Nebezpečné letiště v ČR

Únor 16., 2017

Plk. v.v. Prof. Ing. B. Svoboda DrSc, člen asociace Vojáci proti válce

Zamyšlení emeritního prorektora Vysoké školy letecké ke specifickému přístupu vlády ČR k zajištění bezpečnosti státu.

V Pardubickém regionu nám vyrostla výcviková základna cizích vojsk.

V pondělí 30. 01.2017, mne zaujal rozhovor v Halo novinách vedený Jaroslavem Kojzarem s předsedou Asociace Vojáci proti válce plukovníkem v. v. Jiřím Burešem.  Je to rozhovor velice zajímavý ve kterém se J. Bureš vyjadřuje věcně a fundovaně k postupnému ale velmi nebezpečnému narůstání počtu cizích vojsk na našem území, které se stává reálným ohrožením naší bezpečnosti a suverenity za stálé více odkryté podpory reakčních protiruských elementů ve vládě ČR a parlamentu. Nehodlám tento rozhovor analyzovat, ale chci se pozastavit nad skutečností, že v pardubickém regionu už nyní existuje dosti rozsáhlá základna cizích vojsk pod kuratelou USA a NATO, která se historicky a plíživě vyvíjí už více než patnáct let.

Jeden z prvních promyšlených pokusů amerických válečných dobrodruhů, realizovat své agresivní plány na území ČR byla výstavba strategicky významného radarového systému v Brdech. K realizaci tohoto záměru byl vypracován návrh smlouvy mezi ČR a USA, který měla podepsat tehdejší ministryně obrany Parkanová. Návrh této smlouvy jsme tehdy ve vedení asociace Vojáci proti válce důsledně systémově analyzovali a ostře proti ní vystoupili, protože dávala americké straně jednostranné výhody, včetně nekontrolovatelného počtu amerických občanů, zakamuflovaných jako příbuzní amerických expertů, pomocného personálu, řešení možných konfliktů amerických příslušníků výlučně v americké jurisdikci apod. (Tím jsme tehdy nemalou měrou přispěli k tomu, že smlouva musela být přepracována a plán na výstavbu radaru později zrušen.

Radar v Brdech měl být součástí protiraketové obrany USA a nikoliv vzdušného prostoru a cílů na území ČR. Prokázaly to přesné matematické výpočty expertů. Z toho vyplývá, že tento radarový komplex by byl pouze velkým rizikem pro bezpečnost ČR s nedozírnými následky zejména po středočeský region. Radarové systémy jsou „oči“ bojových komplexů a nikdo občanům ČR ani dotčeného regionu nevysvětlil, že právě proto by v případě válečného konfliktu byl nejen radar ale široký prostor kolem něj (celý středo a západočeský region) cílem drtivého protiúderu napadeného (Ruska) proti kterému agresivní politika USA a NATO je důsledně zaměřena a cílevědomě plánována, včetně využití atomových prostředků. Naštěstí se i přesto tehdy zvedla vlna nevídaného odporu obyvatelstva okolních obcí, který přerostl do celostátních rozměrů a byl korunován úspěchem ve formě zrušení tohoto válečného projektu, za nesmělé podpory tehdy nového prezidenta Obamy. (To bylo velkým zklamáním Českých protiruských válečných pravicových dobrodruhů, kteří se však nevzdali, jak lze vyčíst z tehdejších kusých zpráv pravicových sdělovacích prostředků.)

V říjnu 2011 se tehdejší premiér Nečas na pozvání Bílého domu setkal s prezidentem Obamou v oválné pracovně Bílého domu. Při této příležitosti nabídl Nečas Spojeným státům možnost cvičit jejich vojenské piloty na vrtulnících Mi-17 ve prospěch tzv. mírových misí zejména v Afghánistánu, ve školícím středisku na území ČR. Nezastíral při tom, že tento projekt výcviku pilotů je „určitou náplastí na americké odstoupení od zájmu vybudovat v ČR a Polsku raketový deštník“. Přitom zdůraznil - cituji:“My jsme z hlediska strategické spolupráce mezi ČR a USA hodně politicky investovali do zapojení se k systému protiraketové obrany.“ „Projevil mimo jiné i lítost nad tím, že: „Po té co byl ten původní projekt zrušen, tak jsme naší vinou neměli připravenou jakousi náhradní paletu dalších možných kroků a strategických projektů, kterými bychom podpořili strategické partnerství mezi ČR a USA, a teď to musíme napravit.“ (Konec citátu.)

Tato podlézavost byla, podle mého názoru, nejen trapná a nedůstojná představitele suverénního státu, ale dokazovala už tehdy naznačenou paralelu s radarovým projektem v Brdech, kdy se dala především očekávat nerovnost postavení obou partnerů ve prospěch USA tak, jak to vyplývalo z návrhu smlouvy mezi ČR a USA o radaru, což se v následujících létech potvrdilo.

Podle Nečase, americká strana jak na schůzce v Bílém domě, tak třeba při jednání se šéfem zahraničního výboru Senátu Johnem Kerrym, návrh na vznik aliančního centra na výcvik pilotů vrtulníků v Česku přijala vstřícně. Podle premiéra Nečase byla tehdy jednání o výcvikovém středisku, které by vzniklo v Pardubicích, teprve v počátku, byť Česko by je mohlo spustit hned. Již tehdy tam odborníci cvičili afghánské piloty. Z uvedených informací tedy jednoznačně vyplynulo, že jednání o této nabídce byla rozjeta už dávno před vrcholnou schůzkou obou státníků. Je tedy otázkou, jestli k takovému záměru a jednání dal souhlas parlament, zvláště když už vlastně na našem území probíhal výcvik afghánských pilotů a proč byl takový záměr před národem utajován.

Souběžně s tím bylo už od roku 2010 jednáno o možnosti modernizace ruských vrtulníků řady Mi pro potřeby NATO a Evropské unie ve státním podniku LOM Malešice (Leteckých opravnách). Američané se k této iniciativě připojili a nabídli finanční podporu, vědce, techniky a letecké odborníky, jak už tehdy uvedl tehdejší náměstek ministra obrany Jan Fulík. Zde bylo zřejmě skryto několik významných záludností, vyplývajících z dosavadních zkušeností plynoucích z dlouholeté politiky USA v mezinárodních vztazích, ve kterých uplatňovali vždy své nadřazené zájmy bez ohledu na proklamované spojenectví. K zamyšlení stála především ochota americké strany připojit se k naší ??? iniciativě ( nebo se jednalo o požadavek USA, který naši poskoci iniciativně plnili?) a poskytnout např. finanční podporu,  která nebyla blíže specifikovaná. Je otázkou kolik nás tato „podpora“ stála, když se jednalo o projekt ve prospěch NATO, ve kterém každou „mírovou misi“ našich vojáků komplexně financuje náš stát a ne Američané. LOM už tehdy (údajně s finanční podporou USA) opravily 12 strojů typu Mi-17 a Mi-24 pro Afghánistán. Jak velká byla tato finanční podpora, kolik to stálo naši republiku a proč to nikdo našim občanům neřekl. Těm určitě nebylo jedno, že to šlo z jejich téměř prázdných kapes.

Američané nabídli také vědce rovněž nespecifikovaných odborností. Podle našeho tehdejšího názoru nešlo o vojenské specialisty ale „specialisty“ kteří neměli vůbec žádný vztah k opravám letecké techniky, což se také později potvrdilo. V oboru oprav letecké techniky disponovala totiž ČR tradičně vědci a odborníky s dlouholetými zkušenostmi, kteří byli schopni řešit nejen složité problémy oprav ale i optimalizovat procesy řízení celého technologického procesu a činnosti leteckých odborníků. To vyvolává úsměv na tváři zasvěcených, protože konkrétně LOM a rovněž v Praze dislokované LOK (Letecké opravny Kbely) měly už tehdy zkušenosti z oprav letecké techniky v řádu desítek let, nehledě k tomu, že mohly navázat úzkou spolupráci s pracovníky LOT ( Leteckých opraven Trenčín), které realizovaly opravy celé řady různých typů vrtulníků včetně dopravních Mi-17, bojových vrtulníků Mi-24 a jejich zodolnění ve prospěch zahraniční mise v Afghánistánu.

Uvedená nabídka nebyla blíže specifikována. Možná to bylo považováno za předčasné a zbytečné, ale svědčilo to o hrubém podcenění kvality českých leteckých odborníků a leteckých opravářů a vyloženém ignorantství americké strany ale i neznalosti našich ministerských vyjednávačů. Pokud by naše strana souhlasila s „invazí“ amerických „odborníků“ předpokládali jsme s vysokou pravděpodobností, že za touto nabídkou je skryto plíživé vytvoření americké vojenské letecké základny na území ČR což další vývoj a současný stav plně potvrdil. Smutné je, že na naše varování tehdejší vláda ani parlament nereagovaly a republiku cílevědomě rozprodávaly.

Po ukončení „mírové mise“ v Afghánistánu bylo do ČR ruským velkokapacitním speciálem přepraveno (za naše finanční prostředky) 5 dopravních vrtulníků Mi 17, na kterých byla před zahájením mise, na naše náklady, provedena modernizace za 1,25 miliardy korun. Z toho asi polovinu stály západní přístroje, které jsme koupili. O jaké americké finanční účasti se tedy dá hovořit? To však není vše. Po návratu z Afghánistánu byly na těchto vrtulnících provedeny generální opravy financované naší republikou a potom předány (ne prodány), (podle informací z tisku,) do USA. Náklady v řádu miliard byly jistě hrazeny (jak jinak) našimi daňovými poplatníky.

Z toho co bylo uvedeno vyplývá naprosto jednoznačně, že dosavadní pravicové i Sobotkova vláda  národu lžou a dále záměry americké agresivní politiky proti Rusku uvádí do života bez ohledu na rizika, která z toho pro národ vyplývají a bez ohledu na finanční prostředky které to stojí naše daňové poplatníky.

Dnes už je situace taková, že se vláda ani neschovává, protože takový rozsah kolaborace s USA a jí ovládané NATO utajit nelze. Navíc počítají s tím, že za současné mezinárodní politické situace se stává dosažený výsledek nevratným. Od otevřených lží a podvodů se naši kolaboranti odklonili a snaží se národu vsugerovat, že jde především o jeho bezpečnost. Organizují proto okázalé návštěvy nejvyšších představitelů NATO.

31. srpna 2016 se jedna taková návštěva, pode sdělovacích prostředků, s velkou pompou uskutečnila na pardubickém letišti za účasti velvyslance USA v ČR Andrew Schapira, kterému bylo umožněno si „zalétat“ na trenažéru a vytvořit tak zdání, že šlo v podstatě o jakousi exkurzi. Hlavním důvodem návštěvy však byla společná cvičení našich a zahraničních vojáků, která se tehdy na letišti uskutečnila. Nešlo tedy o nevinnou exkurzi ale spíš o důslednou inspekci a prověření stupně vycvičenosti a součinnosti našich i zahraničních útvarů a jednotek v centru leteckého výcviku, kde probíhalo společné cvičení příslušníků českého letectva, pilotů texaské národní gardy a řídících radarového navedení amerických vzdušných sil. V osmi vzájemně propojených kokpitech taktického simulačního centra procvičili vzdušné boje s využitím raket středního a krátkého dosahu. Tak to je už silná káva i na naše české poměry.

V závěru návštěvy velvyslanec Schapiro řekl: „Státní partnerský program Národní gardy a společný výcvik s evropskými jednotkami Armády USA jsou příkladnou součástí americko-českého partnerství. Se zájmem sleduji více takových příkladů, jak společná cvičení zvyšují vzájemnou důvěru a interoperabilitu mezi českými a americkými vojenskými jednotkami. Takové výměnné programy jsou stěžejní pro udržování a prohlubování našich vzájemných vztahů.“ (Jakým jsou rizikem pro bezpečnost republiky a obyvatel daného regionu už nikdo komentovat nehodlá).

Ve skutečnosti je rozsah kolaborace naší vlády s USA a špičkami NATO mnohem závažnější. Jak zjistili reportéři časopisu TÝDEN, obě země podepsaly tajnou dohodu, která Američanům de facto darovala výcvikový prostor Brdy. V Česku podle ní vznikne první americká vojenská základna velká jak okresní město. Z Německa a přímo z USA sem  má být  převeleno na 12 tisíc vojáků. Na území, které česká armáda pro nadbytečnost opustila, vybudují Američané plnohodnotnou vojenskou základnu. Jejím centrem se stane podstatně rozšířená obec Jince. Američané obsadí Brdy, o které česká armáda nestojí a kde byl v půli prosince zrušen vojenský újezd. Toto území bude vlastně americkou enklávou pod přímou správou amerického vojenského velení.  Tuto informaci by rád pan Sobotka dementoval, ale není důvěryhodný. „Šéf kriminálky Anděl, toho času ve funkci ministra obrany, to však nevidí jako problematické a řekl TÝDNU cituji: „Já bych zaprvé rád mírnil emoce. Nejde o nic jiného, než že jsme dali našim spojencům k dispozici území, které dlouhodobě nepotřebujeme a které má navíc bohatou vojenskou minulost a velmi složitě by se adaptovalo na jiné využití; Nenazýval bych to určitě podpisem nějaké tajné dohody za zády veřejnosti, je to jen potvrzení naší příslušnosti k NATO a já jsem za to rád.“ Konec citátu. Hle, ministr obrany místo toho, aby zajistil nedotknutelnost naší vlasti před cizími vojenskými hordami, jim otevírá brány dokořán a zakrývá to našim členstvím v NATO.

