Buchenwaldský vězeň, aktivní dopisovatel do Národního osvobození, člen historicko-dokumentační komise, již není mezi námi. V jednom ze sborníčků, vydaném před 10 lety, se zamýšlí nad odpůrci nacismu v Československu před válkou a jejich osudy po skončení druhé světové války. Některé jeho názory, ale i fakta určitě stojí za připomenutí.
Ve druhé polovině 30. let se drtivá část Němců žijících v ČSR ztotožnila s cíli nacistů. V obecních volbách roku 1938 obdržela Henleinova strana – a jejím cílem byl odchod z republiky – 90 – 95% hlasů. Jen malý počet Němců, a to převážně tam, kde převládali dělníci, dal hlasy německým sociálním demokratům nebo komunistům Je známo, že v září 1938 se henleinovci pokusili o puč, ten byl ale potlačen.
Na některých místech, zejména na jižní Moravě, vznikly oddíly Republikanische Wehr – v nich ozbrojení němečtí antifašisté se zařadili po bok naší armádě, či oddílům SOS. Po zradě v Mnichově musely jednotky těchto Němců spolu s armádou odejít do vnitrozemí. Přesto je třeba i po letech připomenout jejich odvahu, ba hrdinství.
Jakmile oddíly wehrmachtu v říjnu 1938 vtrhly do našeho pohraničí, v patách je následovaly skupiny gestapa a dalších bezpečnostních složek. Bezodkladně začaly lov na německé odpůrce nacismu. Velkou pomocí pro ně byly tzv. „Černé knihy“ – seznamy, které henleinovci na antifašisty všude vedli. Uvádí se, že před rokem 1938 měla německá sociálně demokratická strana u nás na 80 tisíc členů. Ihned v první vlně jich bylo přes 7000 zatčeno. Na Karlovarsku se jednalo o 1159 osob, v samotném Chebu během jednoho dne 171 osob, v Liberci 403. Podobně tomu bylo i na jiných místech. Komunistů bylo organizováno na 13 tisíc, zhruba dva tisíce z nich se uchýlily do vnitrozemí. Do konce války jich bylo zatčeno přes 4000. Téměř všichni zatčení byli ještě do konce roku převezeni do koncentračního tábora Dachau, tehdy byl hlavním „zařízením“ tohoto druhu. Proto také došlo k částečnému propuštění těchto vězňů, byli už ale evidováni a tím i do budoucna sledováni. KT Dachau byl už v roce 1934, krátce po uchopení moci Hitlerem – zřízen právě pro internaci německých sociálních demokratů a komunistů – tehdy souhrnně nazývaných „marxisté“. V roce 1938 se tu sešli jak němečtí, tak naši odpůrci nacismu. Někteří se znali již z dřívější činnosti-. Třeba uvést, že první koncentrační tábory v Německu nebyly rozsáhlé jako ty pozdější, kapacitně byly dost malé. Přesto právě K. Henlein – např. 7. října 1938 – vyhrožoval: „Zavřeme všechny, až budou černí.“
Moulis měl smůlu. V letech 1943-45 byl vězněn v Buchenwaldu. Bylo tam před půldruhé tisícovky německých antifašistů. Mohl tedy dosvědčit, jak úzká tam panovala spolupráce mezi těmito Němci a politickými vězni jiných národů.
Ještě v průběhu války se spojenci dohodli, že po ukončení války budou Němci z ČSR odsunuti. Vždyť právě oni nesli převážně vinu – pomohli Hitlerovi rozvrátit a zničit ČSR. Spojenecký plán počítal s odsunem 3 milionů osob z českých zemí a Slovenska. A právě to byla naše vláda, která oznámila, že z odsunu budou někteří Němci vyňati. Už 16.5.1945 ministerstvo vnitra nařídilo, aby osobám, které nezradily republiku, trpěly za své přesvědčení, či dokonce vedly boj s nacismem, byly poskytnuty určité úlevy. Podle dekretu prezidenta republiky z 2. září 1945 jim bylo umožněno požádat o naše občanství. Do konce roku 1946 přesto republiku opustilo - z vážných nebo i rodinných důvodů – při poskytnutí mnoha výhod, 94 613 německých antifašistů. V roce 1947 jich v republice zůstalo přes 30 tisíc, ale i potom se tu a tam jednotlivci rozhodli k odchodu. Sám jsem v roce 1949 jako učeň ve sklárně v Heřmanově Huti u Nýřan zažil takový případ. Sklář s celou rodinou se vydal do Rakouska za příbuznými. V roce 1953 se postavení Němců u nás dále zlepšilo. Bylo jim vráceno československé občanství.
Mil. Moulis se též vyjádřil k průběhu tehdejších zářijových v Německu, zejména pak v Bavorsku. V závěru uvedl: „Již několikrát bylo řečeno, že styky mezi Českou republikou a Německem jsou na dobré úrovni. Povážlivé ale je, že část českých komunikačních prostředků, zejména naše česká televize, přes četné protesty, přímo nahrávají nepřátelské propagandě sudetoněmeckého landsmanšaftu, který opakuje dávno vyvrácené štvanice proti českému národu. Zlomit tyto provokace bude bezesporně jedním z našich hlavních úkolů v roce 2006.“
Tahle slova i po letech plně platí. Píši text v době, kdy je ohlášená návštěva bavorského ministerského předsedy. Irčitě se na stole octne i karta „dekrety“. Jeho spoluhráčem nebude sice lokajský Nečas, uvidíme ale, jak vše zahraje Sobotka. Koncentráčník Moulis měl a má pravdu. Vše poznal a „odzkoušel“ na vlastní kůži. Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz