Návrat ze Spojených Států - Češi a Slováci v Americe – Výstraha Háchovi

25. září 1940

Odpusťte, že jsem vás zanedbával. Doopravdy už je to doba, co jsme si nepopovídali, ale, jak víte, jel jsem na skok do Ameriky a Kanady a zdrželi mne tam naši i Američané déle než jsem očekával.

Především vyslovuji slavnému obyvatelstvu britských ostrovů, zejména hlavního města Londýna, skromně svůj neomezený obdiv. Výkony anglického letectva a námořnictva jsou jedinečně velkolepé. Měl jsem v poslední době příležitost obojí zblízka vidět. Jsem šťasten, že našim vojákům byla dána příležitost spolupracovat s těmi nejlepšími, a jsem přesvědčen, že toho jsou a zůstanou hodni.

Přináším vám pozdrav od amerických a kanadských Čechoslováků. Všichni Češi a velká většina Slováků jdou s námi. Je ještě percentíčko těch, kteří věří, že Tiso a Tuka jsou Slováci, ale je jich ode dne ke dni méně. Oni cítí živelný odpor Severní Ameriky a říkají si: „Kdyby se Amerika rozhodla kontrolovat přísněji zahraniční styky slovenských ligistů, to by nás asi zavřeli" - a obava jim nedává spát. Bohužel někteří v Evropě i ve Francii se pod rukou skoro identifikovali s pseudosvobodným Slovenskem, ale byli to buď zrádci, nebo lidé málo nadaní. Navštívil jsem nejožehavější centra těch, kteří operovávali s Pittsburskou dohodou, a mohu vám říci, že je tam dnes panika a strach.

Tolik o skoropolitice - a teď o tom, jak v Americe malí lidé pomáhají. Měl jsem schůzi, kde bylo asi 10 tisíc našich lidí. Dlouho po programu protlačil se ke mně starý dělník - měl 65 roků, a povídá: „Vemte tohle a dejte to tomu našemu vojákovi, který odpraví nejvíc Němců." Byla to desítidolarová bankovka. Ta zlatá ruka, která mi peníz dala, byla tvrdá ruka českoamerlckého havíře, který - poslouchejte dobře - jel 400 km, aby mně ten krásný obol dal. Tací jsou naši lidé a ti vyhrají válku, ať už Hitler, Goebbels et consortes soudí jakkoliv. A dnes také musím říci Hácha. Před několika dny prohlásil chudák, že musíme být dobrými Čechy a zároveň dobrými Němci. Nevím, kdo mu to nařídil, ale upozorňuji ho, že nelze dýchat zároveň plícemi a žábrami. Dobrý Čech a dobrý Němec mohou žít v míru a pokoji, ale chtít ode mne za nacistického režimu, abych byl dobrým Němcem, je totéž, jako chtít od Goebbelse, aby byl dobrým Čechem - jinými slovy, úplný nesmysl.

Příště vám budu povídat o americkém smýšlení a o tom, jak velkým sympatiím se tam těšíme. Tady v Londýně do nás bouchají Háchovi Němcočeši. Nadělali dost škody a zabili hodně a dětí, vojáky skoro žádné. Předevčírem potopili loď, plnou malých nevinných dětí. My zde v prvním a posledním zákopu evropské civilisace prohlašujeme opět: Pravda zvítězí - to dlužíme těm utopeným dětem. Dobrou noc!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 62-63

reprint vydání z roku 1948