. Ostrava, 22.03.12.
Pan P T
Petr DVOŘÁK, generální ředitel RADA České Televize
Česká televize
petr.dvorak@ceskatelevize.cz rada@ceskatelevize.cz
Vážený pane generální řediteli, Vážení členové rady,
Po vynikajících a celkem vyvážených pořadech na ČT2 „Kolaborovali s nacisty“, „Největší tankové bitvy“, kanadské pořady z Druhé světové války, ruské pořady z východní fronty, na které se mnoho lidí, včetně mne (na ty události se jako starý 86letý pán pamatuji), pro jejich poměrnou objektivitu skutečně těšilo, se ve středu 21. března na ČT2 ve 20,00 objevil v přirovnání s nimi (sit venia verbo, promiňte to slovo) téměř zmetek „Tenkrát na Balkáně“. Jak v jeho první části o Vukovaru, tak v jeho druhé části z Bosny a Hercegoviny (BaH) to byla snůška zcela jednostranných údajů, bez jakékoli poznámky z té druhé, srbské strany, proč toto všechno vzniklo. I když je známo, že ani jedna z účastněných stran neměla neokrvavené ruce, bylo trapné, že nebylo uvedeno kdo to rozbíjení Jugoslávie začal, v Chorvatsku i BaH. Kdo organizoval první pogromy v oblasti Vukovaru a v Chorvatsku vůbec, v BaH, když před zrakem celého světa proběhla v devadesátých létech 20.století zkáza prosperujícího státu Jugoslávie, vměšováním a mocnými zásahy ze zahraničí. Mohl to být zajímavý pořad a takto se z toho stala trapně jednostranná show, zpestřená poznámkami pana Šimona Pánka a jednou pana Theodora Marjanoviće.
Přiznám se, že teď doslova „trnu hrůzou“, aby se neobjevilo něco podobně trapného v souvislosti s událostmi na Kosovu a Metohiji a se zcela neospravedlnitelným ničením země a zabíjením civilů během 78 dnů NATO agrese, včetně použití ochuzeného uranu a bombardování na Velikonoční neděli, proti Svazové republice Jugoslávii (Srbsko + Černá Hora), jejíž smutné výročí z roku 1999 bude zítra 24.března.
Vážený pane generální řediteli, moc Vás prosím, pokud budou připravovány podobné pořady z kontroverzní doby v někdejší Jugoslávii, aby byla dostatečně slyšena i ta druhá strana a tady si zase dovolím citovat staré latinské právnické rčení „Audiatur et altera pars“ (Nechť je slyšena i druhá strana). Říkám to i proto, že mám celkem rád ČT2, ať si nedělá ostudu.
Srdečně Vás zdravím
Prof. Dr. Rajko Doleček,DrS
***
Česká televize - Kavčí hory
p. gen.řediteli P. Dvořákovi
Na :hřebenech II
Praha 4
Podnět televizního diváka generálnímu řediteli ČT p. Petra Dvořáka
Za minulého vedení české televize jsme strpěli během zpravodajství různé anomálie. V r. 1999 při útoku NATO a ozbrojených sil USA proti Srbsku a Černé Hoře bylo na ČT 1 zpravodajství o destrukci Jugoslávie tak stěžejní, že na ostatní zprávy zbylo minimum místa. Objektivní zpravodajství tehdy bylo na soukromé Nově a Primě.
"Česká" televise dokázala i v poslední době provokovat při výročí 28.října pořadem "Zabíjení po česku" o údajném zabíjení německých civilistu po r.1945 zběsilími českými vrahy při odhalování hrobů obětí. Redaktoři hanobící vlastní národ nás informovali o tom, že 3,5 tis.popravených Sokolů v protektorátu nebylo tak mnoho vzhledem k tehdejší členské základně!
Tito redaktoři, asi štědře odměňovaní z fondu u nás tolerovaného landsmanšaftu, zapomněli uvést, že 360 tisíc našich obětí nacismu (z naprosté většiny civilistů) byly jen o něco menší ztráty, než měla Velké Británie, která nějaký čas osamoceně čelila nacistické agresi. Že tito, dle nich ohleduplní Němci, vyvraždili celé rodiny, kde třeba jen jediný její člen poskytl pomoc odboji. Že jsme měli větší ztráty důstojnického sboru než státy přímo bojující ve 2.světové válce!
