Doc. PhDr. Ota Lev, CSc.

Iniciativa Ne základnám: A co dál?

(O jedné konferenci, o niž český tisk v zahraničních rukou zájem neprojevil.)

Když prezident Obama 17. září 2009 po půlnoci telefonicky sdělil předsedovi české vlády Janu Fischerovi, že ruší projekt vybudování radarové základny v České republice, vypuklo v naší zemi u většiny národa nadšení.

Když na jaře 2006 se v americkém tisku objevila zpráva o záměru tehdejší Bushovy vlády vybudovat v ČR vojenskou základnu, byli to před červnovými volbami jediní komunisté, kteří na předvolebních mítincích vyzývali občany, aby nesouhlasili s tímto rozhodnutím americké administrativy. Komunistický svaz mládeže získal v tehdejší předvolební kampani první podpisy pod petici žádající „zveřejnění informací o dosavadních jednáních o umístění raketové základny USA v ČR a zásadní odmítnutí podobných projektů Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.“

Bezprostředně po tehdejších volbách v červenci 2006 se zrodila iniciativa, s níž se v průběhu několika následujících týdnů ztotožnilo několik desítek občanských sdružení a iniciativ, které se rozhodly postupovat společně proti záměrům Bushovy administrativy a jejím zastáncům v nově vzniklé Topolánkově vládě, která v americké vojenské základně v ČR spatřovala významnou oporu svého pravicového protilidového vládnutí. Ostře vystupovala proti občanským iniciativám bránícím se zásahu do suverenity českého státu. Vytvořila dokonce komisi, jejíž propagandistická činnost vyfutrovaná desítkami milionů korun, měla rozložit činnost přibližně šedesáti občanských iniciativ, které se sdružily v Iniciativě Ne základnám a odvrátit značnou část občanů od jejich zapojování do aktivní činnosti proti cizím vojenským základnám na našem území. Přes tento politický a ideologický nápor, šířený většinou sdělovacích prostředků, se v průběhu trvání této pravicové kampaně nepodařilo – v důsledku četných veřejných protestních demonstrací, mítinků, hepeninků a tiskových prohlášení, vyvíjení nátlaku na poslance – hnutí, které získávalo podporu řadových občanů napříč politickým spektrem, otupit. V průběhu tři a půl roku nepřetržité aktivity tohoto hnutí se podle sociologických průzkumů veřejného mínění trvale dvě třetiny až tři čtvrtiny obyvatel stavěly proti vybudování americké vojenské základny v ČR a přibližně tři čtvrtiny populace se vyslovovaly pro to, aby se o vybudování americké základny na území ČR rozhodlo v referendu. Přestože pod peticí Iniciativy Ne základnám žádající referendum a pod peticí Komunistického svazu mládeže se shromažďovaly desetitisíce a posléze statisíce podpisů, kdykoli komunisté nebo sociální demokraté vystoupili v Poslanecké sněmovně s návrhem na uspořádání ať už obecného referenda nebo jednorázového referenda zaměřeného k této problematice, pravice, která v listopadu 1989 kritizovala neexistenci referenda v minulém režimu nazývaném totalitou, návrh na jeho realizaci nyní vždy zamítla.

