Nebudeme se omlouvat nebudeme se ani hrbit !

Neúprosný čas v historii, dává na mnohé již zapomenout. V posledních letech se však stalo  politickou módou něco v historii pozměnit, přebarvit. Tedy zapomenout na ty statečné bojovníky co odpočívají mnohdy tisíce kilometrů od svého domova a místo nich vyrobit nové falešné hrdiny a tak se zavděčit těm mnohým dnešním vládcům Evropy.

Ti skuteční hrdinové odchází pomalu z tohoto světa, dokonce se kácí  jejich  pomníky.  Příkladem posledním, jsou trapné politické a mediální tahanice kolem připomenutí konce 2. světové války v Evropě.  K položení květin u pomníků padlých,  je mnohdy nutná odvaha.  Některým je v tomto pietním aktu, dokonce i bráněno….

Ve jménu těch padlých, je nutné připomínat zejména nastupující generaci, že Československo stálo aktivně na straně vítězné koalice od samého počátku války. Proto je nutné odmítat snahy o degradaci, či ponížení našeho národa.

Právě jim a těm novým vykladačům dějin připomínáme mnichovskou zradu Anglie a Francie v září 1938. Nezapomněli jsme ani na rozbití naší republiky, nezapomněli jsme  na nacistickou okupaci naší vlasti.  Český národ, svázaný v nám vnuceném protektorátu, se nikdy nevydal na cestu protisovětského tažení, jako většina států okupované Evropy. Naopak byl to náš zahraniční i domácí odboj, který za svá rozhodná vystoupení proti nacistům vzbudil úctu u našich spojenců. Naši vojáci bojovali a umírali na všech bojištích Evropy. Přinášeli svobodu nejen své vlasti, ale i  jiným národům okupované Evropy.  

Jedním ze statečných činů našeho odboje, který si v těchto dnech květnových dnech připomínáme, byl atentát na říšského zastupujícího protektora Reinharta Heydricha. Tento čin  vzbudil mohutnou solidaritu a úctu celého světa s Československem.

Protektor R. Heydrich byl jedním z autorů plánu na konečné řešení židovské otázky. V září 1941 při svém nástupu do protektorátu, vyhlásil zde stanné právo a pronesl při nástupu do úřadu svá známá slova „ … tento prostor se musí stát  německým a Čech tady nemá co pohledávat. Tento prostor je srdcem Říše. Ti kteří nejsou způsobilí poněmčení se odešlou do prostoru kolem Ledového moře… “

   V této souvislosti nezapomínáme ani na následný nacistický teror, který vyvrcholil v červnu 1942 vypálením českých vesnic Lidic a Ležáků a povražděním stovek jejich obyvatel, včetně žen a dětí. Stovky dalších našich hrdinů, kteří parašutistům pomáhali, skončilo na popravišti. Ti všichni za lásku k vlasti a svobodu národa zaplatili daň nejvyšší. Umírali často na prahu svého života.  Jejich jména i činy zdobí naše dějiny. 

Byli stateční v hodině smrti, nezradili, neomlouvali se, ani se nehrbili.

Přemysl  Votava

NS-LEV21