Nejen USA předkládají Německu účty k zaplacení

Pokud dobře víme, tak k těm odvážným, kteří se nebojí připomenout Německu jeho povinnosti zaplatit reparace, patří především Řecko. To požaduje na Německu platby ve výši asi necelých 300 miliard euro. Přitom však dále zdůrazňuje, že Němci ukradli Řecku umělecká díla, či je zničili, v nevyčíslitelné hodnotě. Jde o další velké peníze, které Řekové na Německu požadují. Němci se však tváří, že vše je již uhrazeno a k dalším platbám se nemají.

I Československo se kdysi ozývalo. Též jsme na Německu chtěli zaplatit reparace zhruba ve výši 360 miliard předválečných korun , což je dnes více než 3 biliony korun.

Naposled si to dovolili naši diplomaté kolem r. 1990. Němci dělali jako když neslyší. A v posledních letech naši diplomaté již tak stateční nejsou. Proto jsme paní A. Merkelové, kancléře SRN, když byla posledně na návštěvě Prahy, napsali dopis o reparacích. Odpověď jsme samozřejmě nedostali. Dali jsme však našim příslušným ústavním činitelům příklad a dosud čekáme na jeho následování. Zřejmě zbytečně.

Německo se nyní může vymlouvat, když nechce platit reparace, na vše možné i nemožné. Faktem však je, že Pařížská reparační smlouva jí reparační povinnost uložila. A kdyby náhodou Němci tuto povinnost z nějakých důvodů odmítali, pak je zde ještě jeden pádný důvod. Jedním z principů mezinárodního práva zakotvuje, že agresor je povinen oběti agrese nahradit škody, které jí agresí vznikly. Přes určitou aroganci, jež nyní je domovem i v Německu, nelze popřít, že Německo bylo agresorem a že Řecko, Československo a řada dalších států byla jeho oběťmi. A že Německo nám dosud zaplatilo na reparacích necelých půl procenta z celkové částky je jistě směšné, pokud by to nebylo k pláči.

Rusko dluhy ze sovětské éry letos doplatí. Nám již zaplatilo před lety. A co Německo, které se vydává za příkladnou demokracii, hodlá dělat se svými bilionovými reparačními závazky?  Zřejmě se rozhodlo mlčet a „provokační požadavky“ přehlížet. Ale tak nikdy své povinnosti nesplní a nadto ukáže, jak ctí předmětný princip mezinárodního práva, jaká je jeho rozhodnost naplňovat a bránit principy mezinárodního práva. Nesplní-li své uvedené povinnosti, pak jeho další slova budeme považovat za lehká, nedůvěryhodná.

J. Kovář