Neuvedli, že v NSR - přes různé akce pro veřejnost - se váleční zločinci z řad kolaborantů, ale také němečtí váleční zločinci, v klidu dožili vysokého věku včetně jmenovitě známých někdejších členu gestapa či Hitlerjugend, kteří u nás ještě v květnu 1945 zavraždili řadu našich občanů. K potrestání do ČSR nebyli vydáni.
V rámci vyváženosti svého "objektivního" zpravodajství měli možnost podat reportáž o jedné naší rodině, kde otec a jeho 15letý syn byli zatčeni gestapem za pomoc partyzánům. Otec byl po mučivém výslechu jen zastřelen, ale syn byl podroben sadistickým pokusům s tím výsledkem, že se v červnu r.1945 tato poloslepá a polohluchá troska (dle svědectví přeživších spoluvězňů) nedočkala příjezdu své matky a sestry.
Po nástupu nového ředitele České televize velice nepříjemně překvapil pořad ČT 2 z 21.3.2012 "Tenkrát na Balkáně". Tento televizní . kanál většinou uvádí hodnotné naučné pořady, ale tentokrát opět předvedl již předešle uváděnou trestuhodnou dezinformaci.
Je ubohost takovéto lži publikovat v naší televizi. Všeobecně byla známa obrovská mediální a diplomatická kampaň již sjednoceného Německa a Vatikánu proti Jugoslávii, která dříve byla vzorem etnické a náboženské tolerance. Přes oficielní zbrojní embargo se dostávala výzbroj někdejší armády NDR přes Rakousko do Slovinska a Chorvatska a v separatistické části Kosova se teroristé z UCK představovali zděšeným západním novinářům nejen s touto výzbrojí ale dokonce v uniformách někdejší NDR!! Ta jugoslávská armáda šla bojovat proti separatismu Slovinců (za "velké Srbsko") vybavena slepými náboji!
Po tom co srbská policie a armáda vytlačila teroristy vraždící i ke státu loajální Albánce k hranicím Albánie začalo NATO v r.1999 pod vedením ozbrojených sil USA 78 denní agresi (bez souhlasu orgánu OSN) proti zbytkové Jugoslávii, kdy byla ničena celá hospodářská infrastruktura včetně (i když asi nechtěně) škol a zdravotnického zařízení. Bylo těžce poškozeno životní prostředí s přesahem do okolních zemí při za palování a ničení rafinerií. To za použití zakázaných zbraní jako kasetových bomb a šrapnelu s ochuzeným uranem! Zabití 2 tisíc civilistu se škodou téměř 100 miliard dolaru a snahou o loupež nerostných surovin Kosova, zůstane věčnou hanbou amerického národa a hlavně jeho představitelů.
Tento pořad měl uvést pravdu o americkém soudním tribunálu v Haagu jehož uváděný mezinárodní statut nikdo nebere vážně. Zde v nekonečných až desetiletých zmanipulovaných soudních procesech zahynulo již 11 Srbů!!
Téměř čtyři roky vězněný exprezident Srbska Miloševič si pár dní před svou smrtí stěžoval dopisem na ruské velvyslanectví, že ve vězení je mu usilováno o život (viz jeho izolace v poslední době, omezení návštěv manželky a manipulace s léky). Statečný hrdina svého národa, který se jako právník hájil sám a který své věznitele často dokázal i zesměšnit a vyvrátit nesmyslné lži a manipulace měl bohužel ve své prognose pravdu. Je krutou obžalobou aktéru tohoto divadla, že obvinění albánští váleční zločinci museli být pro nedostatek důkazů propuštěni. Všichni možní svědci byli vždy albánskou mafií odstraněni! Zmizely i důkazy o tom, že představitelé albánského nacionalistického Kosova profitovali na ziscích z tělesných orgánu vyoperovaných uneseným Srbům!
Naše media sledují zdravotní stav odsouzené ukrajinské miliardářky Tymošenkové v situaci, kdy ji občas prohlížejí i němečtí a kanadští lékař: ale neuvádí se, že Dr Vojislav Šešelj, který se sám před 8 lety vydal do haagského tribunálu, byl v nedávné době v kritickém zdravotním stavu a nalézal se již ve stavu klinické smrti!! Proč toto ignorují naši obhájci lidských práv?
Snad jediný případ dotáhl tento soud objektivně. Odsouzením chorvatského generála Gotoviny za zločiny proti lidskosti k 24 letům vězení. Při někdejším útoku chorvatské armády pod vedením tohoto dřívějšího cizineckého legionáře byli opozdilci z 200 tisíc.srbských obyvatel Krajiny nemilosrdně likvidováni.
Tato "naše" televize měla také uvést, že srbští navrátilci z poslední doby do rodné Krajiny, kteří uvěřili slibům "demokratického" Chorvatska byli často pohrobky ustašovců zabiti. Když takto ČT nesmyslně démonizovala Srby, tak měla uvést pravdu o bestialitě ustašovců za druhé světové války, kdy byli i otrlí fašističtí italští generálové otřeseni po shlédnutí podřezaných srbských dětí i učitelek na několika školách! Ustašovci vyškolení v nacistickém Německu své učitele přesvědčivě překonali.
V zájmu objektivity mohla ČT uvést případ syna výborného srbského atleta. Toho při náhlém muslimském minometném přepadu zakryla jeho matka svým tělem. Sama při tom zahynula, ale syna zachránila. Ale ten již nebude moc pokračovat ve šlépějích svého otce, protože mu musela být amputována část nožičky.
Závěrem je nutno konstatovat, že "naše" televize nesmyslně kriminalizuje vlastní národ v zájmu u nás nesmyslně povolených aktivit landsmanšaftu. Uvádí nepravdy o občanské válce v někdejší Jugoslávií a démonizuje k nám v dobách nouze příznivě nakloněné Srby. Jde o národ, který v minulosti několikrát riskoval vlastní zničení, ale nenechal se zotročit ani 500 let trvající agresi Turku, ani genocidní zběsilostí nacistů či světovládnými snahami militaristických Spojených státu.
Veřejnost bude zvědava, zda nový generální ředitel pan Petr Dvořák zjedná konečně v tomto směru nápravu. Má snahu zlepšit celkovou sledovanost ČT. Televizní diváci mu přejí v tomto směru hodně zdaru.
V Jablonci 24.3.2012
František Truxa
***
V Praze dne 15.3.2012
Vážený pan
Ing. Karel Goldemund,
starosta města Vyškova
Vážený pane starosto,
z médií jsme se dozvěděli, že zastupitelé města se mají opět zabývat pamětní deskou bývalým německým občanům vyškovského jazykového ostrůvku s následujícím textem: „Na památku dřívějších německých obyvatel obcí Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Rostěnice, Hlubočany, Terešov, Komořany a Čechyně, kteří po staletí až do roku 1945/46 s českým obyvatelstvem žili v poklidném sousedství.“
Jistě není bez zajímavosti, že výše uvedený text, jak jsme informováni, navrhlo samo německé Společenství vyškovského jazykového ostrůvku, aniž by kriticky reflektovalo zejména skutečnosti, které se udály v ostrůvku v první polovině 20. století.
Vzhledem k tomu, že jsme se nejen sami z redakce Českých národních listů, ale tisíce čtenářů naší webové stránky a tiskovin, seznámili, někteří z nás skutečně i prostudovali, se znamenitým dílem „Historie zrady – vyškovský německý jazykový ostrůvek 1918-1946“, jehož autorem je historik PhDr. Václav Šůstek, CSc., víme, že navržený text pamětní desky je v hlubokém rozporu s historickou pravdou a urážkou těch, kteří za osvobození Československa nejen na Vyškovsku nezměrně trpěli, bojovali, prolévali svou krev nebo dokonce položili své životy.
Pokud se zastupitelé města Vyškov s tímto dílem také seznámí, předpokládáme, že ve své velké většině nebudou hlasovat pro instalaci pamětní desky s výše uvedeným obsahem.
Povídaní o tom, jak bývalí vyškovští Němci jsou vstřícní, slušní apod., je pouze zakrýváním, ať již vědomým či nevědomým, další velmi důležité skutečnosti. Celý tento spolek, jak vyplývá z dostupných informací, je složkou sudetoněmeckého landsmanšaftu. Jaké cíle tato organizace sleduje, je snad nadbytečné pro zastupitele města Vyškova podrobněji uvádět.