Za těchto okolností vyvolal Obamův projev, směřující k omezení jaderných zbraní, přednesený v dubnu 2009 v Praze na Hradčanském náměstí, velký ohlas a jeho výše zmíněné noční sdělení premiéru Fischerovi nadšení spojené s dojmem, že se začíná realizovat politika nového amerického prezidenta. Iniciativa Ne základnám téhož dne uspořádala veřejné oslavy tohoto kroku; nicméně v tiskové zprávě ze 17. září dopoledne se praví: „Iniciativa Ne základnám svou práci neukončuje. Ačkoli slavíme, zůstáváme ostražití …“ Vláda totiž přes odpor občanů už v červenci 2008 podepsala se Spojenými státy smlouvu o vybudování radarové základny na území ČR, ale z obav z protestů občanů a z nedostatečné podpory v Poslanecké sněmovně ji k ratifikaci sněmovně už nepodala. Po pádu Topolánkovy vlády v březnu 2009 Fischerova takzvaná úřednická vláda rozhodla se touto otázkou nezabývat a přenechat její řešení až nové vládě vzešlé z původně zamýšlených předčasných voleb. Iniciativa Ne základnám ještě před poslední zamýšlenou schůzí Poslanecké sněmovny před připravovanými říjnovými volbami pořádanou 8. září 2009 uspořádala pod heslem „Parlament nás neobejde, my obejdeme Parlament“ před vchodem do Poslanecké sněmovny promenádu svých aktivistů, kteří s transparenty a pikety vyjadřujícími postoj většiny občanů k vybudování americké radarové základny v Brdech, defilovali před přicházejícími poslanci na zasedání sněmovny a osobně je vyzývali, aby ratifikaci česko-americké smlouvy zamítli. Zatímco poslanci vládních stran kolem nás procházeli zpravidla zrychleným krokem a většinou odmítali s námi komunikovat, někteří se chovali vysloveně arogantně, komunističtí a mnozí sociálně demokratičtí poslanci nám vyjadřovali svou podporu a své sympatie, zastavovali se s námi, podávali nám ruce a někteří, jako poslanec Koníček nám i po odborné stránce vysvětlovali, jaký nesmysl představuje vládní zdůvodňování „nutnosti“ radarové základny v ČR. Autobus, který Iniciativa Ne základnám zorganizovala, aby 18. září vyjel na okruh republikou, z něhož by aktivisté v mnoha městech republiky opětovně oslovovali občany, vyzývali je k vytrvalosti v úsilí proti výstavbě cizí vojenské základny a získávali další podpisy pod petici a rozdávali vysvětlující materiály, nakonec ještě vyjel, ale znamenal už jen epilog dané etapy. Aktivisté v různých městech děkovali občanům za jejich podporu a byli přesvědčeni, že tato podpora byla významným příspěvkem k Obamovu rozhodnutí ze 17. září.

Oslavy však neměly dlouhého trvání, protože poté, co nejzarytější stoupenci radaru v české pravici neskrývali zklamání a nešetřili kritikou Obamova rozhodnutí, obávajíce se, že je nová americká administrativa pustila k vodě – zvláště výrazně v té době se ozývali tací představitelé pravice jako Topolánek, Vondra, oslavná zpěvačka Bushe Parkanová, Schwarzenberg a další – dala se americká strana vzápětí slyšet, že své české stoupence neopustila a že při realizaci koncepce protiatomového deštníku v Evropě uvažuje o rozmístění pohyblivých základen s raketami na moři i na souši a že s českou aktivitou v tomto procesu dále počítá, cítili se pravicoví představitelé opět na koni. Svědčí o tom například posměšek pana Schwarzenberga na adresu odpůrců slovy: „Nechtěli jste tady mít radar, budete tu mít rakety!"

Po září 2009 aktivisté bojující proti americké radarové základně v ČR tuto etapu činnosti ukončili. Komunistický svaz mládeže získal pod svou petici okolo dvou set tisíc podpisů, Iniciativa Ne základnám pod petici žádající uspořádání referenda 170 tisíc podpisů.

Po září 2009 nastala tudíž v koordinační radě Iniciativy Ne základnám nová situace. Vznikla otázka, zda v činnosti pokračovat, případně jak. Ojedinělí členové, domnívajíce se, že systém protijaderného deštníku bude založen nikoli na dvoustranné smlouvě s USA, ale bude propojen se Severoatlantickým paktem, bude tíže odmítnutelný, koordinační radu opustili. Někteří stoupenci těch politiků, jejichž představitelé nás před deseti lety, pár dní předtím, než jsme se stali spoluviníky na „humanistickém bombardování“ Jugoslávie, zavedli také bez referenda do Severoatlantického paktu, váhali. Naopak, další aktivisté koordinační radu rozšířili.

Naprostá většina z nás však trvala na pokračování v činnosti. Měli jsme pro to mimo jiné tyto důvody: 1. Od počátku jsme se stavěli proti jakýmkoli cizím vojenským základnám na našem území vědomi si toho, že budování vojenských základen předpokládá rozvíjení zbraňových systémů, zvyšování vojenských výdajů, podporu vojensko-průmyslového komplexu Spojených států, jejichž výdaje na zbrojení dosahují téměř poloviny veškerých světových výdajů, to vše ve prospěch miliardových zisků zbrojařů na úkor rozvoje zboží běžné spotřeby; 2. hrozba jiné formy cizích vojenských základen na našem území zrušením radarové základny neminula; 3. domnívám se, že není možné odejít od započaté aktivity, za níž se postavily statisíce našich občanů a které se dostalo sympatií a podpory i ze zahraničí.

Jako první významnější akci po září a tuhé zimě koordinační rada Iniciativy Ne základnám připravila konferenci na téma „Evropa jako cíl?“, která se nakonec konala počátkem března 2010 v Poslanecké sněmovně v sále klubu ČSSD. Před plným sálem vystoupily významné osobnosti.

Profesor Oskar Krejčí z Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze zaměřil podstatu svého projevu na problém, odkud v současné době hrozí nebezpečí války. Úvodem ocenil úlohu Iniciativy Ne základnám, která se významně podílela na zastavení projektu výstavby amerického radaru v ČR. Poté poukázal na pokles významu Evropy, která mnoho století tvořila jádro světového systému, zatímco v 21. století do popředí vystupují mocnosti na asijském kontinentu a latinskoamerickém subkontinentu. Bezpečnostní otázky týkající se naší země a našich sousedů budou pravděpodobně souviset s jinými regiony a tato nová geopolitická situace se bude týkat také nebezpečí války. V této souvislosti nastínil, jaké jsou podle něho příčiny eventuální budoucí světové války a poukázal na tři hlavní: 1. obecně mocenský zápas o to, kdo a jaký svět ovládne; 2. energeticko-bezpečnostní příčiny s ohledem na nedostatek surovin; 3. napětí související s etnickými a národnostními problémy.

V prvním bodu uvedl dva modely uspořádání světového systému, vztahu států a vlád. První model, klasický, má jistou návaznost na vestfálský mír, totiž, že všechny státy jsou suverénní, jsou si rovny, mezinárodní právo určuje to, co je správné z hlediska chování států. Teprve, když to selže, dochází k válce. Druhé pojetí je spjato s římským mírem. Řím uzavíral smlouvy s mocnými teritoriálními uskupeními. S těmi, kteří na takovéto jejich návrhy smlouvy nepřistoupili, bylo spravedlivé s nimi vést válku. Tento typ vládnutí, uvedl, jako charakteristický pro Bushovu administrativu. Nastává také situace, kdy úsilí o hegemonii, v němž nezodpovědní vojáci, lobbisté, podnikatelé vyostřují konflikty do polohy, kdy celý systém se dostává nikoli k římskému míru či vestfálskému míru, ale do chaosu. Jako příklad řešení sporných otázek v duchu spíše vestfálského míru uvedl příklad, kdy ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová žádala prezidenta Lulu, aby podpořil sankce proti Íránu, Lula odvětil, že Brazílie nechce zahnat Írán do kouta a že dává přednost jednání. V souvislosti s obecně mocenským zápasem o to, kdo jaký svět ovládne, neopomněl zdůraznit, že obranné zbraně neexistují, existují jen zbraně k útoku.

K energeticko-bezpečnostním příčinám válek poznamenal, že od roku 1912, kdy válečné lodě začaly být stavěny nikoliv na uhlí, ale na ropné produkty, vystupuje stále zřetelněji úsilí o ovládání ropných zdrojů, což se v současnosti zvýrazňuje v úsilí Spojených států o nadvládu nad Blízkým východem. Neopomněl dodat, že zápas o Afghánistán nesouvisí přímo s energetickými zdroji, ale vnáší do oblasti nesmírné komplikace v různých rovinách.

Pokud jde o třetí hlavní příčinu eventuální budoucí světové války, zaměřil se na etnické konflikty, které doutnají na různých místech zeměkoule. Uvedl, že národů je na světě mnohem více než států; přiznáme-li právo národů na sebeurčení v současné napjaté mezinárodní situaci, musíme počítat s tím, že zejména na Blízkém východě, kde už tak je situace výbušná, by překreslování hranic například v souvislosti s realizací práva Kurdů na samostatný stát, se sotva obešlo bez válečného konfliktu, k němuž by některé státy, zejména USA, nezůstaly hluché. Tak se stává, že někdejší koloniální hranice, na něž jsme si zvykli, se dosud respektují, přestože klasický kolonialismus už byl poražen. Profesor Krejčí dodal, že nelze připustit, aby jedna mocnost rozhodovala o změnách hranic, i když se vedou spory o 18 % pozemských a 38 % mořských hranic. Na Blízkém východě a ve střední Asii je 12 sporných energetických oblastí, na Dálném východě 5, v Africe 4 a v Latinské Americe 2. Přitom do etnických konfliktů a do konfliktů o energeticko-bezpečnostní zdroje může být zatažena také Evropa, jíž by se tyto spory mohly dotknout spíše jen okrajově.

Za významný první krok k překonání nebezpečí, které by mohlo vést od konfliktu k válce, uvedl jako hlavní téma úsilí o jaderné odzbrojení. V této souvislosti ocenil Obamovo prohlášení k jadernému odzbrojení, ale jisté zpochybnění jeho realizace spatřuje v tom, že když Obama toto téma řešil na zasedání Rady bezpečnosti, za jeho zády bylo možno spatřit zastánce někdejší Bushovy administrativy. Na závěr zdůraznil, jak je důležité v nadcházejícím období hledat a nacházet pouze politická řešení politických problémů.

Na dotazy v diskusi profesor Krejčí odpověděl, že jaderné odzbrojení je téma relativně nejpřijatelnější. Kolem tří tisíc tun jaderného materiálu je rozptýleno ve čtyřiceti zemích a představuje potenciální výrobní základ pro tisíce dalších jaderných zbraní, přičemž za poslední desetiletí další tři země – Pákistán, Indie a Korejská lidově demokratická republika – odzkoušely jaderné zbraně. Smlouva o nešíření jaderných zbraní z minulého století není plněna a není také dostatečná. Boj proti nebezpečí plynoucímu z jaderných zbraní musí být brán jako směr hlavního úderu.

Mezi diskutéry k tomuto tématu vystoupil také europoslanec ing. Jaromír Kohlíček, CSc., který se vyslovil pro likvidaci nejen jaderných zbraní, ale všech zbraní hromadného ničení. Současně podpořil likvidaci cizích vojenských základen, k čemuž prof. Krejčí neopomněl zdůraznit, že jediný stát, který má vojenské základny v zahraničí, jsou dnes prakticky Spojené státy.

Následně se v diskusi mimo jiné ozval také pan Šinágl, jehož příspěvek představoval spíše školení z druhého břehu, když se snažil přesvědčit přítomné o tom, že „svoboda není zadarmo“ a že je lépe „být zbytečně vyzbrojen než být beze zbraní“. Pan Šinágl ovšem ve svém projevu nepřiznal, že fakticky obhajuje vojensko-průmyslový komplex Spojených států, jejichž výdaje na zbrojení představují nějakých 45 % světových výdajů na zbrojení, zatímco výdaje jiných velmocí na zbrojení jako je Čína, Indie, Rusko, činí každé z nich v rozmezí tří až pěti procent světových výdajů na zbrojení. Do jeho vystoupení zazněly odmítavé hlasy přítomných, nicméně on své vystoupení dokončil a dočkal se věcného kritického ohlasu od hlavního referenta prof. Krejčího. Ten zdůraznil, že jaderné odzbrojení je možné za předpokladu, že bude vzrůstat důvěra mezi mocnostmi, budou-li se hledat jen politická řešení politických problémů. Výsledkem takového přístupu k řešení klíčových problémů nebudou už vítězové a poražení, ale jen vítězové. Na otázku týkající se Severoatlantického paktu a zda Spojené státy připravují barevnou revoluci v Rusku v roce 2011 nebo v roce 2012, profesor Krejčí odpověděl, že v této nové doktríně je NATO pojímáno jako centrum světové bezpečnosti, což je velice nebezpečné, protože to představuje tlak na snížení role takové univerzální organizace, jako je Organizace spojených národů, znamená to v zájmu rozšiřování pravomocí NATO a pohrdání Organizací spojených národů.

Na otázku, zda by Evropa mohla být mostem mezi Čínou a Spojenými státy a jaké jsou z tohoto hlediska možnosti a meze Evropské unie, prof. Krejčí odpověděl, že Evropská unie vznikla z touhy Evropanů vyhnout se světovým válkám, a proto bylo třeba Evropu sjednotit. Jenže patos této ideje se vytratil, Solana a další jsou ukázkou toho, že celý systém degeneruje. Poukázal na člověka, který dokázal pokoutně vytvořit stát bez kořenů a bez dějin, na člověka, který dokázal tolerovat etnické čistky a manipulovat médii, že to vše byla zrada na ideálech Evropské unie. Současně pokládá odchod Solany za nadějný krok pro EU a poučení pro evropské federalisty.

Na konferenci přijeli také dva němečtí míroví protiváleční aktivisté August Ballin a Jürgen Wangler ze severního Bavorska. August Ballin ve svém vystoupení vysvětlil, že po skončení studené války svitla naděje na odzbrojení v Evropě. Z bývalé NDR se stáhli sovětští vojáci a část amerických vojáků opustila i SRN. Brzy se však ukázalo, že u Američanů šlo jen o přestavbu vojenské strategie. Napříč Německem existuje nyní několik amerických vojenských základen, v severním Bavorsku vzniká koncentrace zásahových jednotek, koncentrují se brigády americké armády a v posledních letech se masivně budují vojenská ghetta. V Německu je v současné době největší rozmístění vrtulníků mimo území USA. Na 150 ha cenné přírodní plochy je vybudováno satelitní městečko obehnané plotem s přístupem pouze americkým příslušníkům. Obyvatelstvo v okolí základen trpí neustálým hlukem a zplodinami vrtulníků, které létají nad okolními městy a vesnicemi ve dne v noci až do jedné nebo druhé hodiny ranní. Veškerá tato působnost americké armády vyvolává nespokojenost obyvatel zejména v okolí základen. Řečník informoval také o tom, že se připravují velikonoční protestní průvody obyvatel. Očekává se také přítomnost starosty z Jinců, pana Josefa Hály, který bude referovat o úspěšném boji brdských starostů proti americké radarové základně. Své vystoupení uzavřel důrazem na to, že boj za odzbrojení je problémem nás všech a že přeshraniční spolupráce protiválečných aktivistů se stává příkazem doby.

V odpovědích na dotazy německý kolega vysvětlil, že v Německu se rozvíjí mírové hnutí. Dokonce 70 poslanců podalo stížnost týkající se války v Iráku a účasti Německa v ní. Ta byla ústavním soudem odmítnuta a mírové hnutí to cítí jako porušení ústavy. Mírové hnutí v Německu také vyvíjí tlak proti tomu, že na německém území jsou rozmístěny americké zbraně. Řečník přitom uvítal, a že po Obamově pražském projevu se dále bude rozvíjet celosvětové hnutí za jaderné odzbrojení. Pokud jde o spolupráci německých a českých aktivistů, řečník vysvětlil, že mírové iniciativy v severním Bavorsku mají dlouhodobé kontakty s domažlickými a od nich se dověděli o našich iniciativách proti americké vojenské základně a posléze se účastnili také protiradarové demonstrace v Praze.

Mgr. Jan Májíček, mluvčí Iniciativy Ne základnám, ve svém vystoupení provedl přehlídku tři a půlleté činnosti Iniciativy. Konstatoval, že do té doby se příležitostně konaly jen takové akce, jakými byly Streetparty, eventuálně pochody proti neonacistům. V souvislosti s nebezpečím výstavby americké základny a se vznikem Iniciativy Ne základnám se prakticky téměř každý měsíc nebo měsíc a půl konaly veřejné akce ať už v podobě protestních průvodů nebo různých hepeninků, čímž se Iniciativa ne základnám a její představitelé zviditelňovali, dostali se i do takových médií, jako je televize a ani její představitelé nemohli být zcela ignorováni. Vyvinuli jsme takový tlak na vládu ODS, na Zelené a působili jsme aktivně na jejich erozi. Vláda, která podepsala Smlouvu s vládou USA, se obávala dát tuto záležitost do Poslanecké sněmovny, takže Smlouva nebyla po červenci 2008 ratifikována. Iniciativa Ne základnám po celou dobu svého působení pracovala bez sekretariátu, bez kanceláře a přitom navázala komunikaci se statisíci občanů po celé republice a získala podporu značné jejich části.

Následující dva řečníci – raketový odborník a pedagog ing. Bedřich Růžička a redaktor Britských listů Štěpán Kotrba – se věnovali především vojenským a technickým schopnostem států, které jsou vydávány za hrozbu Evropy a USA, Íránu a Korejské lidově demokratické republiky, které prý jsou schopny vyslat rakety a zasáhnout USA či Evropu. Přitom ing. Růžička dokazoval, že KLDR by mohla zasáhnout ze Spojených států jen Aljašku a New Foundland, východ Kanady a íránské rakety pouze jihovýchodní část Evropy. Štěpán Kotrba se zabýval také vahou raket a dokazoval, že čím těžší raketa, tím kratší dolet a připomněl, že Írán nikdy neprohlásil a pravděpodobně ani nezamýšlel zaútočit na Spojené státy vědom si toho, že by to byl jeho zánik, ani na Evropu, nicméně svým postojem zaujímá pozici silného konkurenta hrozícímu Izraeli.

K závěru konference se dostavivší místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR PhDr. Lubomír Zaorálek, který nedávno pobýval ve Spojených státech, ve svém obsáhlejším vystoupení zdůraznil naléhavou potřebu euroatlantické spolupráce a vyzdvihl přitom, že největší hrozby současnosti mohou mít nevojenský charakter v podobě terorismu. Řekl, že členství v EU a v NATO nám poskytuje větší bezpečnost, než jakou jsme si kdy mohli představit, přičemž obě tyto instituce se nacházejí v procesu změn. Přitom jde o to na tyto změny reagovat, protože ten, kdo reagovat nebude umět, neobstojí. Konstatoval, že vztahy mezi Evropou a Amerikou nejsou jednoduché. Přitom dialog se Spojenými státy dostává novou dynamiku s ohledem na nové prvky, které do americké politiky vnesl nový prezident. Spojené státy chtějí usilovat o vážné jednání s Íránem o jeho jaderném programu, přičemž boj proti vzbouřencům Talibanu by měl být součástí jednání spíše než jen spoléhat se na čistě vojenské řešení. Obrátil pozornost na to, že Spojené státy respektují vývoj v Latinské Americe, rozvíjejí vztahy s Kubou. Chtějí omezit nukleární arzenál. Čínu pokládají nejen jako ekonomického ale jako geopolitického partnera. Je vidět, že je tu jakýsi pokus o zahojení ran, které byly způsobeny v posledních letech. Situace mezi Spojenými státy a světem se zásadně mění. Vyzdvihl nové muže, kteří jsou součástí Obamovy administrativy. Spojené státy očekávají, že Evropa bude schopna zaujmout vlastní stanovisko k tomu, jak současné problémy řešit. Přitom my v Evropě i v bezpečnostních otázkách stále čekáme, s čím přijdou Spojené státy. Tak tomu je například s Afghánistánem. Působí tu velká pasivita. Pokud nebudeme formulovat vlastní názor, bude Evropa marginalizována.

Pokud jde o vztah USA – EU, řekl, že „pro Spojené státy je problém jednat s EU, protože nemají zkušenost sdílené suverenity … to Amerika nikdy nezažila. … Měli bychom se pokusit jim v tom pomoci.“ Co se týče systému protiraketové obrany, systém jako dvoustranný projekt byl podle jeho názoru špatný, politicky vadný. Dále uvedl, že „americká koncepce se změnila i v koncepci NATO, možná i s aktivitou Ruska.“ A dodal: „Setkali jsme se s viceprezidentem Bidenem a on v podstatě řekl, že chtějí vést rozhovory se všemi partnery v Evropě … a je na nás, do jaké míry o to projevíme zájem.“ Dále pravil, že „existuje souvislost mezi systémem protiraketové obrany a iniciativou k jadernému odzbrojení. Měla by to být debata, do které vstoupí Evropa jako celek.“ Zdá se, že Spojené státy by chtěly snížit zbraně v Evropě a současně posilovat protiraketovou obranu a ČR by měla zaujmout stanovisko ke stažení některých zbraní Spojených států z Evropy. Přitom je důležité, abychom byli schopni mluvit o společné obranné politice v rámci EU. Pokud to nedokážeme, bude se pozice Evropy marginalizovat.

Vystoupení PhDr. Lubomíra Zaorálka vyvolalo částečnou kritiku s jistými nesouhlasnými a disharmonizujícími projevy. Jan Májíček řekl, že souhlasíme s tím, že došlo k novému uchopení amerického postoje ke světu, ale je nedostatečné. Zůstala válka proti terorismu. Ministryně Hillary Clintonová řekla, že jestli Írán něco podnikne, tak ho smeteme ze světa. Americe pomůžeme, když skončíme s válkou v Afghánistánu, která produkuje další terorismus. Proto tu válku skoncujme. Jděme do toho a my jako Evropané se nebudeme na tomto nesmyslu dále podílet. Barack Obama je zajisté lepší prezident než by byl Mc. Cain, ale v praxi je málo ambiciózní, je třeba jít dál. – Štěpán Kotrba navázal na Májíčka a prohlásil, že je rád, že malá zemička řekla Spojeným státům ne. Pokud bychom chtěli hledat společnou strategii, nenajdeme ji na půdě NATO, protože NATO se stalo služkou USA. Nevidím, že by NATO prosazovalo evropské nebo dokonce české zájmy. Rusko se může obrátit na východ místo na západ a upřednostnit šanghajskou spolupráci místo spolupráce s EU; Francie má zájmy na Středním východě, Německo má zájem na plynovodu, obcházejícím příliš proamerické Polsko.

Místopředseda Poslanecké sněmovny ještě krátce reagoval na diskusní příspěvky. Podle něho nemá cenu čekat, jak se vyvinou Spojené státy, jestli je Obama dost aktivní. Zabývejme se tím, kam se hýbe Evropa. Nemohu garantovat, kam se vrhnou Spojené státy a jestli jsou Spojené státy schopny rychlejšího pohybu. Řád věcí mi říká, že Evropa má nástroje – ekonomické i klimatické – a že jde o to, abychom byli silní my Evropané.

Na závěr Jan Májíček požádal o přečtení textu rezoluce. V rezoluci čtyřhodinové konference účastníci jednomyslně vyzvali vládu ČR a všechny politické strany k otevřené debatě, jakým způsobem má být ČR do projektů NATO zapojena. V rezoluci stojí doslova: „Doposud prezentované nové postoje NATO zcela mění původní charakter NATO jako obranné instituce členských států. Žádáme vládu ČR a všechny politické strany, aby již neobcházely občany země při jednáních tak závažného charakteru, jako je naše zapojení do nových vojenských projektů. Nejsou nám lhostejné výdaje státu na zbrojení.

Žádáme zveřejnění doposud utajovaných jednání. Žádáme jasné vyjádření, jaké konkrétní nebezpečí Evropě a ČR hrozí a v souladu s tím žádáme započít veřejnou debatu o možných způsobech předcházení těmto hrozbám. Vyzýváme vládu ČR, aby vyhlásila celostátní referendum o otázkách či otázce vzešlé z této veřejné debaty.

Odmítáme nést odpovědnost za zabíjení civilních obyvatel v cizích státech prostřednictvím vojáků naší země, odmítáme jednou pro vždy podporu zbrojním firmám, které na zabíjení profitují. Odmítáme nést odpovědnost za vojenské uskupení NATO, které svoji novou Strategickou koncepcí chce převzít roli světového hegemona a to vše při neustálém porušování mezinárodního práva.“

Konferenci bravurně moderovala Eva Novotná a z němčiny a do němčiny tlumočil RNDr. Miroslav Prokeš, CSc., oba aktivisté Iniciativy Ne základnám.

Iniciativa Ne základnám se po tuhé zimě se zaplněným sálem představila veřejnosti s touto významnou pokračující aktivitou. V nejbližším období nás jistě bude zajímat, jak se v předvolební kampani kandidáti na poslance budou stavět k otázkám jaderného odzbrojení a budování cizích vojenských základen na našem území.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz

E-mail: info@ceskenarodnilisty.cz