATO u nás nemá alternativu. Uvážíme-li ale, že spory mezi státy je třeba přednostně řešit diplomatickou cestou, pak alternativou, a to dokonce lepší než NATO je OBSE, jehož členem je nejen více států než v NATO, nýbrž i země, s nimiž hrozí konflikt, jako je Rusko. Jednání v rámci tohoto uskupení tedy dává výrazně lepší předpoklady k řešení aktuálních sporů mírovou cestou než NATO, ačkoliv i to takové řešení ve Washingtonské smlouvě předpokládá.

5/  Pokud hovoříme o ohrožení ČR a o naší obraně, je třeba takové ohrožení blíže specifikovat. Nelze ale dost dobře současně hovořit o našem ohrožení Ruskem a současně měnit své vlastní zákony tak, aby nově umožňovaly útočnou válku.

6/  Pokud budeme hovořit o našem ohrožení ilegální migrací lidí z Blízkého a Středního východu a z Afriky včetně teroristů, dosavadní praxe prokázala, že vojska NATO hranice schengenského prostoru ani naší země chránit nebudou. Tuto činnost musí provádět bezpečnostní síly členských zemí EU, a pokud jde o hranice ČR, pak naše bezpečnostní síly, které nejsou součástí vojsk NATO.

7/  Podobně jako EU v průběhu let změnilo zásadním způsobem svůj charakter i NATO, které se soustřeďuje na vyhledávání a vytváření nepřátel, aby obhájilo svoji další existenci a možnost některých členských zemí stále dokola zbrojit. Své spory, lépe řečeno domnělé spory, přitom řeší přednostně z pozice síly. Ustupuje přitom od svého hlavního závazku, tj. urovnávat vzniklé spory s dalšími zeměmi mírovou cestou v souladu s Chartou OSN. Postupně přitom zatlačuje do pozadí roli Rady bezpečnosti OSN.

8/  Tomu odpovídají i současné požadavky prezidenta USA na zvýšení nákladů členských zemí NATO na zbrojení, a to (až?) do výše 2 % HDP, což většina členských zemí nebude z ekonomických důvodů schopna (bez otřesů jejich ekonomik) splnit.

9/  S tím souvisí dále i otázka do jakých zbraní a výstroje investovat. Zda do vybavení našich expedičních sborů někde v poušti či pro účely ruské zimy nebo na ochranu našich hranice a/nebo schengenského prostoru před ilegálními migranty či před teroristy, kteří do Evropy již infiltrovali. Je zřejmé, že v každém z případů půjde nejen o zcela odlišné vyzbrojení a vybavení, nýbrž i o odlišné oddíly (ať již vojenské či bezpečnostní). Bezpečnostní oddíly přitom netvoří součást NATO.

10/ Z uvedených důvodů je zřejmé, že naše členství v NATO, jehož další vývoj není zatím jasný, vyvolává v některých lidech nadměrná očekávání a krom toho i nesmyslné a naší zemi nebezpečné válečnické touhy.