Vážený pane starosto, velmi děkujeme, že s tímto naším podnětem seznámíte ještě před případným hlasováním zastupitele města Vyškov.
S přáním hodně zdaru ve Vaší práci pro město Vyškov
Josef Brhel
za redakci Českých národních listů
***
Vážený pan
Bc. Roman Onderka, MBA, primátor města Brna
Vážený pane primátore,
dozvěděli jsme se, že J. Grušovi byla udělena Cena města Brna za rok 2011 in memoriam.
Byli jsme tímto velmi nemile překvapeni. Nechceme Vás unavovat svými stanovisky. Proto Vám postupujeme text prof. V. Olivové, jedné z nejvýznamnějších našich historiček.
Prof. PhDr. Věra Olivová, DrSc.: Jiří Gruša, Beneš jako Rakušan
Kniha Jiřího Gruši vznikala po sametové revoluci, kdy byl autor jmenován prezidentem Havlem československým vyslancem v Berlíně. V úvodu autor zdůrazňuje, že "patřil k první generaci, která svůj azyl našla v západním Německu, jako sousedním státu, který nás nepřepadl... Vídeň a Bonn, nás v roce 1968 nechaly na pokoji. To ovšem stavělo na hlavu narativ našich otců, "dědičný napřítel" [t.j. Němci – V.O.], ztrácel odpudlivost a národní báchorky sílu".
Náplní práce je autorova snaha objasnit osobnost československého prezidenta Edvarda Beneše. (Gruša důsledně používá Eduard, ale většinou uvádí pouze Beneš). Grušovo stanovisko k prezidentovi je jednoznačně negativní, plné posměchu a despektu. Již v úvodní kapitole konstatuje, že "druhý prezident připomínal už jenom mouchu, na kterou stačí mít pořádnou plácačku". Tuto tezi pak rozvíjí v dalším obsahu.
Podivný název práce má zřejmě zdůraznit, že se Edvard Beneš narodil v Rakousku. A právě tato skutečnost je pro autora základní spojnicí s druhým Rakušanem, současníkem a "rivalem" - s Adolfem Hitlerem.
Autor uvádí na počátku etymologii jmen obou. "Beneš je počeštěný Benedikt a Benedikt znamená blahořečný. Zřídka se však někomu zlořečilo tak vydatně, jako tomuto menšímu mládenci z Kožlan." Jméno Hitler odvozuje autor od jména Hudler a tímto jménem nahrazuje - z nepochopitelných důvodů - v práci jméno Hitler. Někdy ho nazývá "říšským kancléřem", příp. "fýrou". .
Úvodem tlumočí Gruša základní postoje Hitlera k českému národu: "Češi mu nikdy nebyli samostatný národ! Povolit jim jejich heterogenní republiku bylo šílenství. Jako bojovníci se předvedli pouze jedinkrát, a to za husitů, ale i tenkrát coby lupiči a žháři. Podobně jako dnes bolševici. Spojenci ve Versailles tvrdili světu, že Německo nemá dost formátu, aby vládlo negrům. Současně však vydali tři a půl milionů Němců nejvyšší kultury a charakteru nadvládě druhořadého nárůdku." Pro Hitlera byl Edvard Beneš představitelem poválečného versailleského systému. A tento systém byl pro poražené Rakousko "šokem", který neztělesňoval jenom porážku, nýbrž národní "potupu". Jako výraz Hitlerovy nenávisti k Benešovi cituje Gruša ze známého Hitlerova projevu z 26. září 1938 (autor mylně uvádí datum 12. září 1938): "Já nebo pan Beneš, jeden z nás musí jít".
Grušova práce není biografií Edvarda Beneše. Autor ji označuje za "psychogram". V podstatě je to soubor autorových názoru a představ vyjadřovaných nezřídka značně obecnou, příp. "duchaplnou" formou, která nahrazuje věcný výklad. Např.,když již v úvodu mluví o Marshallově plánu, zcela pomíjí publikovaná prezidentova stanoviska a nahrazuje je floskulí o plánu, "který by byl Beneš chtěl, kdyby byl směl chtít své chtěnÍ. "
Gruša zcela opomíjí obsáhlou politickou činnost prezidenta, který byl předním evropským politikem a důsledným obráncem evropského míru proti připravované nacistické agresi. Charakterizuje ho naopak jako váhavého, nerozhodného, mstivého úředníka, intrikána využívajícího "špehounskou praxi", horší než za Rakouska. Prý "neztělesňoval Švejka, ale působil jako Švejk." Staví ho dokonce do přímého protikladu k agilnímu Hitlerovi: "Jestliže Hudlovo dílo má titul Můj boj, musel by Beneš, kdyby chtěl do sporu v podobném rozsahu (?), předložit knihu Můj spis.
