V diskusích ke vstupu do EU se objevuje argument, že globalizace je objektivní záležitostí.
Je skutečností, že globalizací dospívá kapitalismus k dalšímu stádiu svého vývoje, k vyšší míře získávání nadhodnoty. V minulých staletích kapitalisté pracující vykořisťovali, ale k získávání nadhodnoty jich mnoho potřebovali. Ve stádiu globalizace nahrazují ve vysoké míře celé skupiny pracujících uplatňováním moderních technologií a masivními přesuny podniků do jiných částí světa s levnější výrobou (jak např. ukazuje ve svých pracích sociolog J. Keller). Ve stadiu globalizace kapitalisté již mnoho pracujících nepotřebují. Antiglobalisté informují, že světu vládnoucí kapitalistických elity odhadují jako optimální počet - asi 600 milionů obyvatel Zeměkoule, ostatních zhruba 6 miliard lidí je pro ně zbytečných. Kam asi zařazují tyto kapitalistické elity většinu našeho národa?
Skutečně, již v současné době dochází k vymírání obyvatelstva např. v Africe, Bangladéši a jinde. Západ jej způsobuje nerovnoprávným mezinárodním obchodem, kdy se chudé země trumfují, která z nich bude levnější. Výsledkem je stálé zaostávání chudých ekonomik, tok bílkovin z rozvojových zemí je několikanásobkem toho, co získávají zpět jako pomoc z milodarů Západu. Způsobuje jej vyvoláváním rozbrojů a korupce (podle zásady rozděl a panuj), nebo i přímou agresí - Grenada, Panama, Afghanistán, Irák. Západ jej způsobuje odčerpáváním vzdělaných lidí i pochybnými pomocemi. Například nekvalitní léky první generace proti AIDS (které se už na vyspělých trzích neudají a poskytují se jako pomoc Africe) škodí vyhladovělým afričanům podstatně více, než jim pomáhají. Velký úbytek obyvatelstva vidíme i v kapitalistickém Rusku a k úbytku dochází i v naší republice.
Kapitalistická globalizace je objektivní nutností pro skupiny kapitalistických elit, aby obstály ve vzájemné konkurenci. Pro většinu lidstva je nevýhodná až zničující. Pro většinu lidí je objektivní nutností kapitalistickou globalizaci odvrátit.
Další argument pro vstup do EU říká, že zapojením do EU se přidáme do bloku umírněnějšího a sociálnějšího kapitalismu.
Kořeny dnešní politiky evropské integrace však mají závažné spojitosti s nacistickým a vychistickým myšlením (jak např. ukazuje ve svých pracích historik D. Plichta). Jednou z nejdůležitějších zákulisních sil prosazování EU je tak zvaná "Bildeberská skupina". Založili ji v r. 1954 holandský princ Bernhard, který byl v letech 1933-37 jako německý občan členem nacistické strany a vysokým důstojníkem SS a Polák, žijící v Anglii - Josef Retinger, nepřítel národních států a obdivovatel France Josefa a Rakousko-Uherské monarchie. Utajovaných zasedání "Bildeberské skupiny", od počátku zaměřené proti existenci národních států, se zúčastňovali i např. Walter Scheel, Tony Blair, Jacques Chirac, Lionel Jospin, Helmut Kohl, Romano Prodi i Günter Verheugen.
Vytváření tzv. euroregionů je forma postupného odtržení, poněmčení a úplného ovládnutí českého pohraničí a pak celé naší republiky německými elitami (a nejde jen o naši republiku). Vznikající evropský kapitalistický blok je zatím méně agresivní než americký, protože je vojensky podstatně slabší, doposud je značně kontrolovaný USA a zatím naráží na sociálnější evropské tradice. (Evropa má však také křižácké, inkviziční a fašistické tradice.) Po otřesech na světové scéně se EU může stát naopak nejreakčnějším jádrem světového kapitalismu.
Vytváření EU je také vyústěním několik set let trvajícího pangermánského úsilí o ovládnutí Evropy a pak světa, začlenění do EU je pro nás nový evroněmecký protektorát.
Objevuje se i argument, který říká, že EU budeme pohlceni v každém případě. Nebudeme-li klást odpor, vytvoříme si prý lepší počáteční podmínky. I mimo začlenění do EU je ČR v převážné míře ekonomicky ovládána. Existence mimo EU by však pro ČR byla nejen možná, ale pro většinu našeho obyvatelstva snesitelnější. Zachovali bychom si tak alespoň zbytky politické a ekonomické suverenity, použitelné k manévrování v dnešním složitém světě, v zájmu většiny našeho obyvatelstva. Pokud by však snaha evropských kapitalistických elit o naše začlenění vyústila v otevřený ekonomický, politický a jiný nátlak, pak by mu ČR zřejmě podlehla. Pro vlastence a levici by však bylo poctivější podlehnout v politickém boji, než s výmluvami ustupovat zájmu kapitalistických elit a působit tak proti zájmu (i když zatím většinou neuvědomovanému) většiny našich obyvatel.
Nemůžeme mít iluze, že v situaci, kdy sdělovací prostředky převážně ovládají kapitalistické elity, kdy více než 80% česky psaných novin je v německých rukou (jak např. ukazuje ve svých úvahách o svobodě tisku historik B. Čelovský), většina našeho obyvatelstva v referendu odmítne vstup do EU. Přesto není vhodné "hokynářsky" se dohadovat o tom, jestli doplatíme na vstup do EU o nějakou miliardu více, nebo méně, o podmíněných ANO a NE. Je totiž třeba mluvit o tom, že pro vlastence a levicově orientované občany je vstup do EU nepřijatelný principiálně.
Nevystupováním proti začlenění do EU si snad mohou získat přízeň mocných jednotlivci, vlastenecké a levicové síly tento postoj poškozuje. Ten, kdo nezastává zásadní NE k našemu vstupu do EU, nebude patřit v příštím období do vlastenecké a levicové části společenského a politického spektra v naší zemi.
Ing. Pavel Rejf, CSc.
Tento příspěvek k diskusi o EU byl v Haló novinách uveřejněn 17. dubna 2003. Poslední věta nebyla otištěna - byla HóN zcenzurována.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz