Podrobný popis příčin s příklady ze Španělska, Německa, Itálie, Francie a Polska. Aktuální studie Friedrich-Ebert-Stiftung analyzují stav a vývoj nezaměstnanosti mládeže v některých zemích Evropy
Dluhová a hospodářská krize sice v mnoha evropských zemích zvyšuje nezaměstnanost mladých lidí, není ale její strukturální příčinou. Z aktuálních vědeckých studií stavu a vývoje v jednotlivých zemích zadaných Friedrich-Ebert-Stiftung (FES) ve 12 evropských státech vyplývá, že stále vyššímu podílu mladých lidí se v EU již dlouhá léta nedaří plynulý přechod ze školy do zaměstnání na dobu neurčitou s řádnou odměnou za práci.
Namísto rychlého a trvalého uplatnění na trhu práce ztrácejí mladí lidé v celé Evropě cenná léta neuspokojivým tápáním mezi vzděláváním, nezaměstnaností a prekérními zaměstnáními, bez možnosti záruky realizace plánů profesního růstu a osobního života.
Je to masový fenomén: místo stálého pracovního místa nalézají mnozí 15-24letí na stále deregulovanějších trzích práce EU pouze nejistá zaměstnání na částečný úvazek, pomocná zaměstnání a pracovní poměry na dobu určitou. Jsou tak první, kdo při konjunkturálních výkyvech práci ztrácí.
Současná hospodářská krize je postihuje nejcitlivěji: v zemích EU je průměrně 22 procent mladých lidí nezaměstnaných, přibližně dvojnásobný počet než dospělých. Z části evropské mládeže se tak plíživě stala ztracená generace, jíž je vstup do profesního života stále více ztěžován.
Nezaměstnanost mladých 21,4%, celková nezaměstnanost 9,6 %
Pro období krizí je charakteristické: kdo byl zaměstnán jako poslední, musí jako první odejít. Jedním z nejkřiklavějších příkladů skutečnosti, že se konjunkturální krize na pracovním trhu nejvíce dotýkají mladých lidí, je v současné době Španělsko: tam byla bez práce v prvním pololetí roku 2012 více než polovina (52 procent) pracovních sil mladších 25 let. Podle Fernanda Rocha Sáncheze, autora studie FES o Španělsku, je zde po Řecku druhá nejvyšší míra nezaměstnanosti v EU.
Španělky a Španělé ve věku mezi 16 a 24 lety trpí nezaměstnaností dvojnásobně častěji, než jejich starší krajané. Práci jich ztratily téměř dva milióny. Příčinou je, že mladé pracovní síly pracují obzvlášť často v zaměstnáních vyžadujících průměrnou nebo nízkou kvalifikaci v oborech, které ve Španělsku krize silně postihla: ve stavebnictví, ve výrobě a v maloobchodě. 66 procent zaměstnanců, kteří v těchto třech oblastech v poslední době ztratili práci, bylo ve věku 16 až 29 let, informuje Fernando Rocha Sánchez.
Krize nezaměstnanost mezi mladými lidmi vyhrocuje, její kořeny ale spočívají v prekérním zaměstnávání. Krize tedy nezaměstnanost mladých ve Španělsku dramaticky vyhrotila. Z analýzy vývoje popisované situace – obdobně rovněž i v mnoha dalších zemích EU – ale jasně vyplývá, že hlubší příčiny slabých pozic mladých na trhu práce mají svůj původ jinde. Jejich základem jsou často reformy trhu práce, jimiž stát umožňoval neustálou deregulaci pracovních poměrů. Ta pak lidem na začátku profesní kariéry stále více ztěžuje cestu ke stabilní, spravedlivě placené a dlouhodobé pracovní pozici. Současně se prekérní zaměstnání pro mladé v počátečních profesních letech stále častěji stává pravidlem. Rostoucí počet jich při hledání jisté práce prochází mnoha čekacími cykly dlouhých neplacených zkušebních praxí, skrytých pracovních poměrů, práce načerno a zaměstnání s velmi nízkými platy hluboko pod dosaženou kvalifikací. Enormně vysoký je ve Španělsku především podíl mladých lidí v zaměstnáních na dobu určitou. A právě tyto pracovní poměry zaměstnavatelé během krize ukončili, respektive je neprodloužili: 57 procent míst, jež od roku 2008 zaměstnanci ve věku mezi 16 a 24 lety ztratili, bylo časově limitováno. Na začátku krize činil počet časově limitovaných míst, o která přišli zaměstnanci mladší 24 let, dokonce 80 procent.
Současná konzervativní vláda se pokouší zvládnout nezaměstnanost ještě rozsáhlejší deregulací zaměstnaneckých poměrů. Dosavadní flexibilizující reformy pracovního trhu z posledních desetiletí přitom vznik většího počtu dlouhodobých pracovních míst nepřinesly, naopak přibylo více prekérních zaměstnání, uvádí Fernando Rocha Sánchez. V roce 2012 vláda dále v reakci na dluhovou a hospodářskou krizi zkrátila práva zaměstnanců v ještě vyšší míře, zejména pak práva mladých pracujících: změkčila práva spolurozhodovat a ochranu zaměstnanců. Změněné podmínky učňovských smluv potvrzují obavy, že učni budou místo přípravy na povolání často využíváni jako levná pracovní síla, píše Sánchez.
Již na počátku profesního života prokleti k nečinnosti:
španělská „generace ni-ni“
Obzvlášť často přicházejí všude v Evropě jako první o práci mladí muži. Míra nezaměstnanosti mezi nimi byla před krizí podstatně nižší než mezi mladými ženami. I ve Španělsku je více nezaměstnaných mezi mladými muži než mezi ženami – a 40 až 50 procent z nich je bez práce i rok a déle. Riziko chudoby a sociálního vyloučení se vztahuje především na skupinu mladých nezaměstnaných: těch, kteří nemají práci a svou situaci nepřeklenují ani účastí ve výcvikových nebo vzdělávacích projektech, doslova nedělají vůbec nic. V roce 2012 bylo součástí této generace „ni-ni“ (ni trabajan, ni estudian/ani nepracují, ani nestudují) 19 procent nezaměstnaných mladších 24 let a dokonce 27 procent nezaměstnaných do 29 let.
Německý přechodný systém je málo systémový
Oproti tomu se v Německu mladiství, kteří po ukončení školy nenaleznou učební obor nebo zaměstnání, ocitají přímo na ulici méně často. Takzvaný přechodný systém nabízí velké množství veřejně dotovaných opatření a výcvikových projektů, v jejichž rámci mají být zvyšovány sociální, školní a profesně-praktické kvalifikace.
V roce 2011 činil podíl mladých absolventek a absolventů škol, kteří v Německu nenalezli učební obor přímou cestou a ocitli se nejprve v opatření přechodného systému, téměř 30 procent, popisuje autorka studie FES o Německu, Bettina Kohlrauschová. Tito mladiství předně nejsou zahrnuti do statistiky nezaměstnaných a formálně nejsou jako nezaměstnaní evidováni. Zda jsou jim ale všechna opatření přechodného systému při vstupu na pracovní trh nápomocna, je mezi odborníky považováno za sporné.
Přestože 9 procentní nezaměstnanost v Německu dosahuje pouze poloviční míry nezaměstnanosti většiny zemí Evropy, vyskytují se při integraci profesního dorostu na pracovním trhu závažné problémy i tam. Již od roku 1994 je nezaměstnanost mezi mladými lidmi pravidelně vyšší než mezi dospělými. Na jedné straně má sice duální systém profesního vzdělávání, v jehož rámci se na kvalifikaci pracovníků podílí společně zaměstnavatelé s učilišti a odbornými školami, na pracovní trh stále ještě velmi stabilizující vliv. Pokud se vstup do duálního systému vzdělávání podaří, má absolvent následně vysoké šance na řádné zaměstnání, informuje Bettina Kohlrauschová.
Na straně druhé zde byla v roce 2011 úspěšná jen asi polovina absolventů škol. Téměř každý druhý naopak nedokázal nalézt neprodleně v návaznosti na ukončení školy další profesní kvalifikaci prostřednictvím duálního systému. Jejich profesní život začal v odborných školách nebo ve výcvikových projektech přechodného systému
Přístup k duálnímu systému je základem úspěšného profesního startu
Přechodnému systému, jehož součástí jsou Job centra, odborné školy a soukromá zařízení, je vytýkáno, že mladistvým neposkytuje záruku přechodu na pracovní trh a především, že je málo efektivní: Účastníci opatření často nemohou zvyšovat své sociální a profesní kvalifikace cíleně, absolvují množství výcviků vzájemně na sebe nenavazujících, s nízkým nebo nulovým významem pro hledání další profesní kvalifikace. Značné množství programů nabízených přechodným systémem je proto kritiky považováno spíše za zbytečné cykly čekání, než za opatření skutečné podpory politiky zaměstnanosti. Na druhé straně kritizují zástupci zaměstnavatelů, že absolventi škol často nejsou dostatečně zralí a chybí jim základní, pro profesní přípravu nezbytné znalosti, a doporučují proto přípravné, všeobecné výcvikové programy.
Rozhodující pro plynulý vstup do profesního života je tedy v Německu přístup k duálnímu systému. Mladým mužům, mladým se špatným školním vzděláním, jakož i migrantkám a migrantům je nadprůměrně často nedosažitelný. Podle Bettiny Kohlrauschové by měla být páka v boji proti nezaměstnanosti mládeže nasazena především za účelem posílení duálního systému – a ne v dalším rozvoji systému přechodného.
Školní systém by proto měl mladé lidi cíleněji připravovat na to, aby byli schopni zvládnout regulérní cestu k profesnímu vzdělávání. Dále je nutné, nabízet v rámci přechodného systému více kvalifikačních příležitostí, které by mladí mohli využít pro start v duálním vzdělávacím systému. Předmětem politické diskuze je také záruka vzdělávacích míst pro mladé prostřednictvím přípravných výcvikových opatření, jako nabízená pomoc při vyrovnávání deficitů vzdělanostní zralosti.
Přechod ze školy do povolání v Itálii je jedním z nejdelších na světě
Zatímco je v Německu školní a profesní vzdělávání v převážných částech propojeno, v Itálii představovaly obě tyto oblasti dlouhou dobu oddělené světy. Přechod ze školy na stálé pracovní místo je tam již po desetiletí jedním z nejtěžších a nejvleklejších na světě: tato fáze trvá v Itálii cca. 50 měsíců, téměř dvojnásobnou dobu, než je evropský průměr, píše Francesco Pastore, autor studie FES o Itálii. Míra nezaměstnanosti mezi mladými stoupla v Itálii z 24 procent v roce 2007 na více než 39 procent v prvním pololetí roku 2012 – přičemž na jihu je třikrát vyšší než v centrální nebo severní Itálii. Na trhu práce platí v Itálii navíc tak jasně, jako téměř v žádné jiné zemi světa: kdo přišel poslední, musí jako první odejít. Nebo také nemá přístup vůbec: více než 60 procent nezaměstnaných patří v Itálii do kategorie profesních začátečníků. V Itálii je navíc velmi vysoký podíl dočasných, atypických zaměstnání.
Obdobně jako v jiných středomořských zemích, kupříkladu Francii, Řecku, Portugalsku a Španělsku, je v Itálii zodpovědnost za dlouhý přechod k profesní samostatnosti připisována neflexibilnímu systému školství a vzdělávání. Tento systém sází příliš mnoho a příliš dlouho výhradně na teoretické znalosti, zatímco praktické profesní zkušenosti, na rozdíl od duálního systému v Německu, nehrají žádnou roli. Dlouhá profesní orientační fáze je v Itálii záležitostí finančních nákladů rodiny, ne státu, informuje Francesco Pastore.
