Návštěva pan Bělobrádka v Bavořích

Jel tam za státní peníze jako místopředseda vlády ČR a přesto, jak mnozí soudí, se choval jako poskok sudetů. Navštívil tzv. Sudetoněmecký dům v Mnichově, položil květiny a poklonil se obětem odsunu Němců z ČSR, aniž by zdůraznil, souslednost významných historických dějů a jasně řekl, kdo začal válku, kdo byl agresorem a kdo byl skutečnou obětí.

Když před nedávnou dobu se připravovala státní návštěva prezidenta Zemana v Moskvě, někteří významní členové politických stran, a dokonce i někteří vládní činitelé, se domnívali, že by si cestu do Moskvy měl prezident platit. Když se milostivě uvolili, že cesta do Moskvy bude hrazena ze státních prostředků, naléhavě doporučili, aby se prezident neúčastnit vojenské přehlídky.

Jak vše toto dohadování bylo pro prezidenta republiky ponižující, je zbytečné zdůrazňovat. Srovnejme další státní návštěvu, tu Bělobrádkovu s tou prezidentskou. Peníze na ní byly, nikdo místopředsedu vlády nesvazoval nějakými podmínkami. A dopadlo to prachšpatně. Pan Bělobrádek byl přesvědčen, že si může dělat v Bavořích, co jen chce. A také tak činil. Potloukal se z místa na místo tažen mašinou sudetů, velkým Posseltem.

Jistě by za tuto cestu by měl být premiérem silně pokárán a nadto by měl být vyzván, aby náklady na tuto cestu si dodatečně zaplatil sám. Na příští návštěvu v zahraničí by měl být provázen někým, kdo by mu radil, co si jako místopředseda vlády může dovolit a co nikoliv. Jen za těchto podmínek se nedočkáme od pana Bělobrádka, přítele velkého B. Posselta a zastánce "sudetoněmecké věci", dalšího ostudného jednání, které on bude samozřejmě považovat za normální. Vždyť přece je bavorská Křesťanskosociální unie sesterskou  organizací KDU-ČSL a bavorští křesťanští socialové jsou tak bratři, ne-li více, kádeuáků, které rozumbrada Holobrádek nazývá lidovce. Ale to jen tak nejde! Šrámkovští lidovci byli osvědčenými vlastenci a když byla republika ve 30. letech v nebezpečí spolupracovali s každým, kdo se na obraně republiky podílel. A to věřte, nevěřte v mnohých místech i s komunisty. V zahraniční politice sázeli hodně na Moskvu a podporovali uzavření Československo-sovětské smlouvy z poloviny třicátých let 20. století.  Že za to byli vykřičeni jako poskokové rudých pánů, se ani nemusíme divit. Vždyť to byli právě fašizující pravičáci, kteří je k bolševikům počítali.

To se panu Bělobrádkovi stát nemůže. Ten Moskvu a Rusko  nemusí, zato však velmi rád jezdí na bavorské vdolečky, které snad před vším upřednostňuje. Takže se nedivme, když jejich velký pekař je náležitě ozdobí, že  místopředsedovi české vlády tak chutnají, že se i zapomíná.

K. Malý