Proto členové sdružení Vojáci proti válce žádali poslance obou komor parlamentu, aby se o tento pochybný a pro naši republiku nákladný projekt zajímali a nedopustili neuvážené zvyšování bezpečnostních rizik, další ožebračování našich občanů, které naše - rádoby demokratická vláda - v rámci protilidových reforem protlačuje v parlamentu. Výzvy však nenachází, ani ve sněmovně ani ve vládě, žádnou odezvu. Hrozba vytvoření amerických vojenských základen i na našem území je tedy reálná a je třeba se jí aktivně bránit. Aby se boj proti potenciálním základnám na našem území stal účinnějším, nestačí, aby protestovali pouze obyvatelé a starostové dotčených obcí a lokalit, ale aby se jim dostalo podpory všech obcí a celého národa. Nebezpečí hrozí nám všem.

V závěru  článku “Bombardéry, bitevníky, tankery" z října m.r .jsem se pokusil formulovat především co proti cílevědomé expanzi NATO pod kuratelou amerických jestřábů dělat. Myslím, že nebude ke škodě věci to zde zopakovat. Jde především o následující kroky;

Za hlavní cíl naší zahraniční politiky požadovat takovou, která povede k ukončení naší účasti v NATO a stanovit postupné kroky jak toho dosáhnout i přesto že víme, že Američané pro svou válečnou politiku udělají vše, aby takové úsilí znemožnili.

Požadovat stažení našich vojáků ze všech zahraničních misí a nedovolit jejich účast na podobných provokacích jako je mise našich letců s Gripeny v pobaltských republikách nebo připravované působení na Islandu. Jejich účast v pobaltských republikách považujeme za hrubou a nebezpečnou provokaci proti Rusku, protože neexistují žádné důkazy o tom, že by tyto republiky Rusko vojensky ohrožovalo. Naši letci by si snad také mohli uvědomit, že by v případě konfliktu v této oblasti byli zničeni, aniž by jediný Ruský pilot přelétl do jejich vzdušného prostoru

Proti všem akcím podobného druhu organizovat důrazné protesty. Využít k tomu všech zákonných prostředků. i následující předvolební kampaň  a nedat svůj hlas těm stranám a kandidátům, které(ří) tuto válečnou politiku podporují nebo s ní souhlasí.

Sjednotit všechny mírové síly a organizace a jejich mírové aktivity tak, aby protesty měly podstatně vyšší účinnost. Od poslanců žádat aby proti účasti naší země v podobných akcích důrazně protestovali na půdě poslanecké sněmovny a v senátu. Dobře si pamatovat jaké stanovisko ten který zástupce lidu zaujímá.

Zvýšit účinnost protiválečné agitace a propagace. Využít k tomu všech dostupných zákonných metod a levicových informačních prostředků. Doporučuji, aby Haló noviny protiválečným informacím a článkům daly širší prostor v Naší pravdě, kdykoliv bude hodnotný protiválečný článek napsán.

Vyzýváme všechny mírově orientované vojenské odborníky a vysokoškolské pedagogy, aby nestáli stranou mírového úsilí a bez ohledu na stranickou příslušnost využili možnost publikovat své protiválečné přesvědčení v levicovém tisku, který jim jako jediný může poskytnout prostor. Tím zabezpečit aby se pravdivé informace o nebezpečí válečné propagandy dostaly včas k co největšímu počtu občanů, včetně středoškolských a vysokoškolských studentů, kteří jsou touto lživou propagandou nejvíce zasaženi.

Sjednotit úsilí všech protiválečných organizací k přípravě a realizaci rozsáhlých protestů proti válce před i v průběhu podobných akcí na našem území a vzdušném prostoru. 

Své stanovisko zřetelně vyjádřit především ve volbách, aby se do zastupitelstev všech stupňů nedostali lidé, kteří tuto republiku nechají cizími vojenskými základnami obsadit.

Na závěr svých úvah chci všechny mírumilovné občany vyzvat, aby konečně procitli a důsledně se proti těmto záměrům postavili, protože brzy může být už více než pět minut po dvanácté.

V Praze 8. 02. 2017

//www.aliancens.cz