.

Necháme se ovládat lžidemokraty?

Prof.Dr.Rajko Doleček, DrSc.

Když jsem koncem 17.listopadu sledoval v televizi dění na pražských ulicích a viděl a slyšel skandování pražského vícetisícového davu nesoucího transparenty proti prezidentovi Zemanovi a mávajícího zcela uniformními červenými „kartičkami“ (kdo jim jich jen tolik zcela stejných a tak rychle mohl obstarat ?), řekl jsem si tu známou římskou právnickou otázku CUI BONO? – pro koho je to dobré. Prý ty rozhněvané, nesouhlasící davy vyprovokoval sám náš prezident, když za 1.) použil ve svém projevu několik zcela vulgárních slov, za 2.), že se částečně zastal Ruska, za 3.),že uvedl, a tím jaksi urazil studenty, že zásah proti studentům v roce 1989 nebyl masakr, za 4.), že podcenil „zlé“ chování Ruska a jeho prezidenta Putina na vyvolání zlých událostí v Ukrajině.

Demonstrující požadovali odchod prezidenta, jeho odvolání. Ve dnech potom se k nim přidala i nezanedbatelná část medií (rozhlas, televize, tisk) tím, že těmto jistě významným, i když možná nevítaným událostem, vyvolaným skupinami davu hlavně v Praze, udávala na prvním místě maximální význam. Hned se objevily i výsledky toho, co tomu říká veřejné mínění, kde zhruba 2/3 z 1033 respondentů (Česká republika má přes 10 miliónů obyvatel) nesouhlasilo ve dnech 20. a 21 .listopadu s chováním prezidenta Zemana. Žijeme ovšem v demokratickém státě, kde se tak nesmírně důležité věci, jako je vyžadované odvolání prezidenta přece neřeší na ulici lžidemokratickým davem, který od kohosi dostal stejné červené kartičky, papírky, a který zcela sprostě (záměrně užívám toto slovo) házel vejce na prezidenta a jeho hosty, taktéž prezidenty (na ně asi zřejmě nechtěně, ale jednoho, německého, přece jen trochu zasáhly). Od čeho máme pak parlament, senát, aby takové otázky řešil a ne nějak sehnaný pokřikující dav s červenými kartičkami, i když na to vyjádření svého názoru má slušnou formou právo. Ale je otázkou, zda zřejmé výtržnictví je onou nejlepší formou.

1.)Prezident uvedl několik nehezkých, vulgárních slov když mluvil o krajně drzých a skutečně sprostých mladých ženách, které vulgárně vystupovaly na veřejnosti Ruska, včetně jednoho moskevského chrámu. Ony si samy daly jméno PUSSY (něžný výraz pro dámské přirození) RIOT (vzpoura). Jejich potrestání nebylo žádné potlačování základních lidských práv ale potrestání skutečně vulgárních výtržníků.. Nevím, jak by s nimi zatočili, kdyby podobně vystoupily v chrámech v Londýně nebo Washingtonu. Prezident řekl několik skutečně vulgárních slov (možná, že neměl), když citoval samotný název, který si ty vulgární dámy daly a jeho nepřátelé to zcela neomaleně vytrhli z kontextu, aby ho znemožnili. Zda byli ti lidé tak pruderní a protestovali, když významná pracovnice amerického Ministerstva zahraničí Victoria Nulandová 28.ledna 2004 telefonem řekla G.Pyattovi, US velvyslanci v Kyjevě, rozlobeně na účet Eropské Unie „Fuck the EU !“ (J..te tu EU).

2.)Prezident Zeman „nedštil ohněm a sírou“, když mluvil o Rusku, o Putinovi a o událostech na Ukrajině, docela si dovolil mluvit na Rhodu rusky a podobně jako před tím premiér Sobotka, zapochyboval o sankcích jako jediném prostředku na uklidnění stavu ve spojitosti s Ukrajinou a dovolil si trochu jinak interpretovat tamní události, než to chtěl US State Department i část Evropské Unie. Prezident Zeman je zklamal i tím, že nemluvil o INVAZI ruského vojska do Ukrajiny, která nebyla. Přece naše historické vztahy s Ruskem nejsou jen 21.srpen 1968.

Pan C.Gershman, prezident mocné „National Endowment for Democracy“ (americká NED, Národní nadace pro demokracii), financovaná hlavně americkou vládou, zapochyboval o Česku jako spojenci. NED, Fulbrightova nadace, Sorosova nadace (Soros je maďarský miliardář, žijící tč.v USA) a četné další, patří mezi tzv. Nevládní Organizace, NVO (anglicky NGO), které v zahraničí představují mocnou páku pro prosazování vlivu USA v mnoha zemích. Kdosi je dokonce tam nazval „pátou kolonou“, která může dle potřeby i finančně připravovat, podněcovat různé „barevné revoluce“. Ruský oligarcha Chodorkovský nebyl jen tak zbytečně odsouzen za škody proti své vlasti, Rusku. Kdyby včas postavili před zákon ukrajinské oligarchy, nebyla by ta jinak bohatá Ukrajina tak zkorumpovaná, rozkradená, zbídačená. Nemuselo vůbec dojít k tomu nynějšímu tamějšímu chaosu. Kdo ho připravil a proč ten chaos?

3.) Prezident Zeman prý rozhněval studentský lid, když nenazval jinak skutečně brutální zásah policie proti studentům, s řadou zraněných, toho 17.listopadu 1989., masakrem. Ale on to skutečně masakr nebyl, protože všechny encyklopedie nazývají masakrem masové vraždění, rozsáhlé krveprolití, a masové vraždění a krveprolití to přece jen toho 17.listopadu nebylo, i když to byl velmi surový zákrok. Nevhodná interpretace pojmů může velmi škodit dorozumění mezi lidmi. Prezident V.Havel, který tak pěkně kreslil srdíčka a mluvil tak pěkně o lásce a pravdě vůbec, neváhal nazvat „humanitárním bombardováním“ vraždění civilů a ničení země, na základě výmyslů až zcela lživých informací v Jugoslávii (vlastně v Srbsku a Černé Hoře), v Iráku, Libyi, a domnívám se, že to bombardování ke konci schvaloval i v Sýrii koncem 2011.

4.) Prezident Putin představuje pro část oficiálního Západu, pro oficiální USA, značně nepříjemnou osobu. Zřejmě proto, že zachránil Rusko od rozpadu, kam by ho byl dovedl Boris Jelcin, kdyby byl déle vládl. Putin vyzvedl v poslední chvíli Rusko (nebo státečky, do kterých by se asi bylo rozpadlo) ze situace, kdy by se stalo dodavatelem laciných surovin a nafty Západu a kupcem pestrých výrobků a přebytků mocného západního průmyslu. A když chceme s někým jednat o míru, nelze mu jen nadávat a hrozit dalšími a dalšími sankcemi. Oficiální Západ (USA, Evropská unie, NATO) by se neměl chovat zcela jednostranně v otázkách dění v Ukrajině, když následkem jeho dosavadní mnohaleté činnosti ve světě, v posledních 20 letech, jsou doslova statisíce mrtvých a zraněných, milióny uprchlíků, zničená města a průmysl, růst nenávisti a rozpad a ekonomické zruinování států a hospodářský chaos, které vyvolal v Jugoslávii, Iráku, Libyi, částečně i v Sýrii. A co Afghánistán? A co teď Ukrajina?

Proč neposlouchá ten „oficiální“ Západ moudrá slova Henryho Kissingera, že Evropa a Spojené Státy nechápou (nechtějí chápat ?) události, které probíhají teď v Ukrajině. Svět potřebuje víc vyjednávání, smířlivosti, dodržování smluv než válečné rétoriky. Tady je nezbytné další staré římské rčení AUDIATUR ET ALTERA PARS – Nechať je slyšena i ta druhá strana.

Osobně jsem do konce 80tých let velmi fandil Americe, kterou jsem vícekrát navštívil (jednou na celý rok s americkým stipendiem výzkumného pracovníka) a přednášel na řadě tamních univerzit, než za prezidenta Clintona, paní Albrightové a jejich skupiny, za pomoci britského premiéra Blaira, tak vydatně ta „má oficiální Amerika“ pomohla Kohlovu Německu zničit Jugoslávii a pošpinit srbský národ. Když se německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, za pomoci Vatikánu, v Maastrichu 17.prosince 1991, dopustil zločinu rozšíření války v Jugoslávii svým vnuceným předčasným uznáním prodejnému evropskému společenství suverenity pro Chorvatsko a Slovinsko, po kterých následovalo předčasné uznání i Bosny a Hercegoviny, s následnými krvavými událostmi války a nebývalým růstem nenávisti mezi etniky, náboženstvími.

Prezident Zeman si vysloužil kritiku, že si „dovolil“ pozvat do Prahy v lednu 2015 kromě dalších prezidentů i Vladimira Putina, k oslavě památky 70. výročí osvobození tábora smrti v Osvětimi ruskou armádou. Tak koho tedy měl pozvat, nežli ty skutečné osvoboditele? Ukrajinský prezident Porošenko podle tiskových zpráv pozvání přijal.

Jako balzám na duši, vylekané chrastěním zbraní části Západu a USA, tvrdou odezvou Ruska, přišla návštěva Rusku minulý týden německého ministra zahraničí F.W. Steinmeiera, který ve značně smířlivém tónu mluvil se svým ruským protějškem S. Lavrovem o nutnosti mírového řešení problému Ukrajiny, který uvedl i nedávnou prý úspěšnost jednání v Austrálii s Putinem (!?), zatím co slova amerického Johna McCaina ve stejné době byla plna válečné rétoriky.

Kdy se ten oficielní Západ, včetně USA, a s ním hádající se Rusko, zřeknou své válečné rétoriky a vrátí se zase ten z větší části poměrně hodný, slušný, ctěný, svým způsobem i obdivovaný Západ, plný dobrých idejí a bez šalby, vždy ochoten pomoct bez zlého úmyslu?

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz