Ne válce!

“Ne, nikdy více válku, která ničí životy nevinných, učí zabíjet a ničí i životy těch, kteří zabíjejí, válku, která zanechává trvalou stopu hněvu a nenávisti, a ztěžuje spravedlivé řešení problémů, které ji vyvolaly!“ (Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus, s.67)

"Křesťanští politici" občas vedou mírové řeči. Mnozí jim věří, i když někdy pochybují. Tato důvěra však vždy mizí, když se z "božího tábora" ozve válečnická propaganda.

Není tomu příliš dávno, co představitelé Lidové strany v EU, jde o představitele tzv. křesťanských stran, prohlásili, že jsou hotovi k válce s Ruskem.

Bělobrádkovci více než o míru a jeho udržení, mluví o nebezpečných komunistech, jejich komplotech, a samozřejmě dávají Rusku jencoproto. Slovanství považují za něco dávno minulého, v současnosti hodně podezřelého. Zato dnešní bavorské vdolečky jim chutnají.

Vzpomínám si, že za zásluhy o Německo byl M. Gorbačov prohlášen čestným Němcem roku. Katoličtí politici u nás sice takového uznání nedosáhli, alespoň dosud, ale na jejich hrudi se blýskly německé řády a medaile, také za zásluhy, samozřejmě o Německo. Jak jinak?

Vyznamenáni byli např. pan P. Pithart, C. Svoboda. Věříme, že se zasloužili. S  usilovnou snaživostí o smíření se sudety vystupuje i pan P. Bělobrádek, jehož občas zaskakuje pan D. Herman, či nějaký krajský činitel. Daj-li jim také medaile? Samozřejmě dají, jen se musí ještě více zasloužit.

Vše je skvělé, až na to, že v době kdy se mluví hodně o válce, političtí křesťané mluví málo, moc málo, o míru a ještě méně, jak jsem přesvědčen, o jeho zachování se snaží. Pokud zapomínají na Boží přikázání "Nezabiješ", co z jejich křesťanství ještě zbývá? I proto jsou málo důvěryhodní. Příkladnou rozhodnost nabývají jen při nějakém, třeba sebemenším, ohrožení církevních restitucích. Tady neznají bratra ani koaličního spojence. Jen zkuste sáhnout na majetek katolické církve, a je jedno, zda jej dostala právem, či nikoliv, a uvidíte. Vláda nevláda, nám je to jedno! A tak vypadá, že smyslem jejich spoluvlády je jen ochrana zájmů, hlavně majetku a peněz, církve. To ostatní je pro ně méně důležité, včetně republiky, českého národa.

J. Kovář