Díky reformám se školní vzdělávání přiblíží praxi
Reformy se v Itálii v minulých letech týkaly především deregulace zaměstnaneckých poměrů uvolněním ochrany zaměstnanosti a povolením atypických zaměstnání. Cílem přece jen ale bylo přiblížení praxi a zlepšení školního vzdělávání. Vláda Maria Montiho v roce 2011 školní a vzdělávací systém reformovala, zavedla větší míru praxe a oznámila další opatření v tomto směru. Reforma trhu práce začala v roce 2012 zvyšováním nákladů na zaměstnance v dočasných pracovních poměrech a snižováním nákladů trvalých zaměstnání, mj. dalším změkčením ochrany zaměstnanců.
Jednou z mála skupin mladých lidí v Itálii, jejíž míra nezaměstnanosti klesla, jsou absolventi univerzit. Itálie má však v rámci EU velmi nízký počet občanů s univerzitním vzděláním. Což udivuje vzhledem ke skutečnosti, že 75 procent italských mladistvých vlastní školní vysvědčení opravňující ke studiu. Přesto ale školu dokončí jen malý podíl, více než polovina studium přeruší, doba studií je velmi dlouhá. Kdo vytrvá, má později sice dobré předpoklady nalézt práci, přijímá ale v nadprůměrném počtu případů nejprve zaměstnání, pro které je dalekosáhle překvalifikován a finančně podhodnocen.
Francie perspektivy zářné profesní kariéry: ani skvělé formální vzdělání není zárukou
Ve všech zemích EU patří mládež s přistěhovaleckou minulostí a mladí lidé s nekvalitním školním vzděláním k obzvláště znevýhodněným skupinám na pracovním trhu. Ale ani skvělé vzdělání nezaručuje mladým při startu profesní kariéry zářné perspektivy. Příklad Francie: mládež zde má značně vyšší formální úroveň vzdělání než generace jejich rodičů, pracuje ale – stejně jako italští absolventi univerzit – díky nedostatku jiných příležitostí často hluboce pod dosaženou kvalifikací, v nejistých zaměstnáních a za málo peněz. „Sociální žebřík, po kterém mladí šplhají stále výš, se naneštěstí postupně propadá ke dnu“, popisuje situaci autorka studie FES o vývoji ve Francii, Florence Lefresneová.
I Francie se potýká s hluboce zakořeněným strukturálním problémem integrace svého profesního dorostu na trhu práce: v uplynulých 30 letech neklesla ve Francii nezaměstnanost mezi mladšími 25 let pod 15 procent, běžně dokonce přesahovala 20 procent. V prosinci 2011 bylo bez práce 24 procent mladých lidí. Všeobecná míra nezaměstnanosti tehdy činila mnohem méně než polovinu. I ve Francii byl a je podíl mladých v časově omezených, nejistých a špatně placených zaměstnaneckých poměrech nadprůměrně vysoký, pročež v dobách krize snáze ztrácejí práci. Celkově se ukazuje, že ve Francii každá generace nalézá méně možností stabilního pracovního uplatnění než generace předchozí. Střídající se francouzské vlády si problému byly vědomy již dávno a pokoušely se o různá řešení: v roce 2010 tedy využívala čtvrtina mladých zaměstnaných pracovní smlouvy dotované státem.
Každý rok opouští 130.000 mladých lidí francouzský školní systém, aniž by jej dokončili. Oproti zemím jako Německo, Rakousko, Holandsko nebo Dánsko nemá Francie rozsáhle vybudovaný vzdělávací systém se vzájemnou střídavou návazností praxe a teorie. Mladí Francouzi se nejdřív učí a pracují později, píše Florence Lefresneová. Obraz situace ve školství je sporný: na jedné straně opouští školy vysoký počet mládeže – především dívky – s vynikajícími výsledky, 130.000 mladých lidí, celých 17 procent, ale školu vůbec nedokončí. Zejména posledně jmenované postihl zánik 50.000 učitelských míst, se kterým se systém školství musel vyrovnat za vlády Nicolase Sarkozyho. Cílem Francoise Hollanda je nepříznivý trend obnovou zaniklých míst zvrátit, jak uvádí Florence Lefresneová. Dobré vysvědčení je sice stále ještě podmínkou pro nalezení dobré práce, před nezaměstnaností nebo špatně placenou prací však chrání stále méně. V roce 2010 vydělávali mladí lidé ve Francii tři roky po nástupu do pracovního života průměrně 1200 EUR, čtvrtina z nich dokonce méně než 1000 EUR. Znevýhodněny jsou zejména mladé ženy. Školu zpravidla dokončí s podstatně lepšími výsledky než muži, vydělávají ale o ca. 24 procent méně než jejich mužští kolegové.
Francouzské vlády se pokoušely navnadit zaměstnavatele k přijímání mladých pracovníků povolením speciálních výhodných smluvních podmínek, jakož i příslibem budoucí státní podpory a úspor na sociálních odvodech. Toho využily zejména malé firmy s méně než deseti zaměstnanci. Přesto vstupují mladí na pracovní trh i nadále především prostřednictvím zaměstnání na dobu určitou a částečných pracovních úvazků. Ambiciózní cíle politiků vytvořit více kvalifikačních příležitostí zejména se zřetelem k hospodářské krizi plody nepřinesly: počty účastníků vzdělávacích projektů v letech 2007 až 2011 klesly z 418.000 na 390.000. Státní podpora zaměstnanosti mládeže žádný trvalý efekt pro nezaměstnanost mezi mladými za následek neměla, ta naopak setrvala ve 2 až 2,5 násobné výši oproti všeobecné nezaměstnanosti. Přesto se Hollandova vláda k tomuto nástroji vrací a slibuje zaměstnavatelům za zaměstnávání mladých pracovních sil úlevy na sociálních odvodech a daních. Měly by se ale vztahovat pouze na silně znevýhodněné skupiny mladých s dodatkem jasně stanovených požadavků vůči zaměstnavatelům z úlev profitujícím, doporučuje Florence Lefresneová. Během krize je v pracovním světě důležitá podpora nových profesionálních norem s cílem zajistit vyšší kvalitu a jistotu zaměstnaneckých poměrů.
Polsko: pracující chudina s nejlepším vzděláním
Obdobně jako ve Francii je i v Polsku mladá generace formálně velmi kvalitně vzdělaná. 80 procent absolventek a absolventů škol disponuje vysvědčením, které je opravňuje k dalšímu studiu. Ale i zde mají 15 až 24letí již dlouhá léta enormní problémy s integrací na pracovním trhu. Zvyšuje se nezaměstnanost mezi mládeží, stejně tak i podíl prekérní práce, jakož i práce nezajišťující základní životní potřeby a vedoucí k chudobě, píše Michal Polakowski, autor studie FES o Polsku.
V roce 2008 postihla krize i Polsko, i když ne tak extrémně, jako země na jihu Evropy. V současné době zde činí nezaměstnanost mezi mládeží téměř 28 procent. Na počátku nového tisíciletí již také ale dosahovala s daleko více než 40 procenty zcela jiných dimenzí. Mezi lety 1990 a 2003 zanikly téměř tři milióny pracovních míst, především v zemědělství a v průmyslu. Počínaje rokem 2004 se polská ekonomika začala pomalu zotavovat, nezaměstnanost mezi mladými lidmi klesla až k 17 procentům v roce 2008. Od té doby však míra opět stoupá a značně se zvýšil i počet prekérních zaměstnání.
V Polsku je 66 procent pracovních smluv na dobu určitou
V Polsku jsou extrémně rozšířeny časované pracovní smlouvy: v roce 2011 dosáhl podíl časově omezených zaměstnání 66 procent. Za takových smluvních podmínek pracují v první řadě mladí lidé s nízkým školním vzděláním. Časově omezené smlouvy jsou na denním pořádku především v průmyslu služeb a v maloobchodě, jejich podíl přesahuje 40 procent.
Odrazovým můstkem k řádnému zaměstnání tyto pracovní poměry obvykle nebývají. Spíše byly pastí a cestou do profesní nejistoty, protože na časovanou smlouvu obvykle navazovaly další, opět omezené, informuje Michal Polakowski. Na systematické přípravě pro povolání se podílí pouze menšina zaměstnavatelů: v roce 2010 spolupracovalo celkem 23 procent polských podnikatelů se školami nebo centry praktického výcviku.
Zvláštností polského trhu práce jsou také speciální pracovní smlouvy na základě občanského zákoníku („Civil Code Contracts“) s podprůměrným sociálním zabezpečením: na rozdíl od smluv v souladu se zákoníkem práce nejsou v takto vzniklých pracovních poměrech jednak ošetřena rizika vyplývající z nemocí, mateřství nebo nezaměstnanosti a respektována zde rovněž nejsou ani nařízení ve vztahu k minimálním platům a směrnicím zajišťujícím dodržování zákonem stanovené pracovní doby. Smlouvy podle tohoto vzoru uzavírají především mladí zaměstnanci.
Vysoké procento mladých Polek a Poláků se za profesním štěstím vydává do zahraničí: v roce 2011 pracovalo především ve Velké Británii, v Německu a v USA na dva milióny Poláků. Polovina z nich ve věku 20 až 29 let. Polsko se tak musí vyrovnávat ne pouze s fenoménem „Brain Drain“ (únikem mozků), ale i „Brain Waste“ (plýtváním mozky), kterýžto jev odborníci hodnotí jako plýtvání vědomostmi. Mnozí z mladých vystěhovalců jsou vysoce vzdělaní, v zahraničí však pracují hluboce pod svou kvalifikací. Pouze jeden z deseti migrantů s univerzitním vzděláním nalezne pracovní pozici, která odpovídá jeho kvalifikaci.
V Polsku převažuje v současné době díky předcházejícímu studijnímu boomu nabídka absolventů univerzit nad poptávkou. Mnohem bolestněji zde ale trh postrádá kvalifikované řemeslníky, ti zemi rovněž opouštějí.
První náznaky aktivní politiky zaměstnanosti v Polsku s cílem snížit nezaměstnanost mezi mladými
V oblasti podpory nezaměstnaných nebyla politika zaměstnanosti v Polsku doposud příliš aktivní. Jen velmi malému počtu mladých Poláků je vyplácena podpora v nezaměstnanosti, protože nemohou prokázat 12 měsíců minimální doby výkonu zaměstnání za posledních 18 měsíců. Nástrojem, který je zamýšlen jako zdroj financování opatření pracovního trhu, je Fundusz Pracy, fond do nějž plynou 2,45 procenta hrubých příjmů všech zaměstnanců. Je zcela naplněn a mohl by být využíván pro potřeby aktivní politiky zaměstnanosti. Vláda však v rámci úsporných krizových opatření snížila právě výdaje z Fondu práce o polovinu. Toto opatření by měla velmi rychle revidovat, doporučuje Michal Polakowski. Pro zvýšení kvalifikace mladých uchazečů o zaměstnání je v Polsku nezbytně nutné rozšířit nabídku vzdělávacích a výcvikových projektů financovaných státem a umožnit jim tak přístup na trh práce. V roce 2012 vláda v tomto směru učinila první krok a představila systematický program, v jehož rámci jsou mladým nezaměstnaným nabízeny poukázky na pomoc při přípravě na povolání a na mobilitu.
Evropská „ztracená generace“
Nakolik různé jsou příčiny nezaměstnanosti mladých lidí v evropských zemích, natolik odlišné jsou i politické návrhy řešení, zdůrazňuje Hans Dietrich, autor závěrečné studie FES. „Nezaměstnanost mladých lidí v Evropě“, která předkládá souhrn situace v dané oblasti v celé EU.
Zatímco v zemích jako Řecko, Itálie nebo Španělsko dosahuje nezaměstnanost rekordní úrovně, v zemích jako Německo, Rakousko, Holandsko, Lucembursko nebo Malta se od roku 2007 snížila nebo zůstala stabilní. S extrémními rozdíly se setkáváme ale i v rámci jednotlivých zemí, kde je nezaměstnanost mladých rozdílně vysoká i v regionech.
Z celkového přehledu přes veškerá různá specifika vyplývá: fenomén „ztracené generace“ mladých lidí, která má závažné problémy při přechodu ze školy do profesního života, se v celé EU projevuje již léta. Konjunkturální krize postihují mladé lidi mnohem rychleji a citelněji než dospělé.
Sociální vyloučení: život nezačíná
Pravidlem pro mnoho mladých Evropanek a Evropanů již není přímá linie ze školy ke
spolehlivému pracovnímu místu, jsou jím kariérní epizody: neustále tápou mezi vzděláváním, opatřeními pro přípravu na povolání, prekérními zaměstnáními, nezaměstnaností a praktiky.
„Mladí si tak nemohou vytvořit jasný obraz, o jaký druh zaměstnání a o jakou výši příjmů mohou usilovat“, uvádí Hans Dietrich. Závislost na finanční podpoře rodičovského zázemí, kde bydlí dlouho ještě i jako dospělé děti, jim brání, stát se při hledání práce mobilními. Mladí pociťují nezaměstnanost spíše jako sociální vyloučení než jako „chudobu“. „Život nezačíná“, popisuje situaci Dietrich. Nebýt v mladém věku integrován na trhu práce, je z psychologického hlediska ještě závažnější než nezaměstnanost ve věku dospělém.
Celoevropský problém vyžadující specifická řešení v rámci jednotlivých zemí
Ze studií FES o stavu a vývoji nezaměstnanosti mladých v různých zemích EU vyplývá, že nezaměstnanost mládeže je celoevropský problém, který ale vyžaduje specifická řešení v rámci jednotlivých zemí. Studie FES nabízejí užitečné podněty a odkazy.
Rozsáhlejší deregulace zaměstnaneckých poměrů, jež hodlají vlády během krize prosadit, považují autoři studií FES spíše za součást problému než za jeho řešení. Ve všech zemích EU se potvrzuje, že mladí lidé jsou do prekérních zaměstnání vehnáváni a právě díky tomu se ve zvýšené míře stali na pracovním trhu flexibilní reakční masou – na úkor vlastních budoucích šancí. Na mladé dopadají aktuální následky krize mnohem citelněji, než na ostatní zaměstnance.
Ze studií vyplývá, že pro strategie vedoucí k řešení proto musí být stanoveny jiné priority. Jako celoevropský konsenzus se jeví nutnost reforem vzdělávacích systémů a systematičtějšího propojení výuky a přípravy pro povolání s potřebami pracovních trhů.
Konkrétní způsoby realizace jsou v jednotlivých zemích odlišné, sporné a vyžadují zohlednění specifických potřeb každého státu. Většina studií ale také dokládá, že politiku zaměstnanosti není možno omezit pouze na zlepšení na straně nabídky. Každá země musí vyvíjet vlastní specifika aktivní politiky zaměstnanosti, přičemž může být využíváno četných a rozmanitých zkušeností z vývoje v ostatních zemích EU. Možnosti optimalizace přechodného systému (ze školy do povolání) v Německu analyzuje kupříkladu studie FES o Německu realizovaná Výzkumným ústavem sociologickým v Göttingenu (SOFI-Göttingen). Ale především v zemích, kde se již poptávka po mladých zaměstnancích ocitla pod kritickou spodní hranicí, bude stále naléhavěji nutné hledat mnohem efektivnější způsoby vytváření pracovních míst.
Závěrečné doporučení citovaných studií je jednoznačné: země EU se tímto vleklým problémem musí urychleně zabývat v jeho celkovém rozsahu, ne se pouze omezovat na stranu poptávky na pracovním trhu. V sázce je jejich budoucnost.
Materiál Spojenectví Práce a Solidarity