Neberte lidem právo říkat, že nechtějí Posselta

Skutečnost, že pan dr. Jiří Jaroš Nickelli držel v ruce na nedávné brněnské demonstraci upoutávku s nápisem „Pryč s Posseltem!“, rozhněvala pana sudetomana, nám jménem neznámého, do ruda. A jak už to u  něj bývá zvykem, začal osobně napadat pana dr. Jaroše.   Souhlasí s nácky, kromě dalšího. Neznalost pana sudetomana je jako obvykle až zarážející. Není důležité něco říci k diskusi, ale je třeba napadaného hezky z jedné vody načisto zepsout. A v tomto stylu, jež připomíná ten náckovský, např. z věcných debat přecházet do osobních útoků, pan sudetoman jede již delší dobu. Trefuje se do Petra, zrovna tak jako do Pavla. Vždy jen samý štěk a žádná myšlenka.

Zkusme panu sudetomanovi, sdělit nějaké skutečnosti. Uvidíme, co s nimi udělá a jak se zachová. Tak především pan dr. Jaroš pochází z rodiny odbojářů, několik jeho blízkých příbuzných bylo Němci zavražděno. V tom prostředí rozum bral a vyrůstal. Je rodinné tradici věrný. To dokazuje svými nejen slovy, ale i skutky. Strkat ho do jednoho pytle s nějakými nácky je příliš násilné, zcela nedůvěryhodné a účelové. Pan sudetoman, až bude o uvedeném přemýšlet, si může připomenout tradici své rodiny a položit si otázku, zda spíše tendovala k henleinismu nebo k československé demokracií.  Nebudeme trvat na tom, aby se nám s „rodinným tajemstvím“ svěřoval.

Pan B. Posselt, předseda a mluvčí sudetoněmeckého landsmanšaftu v jedné osobě, je politikem, to je skutečnost. Začínal se učit u O. Habsburka, jehož byl po určitou dobu asistentem. Pak sám se stal poslancem Evropského parlamentu, kde po několik období zastupoval slavnou bavorskou Křesťansko-sociální unii, CSU. V Bavorsku byl a je  pan Posselt znám, vždyť kromě dalšího je hlavou čtvrtého bavorského kmene, který zázračně se zrodil z tzv. sudetoněmecké národnostní skupiny. Podle toho, co se o panu Posseltovi dovídáme z médií, ale dokonce i z bájení pana D. Hermana, je to téměř politický obr. Kdo by o tom chtěl pochybovat, toho sudetoman smete!

Ale ve světě se dějí věci i naprosto nečekané. Když se v Bavorsku blížily volby do EP, pan Posselt kandidoval  opět na kandidátní listině CSU, a to na šestém místě. Ani tehdejší bavorský tisk se netajil tím, že jde o volitelné místo. Tak to bylo posuzováno obecně. O zvolení  pana Posselta poslancem EP snad nikdo nepochyboval. Ale co se nestalo? Obyčejný bavorský volič rozhodl jinak. Volebním sítem Posselt neprošel, do EP se tentokrát nedostal. Co se asi odehrávalo v době volební kampaně? Kolik voličů řeklo, že Posselta nechce. A stalo se podle nich. Tedy oni mohli svobodně říci „Pryč s Posseltem!“ a tato právo se nyní upírá panu dr. Jarošovi?  Pan D. Herman doporučuje Posselta všude, kde jen může. Jaký je to dobrý člověk. Kdyby ho ostatní osobně poznali, říká ministr kultury, jistě by rádi s ním jednali. Myslíme, že je přirozené, když někdo může v ČR agitovat pro Posselta, může druhý  se stavět proti němu. Proto pan dr. Jaroš měl plné právo říci „Pryč s Possltem!“ Jakékoliv zasahování do tohoto jeho práva je hrubě antidemokratické. A nadto forma odsudku je zavrženíhodná. A kdyby skutečně u nás platilo, že můžeme Posselta jen chválit, nikoliv jej odsuzovat, pak jsme již oběma nohama v nějakém nahnědlém režimu. Naštěstí tak daleko nejsme.

V republice mnoho lidí nerado slyší o Posseltovi. Ti zasvěcenější ví, za jakým programem sudetoněmecký landsmanšaft (SL) pod jeho vedením jde. Nic nevíme o tom, že 20 programových bodů SL by bylo v současnosti nějak změněno.  Proto vycházíme z jejich původního znění. Stačí si přečíst jen několik bodů z nich a člověk se hned necítí dobře. Některé svým textem připomínají henleinovské požadavky, více či méně. Vzpomeňme si na slova paní dr. Evy Hahnové, že sudetoněmecký landsmanšaft je nositelem kontinuity henleinismu. Paní doktorka moc dobře ví, o čem mluví. Pracovala po určitou dobu v jedné ze sudetoněmeckých institucí, a proto sudety zná i zblízka, v jejich negližé.

Pan sudetoman říká, že Witikové jsou malou skupinou nácků. Nechceme do jejich rodinného sporu zasahovat, může totiž také jít o nordickou lest. Jedno však víme, že SL se skládá z několika tzv.  názorových společenství. Jde především o Ackermann- Gemeinde, Seliger-Gemeinde  a Witokobund.  Tyto subjekty tvoří základ SL. Nevíme nic o tom, že by Witikobund byl ze SL vyloučen. Rodinné hrátky v SL jsou, jak víme, velmi vrtkavé.

Jedno je nám však divné, že by až po tolika letech vzájemné souhry někdo ze SL zjistil o Witikovcích, že jsou nacisty. Jaký potom je B. Posselt politik, když léta spolupracuje s nácky, aniž by je odhalil? A pokud to skutečně landsmanšaft zjistil, až nyní, nechť to jednoznačně nahlas řekne. Může nám tisková služba SL sdělit, který sudetoněmecký sjezd o tom rozhodl, případně, kdy tak učinilo Spolkové shromáždění SL?

Pokud tomu tak opravdu je, pak budeme žádat ještě jednu maličkost, a to aby se SL, třeba ústy svého mluvčího, omluvil za to, že tak dlouho vnitřně a úzce  spolupracoval  s nacisty. Vždyť jsou známá sdělení příslušných institucí SRN i naší zpravodajské služby někdy již po roce 2000, která označují Witikobund za extrémistickou organizaci, za nacionálně šovinistickou. To SL trvalo více než 10 let, než o této skutečnosti se dozvěděl. Nebo již dříve věděl a tvářil se, že nic neví?  Víme, že i někteří naši sudetomilové  na zasedání Witikobundu občas jezdili. Je tady spousta otazníků Snad časem získáme odpovědi. Údaje o Witikobundu dodatečně zveřejníme.

Vadí mi ještě jedna věc. To pan sudetoman nečte tiskové zprávy SL?  Tam by totiž se mohl dozvědět, zatím v diskusi, že by bylo vhodné termín sudetský nahradit nějakým jiným názvem méně kontroverzním.  Diskutující v této souvislosti např. zmiňuje již existující název  „Němci v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“. Jakto že pan sudetoman o tom neví?  To mi připomíná situaci, kdy obrst rakouské armády si dával do novin opakovaně inzerát, že se mu zaběhl pes,  a po čase přišel na to, že pan nadporučík Lukáš jeho inzeráty nečte  a jeho psa na procházky si vodí. A byla z toho kumpačka. A pak samá vítězství, až do konečné prohry, a to opakované! Kdo by však chtěl být věčně poražený, když se může opět stát „vítězem“? Zdá se mi, jako by se sudeti chtěli prošvejkovat dějinami až zase k nám do republiky.

J. Skalský