Gruša má současně vyhraněně negativní názor na celou první republiku. Zesměšňuje Masarykovo legionářské přízvisko "tatíček Masaryk", spatřuje v něm formu intronizace a zdůrazňuje, že "se i oblékal panovnicky. Ve vídeňském stylu." Za svého nástupce pak předurčil Edvarda Beneše.
Gruša uvádí: "Druhý prezident je obecně napadán jako utlačovatel, který svým německým občanům zakazuje >německý pozdrav< a kárá je za jejich víru ve znamení rasy." V těchto slovech kritizuje Gruša prezidentem podporovaná československá opatření proti nacistické Henleinově straně, jejíž příslušníci nesměli nosit nacistické hnědé košile, používat nacistických odznaků a pozdravu "Heil Hitler". To znamená, že se autor s postoji nacistů identifikuje.
Prezident Beneš se v Grušově pojetí postupně "z pražského hráče stává figurkou na šachovnici, které již nerozumí". A mnichovské události Gruša v naprostém rozporu se skutečností komentuje: "Musel by do bitvy sám, a to není jeho obor. Proto si vyžádá dokument o tom, že byl opuštěn a opouští mlčící zemi. "
Za války charakterizuje Gruša prezidenta Beneše jako "akcionalistu". který se snaží prosadit svou tezi o kontinuitě republiky. Zvrat do jeho postavení přinesl prý až atentát na Heydricha. "Bylo to také znovuzrození Eduarda Beneše." Další prezidentova cesta do republiky vedla přes Moskvu. Do Prahy, vstoupil prý tento "reprezentant národa bez dějin" 16. května 1945 a chystal se promluvit na Staroměstském náměstí, na "adrese poprava oprav." Jeho návrat je současně odvratem od "západního světa". Beneš "hraje vabank v kasinu, které chce proměnit v národní podnik" .
V dalším výkladu se Gruša zabývá odsunem německého obyvatelstva. Jednoznačně ho odsuzuje. Uvádí, že je "problém udělat z představitelů Hochkultur (vrcholné kultury) vagabundy, protože chtěli >do Říše< ". Autor bez skrupulí připodobňuje odsun k německému Endlosung - k německému vyhlazování židů. To však svými masovými vraždami a systematickým plynováním mnohamilionových komunit patří k nejhrůznějších událostem celých lidských dějin. Rozhodně není projevem "Hochkultur. "
Ve čtyřech závěrečných kapitolách je pak zběžně načrtnut poúnorový vývoj: Tribunály. Výroba národa. Hádalo se tělo s duší. Pád. Všechny jsou jedinou obžalobou prezidenta Beneše.
Autor uvádí, že při prezidentově smrti "málokdo plakal". Současně si však popletl základní události. Mylně popisuje protestní studentský pochod na Hrad, který se však konal v únoru 1948.
Závěrem se autor vrací ke své úvodní etymologii: "Z Beneše či Benedicta, je spíše maledictus neboli zlořečený muž". Grušův "psychogram" prezidenta Beneše se pro svou subjektivnost a neznalost konkrétní historické problematiky nemůže stát podkladem žádné seriózní diskuse. Přes to si získal zřejmě určitou popularitu v Německu i v Rakousku při autorových přednáškách v řadě měst. V nejbližší době vyjde i německé vydání práce. (Barrister & Principal, Brno 2011, s. 149)
Velmi bychom uvítali, kdybyste mohl nám vysvětlit, proč dostal Gruša, který podle mnohých zasluhuje spíše odsouzení než nějakou cenu, toto uznání města Brna.
Velmi Vám děkujeme za čas, který věnujete výše uvedenému textu a následnému vysvětlení.
Za České národní listy
J. Skalský
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz