The Ron Paul Institute
Německé město Frankfurt je největším finančním centrem evropského kontinentu a sídlem burzy v této zemi, i nesčetných dalších finančních institucí a ústředí Evropské centrální banky (ECB), která odpovídá za správu monetární politiky 18 národů Eurozóny. To město se koupe v penězích, jak se ukazuje na nóbl kancelářské budově ECB, která stála celé jmění.
Původní cena za enormní palác této banky se očekávala na 500 milionech euro, tj. asi 550 milionů dolarů (13,77 miliardy Kč), nakonec se ale přiznal konečný účet 1,3 miliard € (930 milionů liber; 1,4 miliard $, 35,802 miliardy Kč).
Tohle absurdní předražené fiasko řídili ti samí lidé, od kterých se čeká, že budou kormidlovat finanční kurz 18 národů a půl miliardy smolařů, kteří jsou jejich občany. Jestli ECB předvede podobnou dovednost ve správě evropských peněz, jako předvedla při zvládnutí stavebních nákladů obrovitých dvojčat věží svého ústředí, tak pro Evropu nastávají krušné časy.
Pozoruhodné je, že to není jen tahle Banka sama, kdo přispívá k boomu evropských byrokratických budov. Je tu i další v Evropě sídlící organizace se stejně grandiózními ambicemi, pompézností a nekompetencí, která staví majestátně předražené a luxusní ústředí, jehož mamutí náklady se daleko přestřelují, o čemž se však opravdu úzkostlivě mlčí.
Pachatelem této další trapné frašky je NATO, US-kanadsko-evropská Severoatlantická smluvní organizace, která se belhá, olizujíc si rány, z Afghánistánu, kde zatím bojovala s bandou amatérských nepravidelných válečníků v sandálech a odraných hadrech, kteří hi-tech silám Západu zařídili válečné peklo s dost předvídatelným výsledkem. Ale tento debakl nijak nezatemnil zářné vize nadšených vůdců NATO, kteří vyvolávají konfrontaci s Ruskem, aby ospravedlnili existenci svého pukajícího, ze všech puklin se mokvajícího dinosaura porážky. Jejich problém nespočívá jen v tom, že prohrávají války, nýbrž hlavně v tom, že se shání po válce nové, jejíž boje by mohli řídit ze své blyštivé zánovní a neskutečně předražené budovy, náklady na níž přestřelily všechny odhady.
Je to úplně stejné jako s válkami NATO
K operaci NATO „Jednotný ochránce“ ke svržení libyjského vůdce Muammara Kaddáfího patřil ohromný letecký blitzkrieg s 9 658 nálety, který skončil příšerným zavražděním Kaddáfího – a Libyi uvrhl do kolapsu s vše zachvacujícím rozkladem, v němž se teď nakonec jako vládci ustanovují fanatici barbarského Islamistického státu.
I přes hrůzy libyjské katastrofy od NATO se člověk neubrání úsměvu nad Ivo H. Daalderem a Jamesem G. Stavridisem, jejichž analýza zakládající se na hloubkovém výzkumu v žurnálu Foreign Affairs z roku 2012 měla nadpis „Vítězství NATO v Libyi.“ Tyhle ságy prohlašovaly, že „Operace NATO v Libyi byly správně uvítány jako modelové intervence, … a že účasti NATO v Libyi předvedla, že tato aliance zůstává kriticky důležitým zdrojem stability… ale, že aliance NATO už možná nebude schopná svůj úspěch z Libye v dalším desetiletí zopakovat. Členové NATO budou tudíž muset využít Chicagského summitu k posílení aliance, aby se zajistilo sdílení tohoto břemene, které tak dobře fungovalo v Libyi – a dnes pokračuje i v Afghánistánu – aby se to stalo pravidlem, nikoliv jen výjimečným úspěchem.“
V Libyi nebo v Afghánistánu toho moc dobře nefungovalo a dva roky po obhajobě většího sdílení břemene od Daaldera-Stavridise je jasné, že NATO je v obou těchto zemích pravým opakem „zdroje stability“.
V říjnu 2005 jsem napsal, že „NATO navyšuje počet svých vojáků v Afghánistánu na 15 000 a jeho generální tajemník konstatuje, že místo aby fungovali jako mírový sbor, přebírají bojové role US vojsk, což je šílené… Povstání v Afghánistánu bude pokračovat, dokud cizí vojska neodejdou, ať jsou, kde jsou. Za čas vláda v Kábulu zkolabuje a nastane anarchie, než moc uchvátí brutální, z drog zbohatlý válečný baron. A ten té zemi bude vládnout tak, jak se v Afghánistánu vládlo vždy: hrozbami, náboženským fanatismem, klamem, úplatky a otevřeným barbarstvím, když tato praktika zůstane bez odvety. A poslední zahraniční okupace zůstane jen další vzpomínkou na to samé.“
Počet US a NATO vojáků v Afghánistánu byl snížen z nejvyšší hodnoty 130 000 na pouhých 13 000, z nichž asi 10 000 jsou US, ale budova nového ústředí NATO v Bruselu naopak expanduje, jak co do velikosti, právě tak jako i svou nákladností. Rozpočet na tento ohromující komplex byl v roce 2010 schválen s 460 miliony Eur (500 milionů US dolarů; 12,6684 miliardy Kč), ten ale teď už vyšplhal na 1,25 miliardy Eur, tj. asi 1,4 miliardy dolarů; 34,425 miliardy Kč).
V lednu referoval německý Der Spiegel, že skandál s přestřelením nákladů všechny vlády účastnící se v této zbytečné organizaci udržují v utajení. Uniklé depeše německého vyslance vysvětlovaly, že na schůzi zástupců NATO loni v prosinci se „poukazovalo, jaký katastrofální účinek na image aliance by to mělo, kdyby se snad stavba zastavila, a že by NATO vypadalo jako neschopné do puntíku dokončit stavební projekt, který byl odsouhlasen na summitu vůdců vlád NATO z dubna 1999 ve Washingtonu. Ovšem riziko dalšího nárůstu nákladů je už do očí bijící.“
Řešení pro tento svépomocně vyrobený problém NATO s jeho image se ukázalo být jednoduché: ti lidé odpovědní za správu záležitostí této vojenské aliance 28 zemi, s 3,5 milionem válečníků a s 5 000 jadernými zbraněmi se rozhodli tak, jak je o to žádal personál jejich generálního tajemníka, tj. tuhle záležitost řešit „důvěrně“. Jinými slovy přestřelení nákladů a zdržení ve stavbě se úmyslně před veřejností tají v naději, že vedení NATO nebude vypadat nekompetentně.
Mezitím šéfové NATO pokoušející se skrývat svá pochybení, průšvihy a selhání při správě základních administrativních záležitostí se ještě zkouší navážet do Ruska ve snaze přesvědčit svět, že president Putin se chystá na invazi z východu. V ohnisku NATO vyfabrikovaného poplachu je zkorumpovaný a chaotický režim vládnoucí Ukrajině, který má s Ruskem vážné rozmíšky a je tudíž proto energicky podporován Spojenými státy až s překračováním mezí všeho překrucování, vyhrožování a prolhanosti.
Jak 4. března referoval britský Daily Telegraph, tak velitel US vojsk v Evropě generál Frederick „Ben“ Hodges Rusko obvinil, že má na východní Ukrajině 12 000 vojáků, což je nezodpovědný nesmysl.
Hodges býval styčným důstojníkem mezi Kongresem a Armádou ve Washingtonu, kde zjevně přišel na chuť politickému naparování, jelikož v politickém smyslu nemá tahle sorta generálů žádné právo vyhlašovat, že „Musíme to Putinovi osladit, aby to bylo drahé. Teď zrovna má sice 85 procentní domácí podporu, ale jakmile začnou matky spatřovat své syny vracející se domů mrtvé a až vyrostou ceny, tak jeho domácí podpora poklesne,“ což bylo úplně stejně útočné jako nepřátelské.
V únoru referoval Wall Street Journal o Hodgesových prohlášeních: „Věřím, že Rusové právě teď mobilizují do války, o které si myslí, že k ní dojde do pěti či šesti let – ne, že by oni do pěti či šesti let s válkou začali, myslím si ale, že předjímají, že k takové situaci dojde, a že do pěti či šesti let se s někým v nějakém měřítku ocitnou v určitém typu války.“ No, co si z toho asi měl president Putin odnést, to se můžeme všichni jen dohadovat – ale je jisté, že Hodgesovy válkychtivé výkruty neudělaly nic, čím by Moskvu přesvědčili, že dojde k nějakému pokusu US-NATO koalice o modifikaci její politiky nekompromisního nepřátelství.
I ostatní prohlášení vůdců NATO vyhrožovala úplně stejně a snažila se veřejnost Západní Evropy přesvědčit o tom, že Rusko Ukrajinu napadlo.
Ale i kdyby mělo Rusko v úmyslu vpád na Ukrajinu, tak by to nemělo vůbec nic společného s kýmkoliv dalším.
Tato koalice US a NATO úmyslně ignoruje fakt, že Ukrajina není členským státem ani Evropské unie ani NATO, a nemá žádný druh smlouvy s kterýmkoliv národem světa, která by vyžadovala zajištění politické, ekonomické či vojenské pomoci v případě bilaterálního sporu se kteroukoliv jinou zemí. Ovšem NATO se chopilo rozmíšky mezi Ukrajinou a Ruskem, aby ospravedlnilo svou politiku neutuchajícího nepřátelství k Moskvě.
NATO se mělo rozpustit v době kolapsu Sovětského svazu, protože tato hrozba byla jediným důvodem jeho existence; ono se však rozhodlo zmnohonásobit své členstvo a rozšířit svou vojenskou přítomnost blíže a blíže k ruským hranicím. Není žádný div, že Rusko má ze záměrů NATO obavy, když se ta ramena předvádějící koalice klátí směrem ke konfliktu.
Nejvyšší velitel NATO US generál Breedlove rovněž k tomu napětí a strachu v Evropě přispěl, když vydal varování před údajnými ruskými manévry. 5. března se totiž uchýlil k fantazii, když bez špetičky dokladů či následného důkazu tvrdil, že Rusko na Ukrajinu vyslalo „dost přes tisíc bojových vozidel spolu s bojovými silami a s některými jejich nejpokročilejšími systémy protiletecké obrany a s bataliony dělostřelectva.“ Tahle prohlášení jsou podobná jeho otevřeným lžím z 18. listopadu 2014, kdy německým novinám Frankfurter Allgemeine Zeitung tvrdil, že „na východní Ukrajině jsou jednotky pravidelné ruské armády.“
Vlna proti-ruské propagandy, konfrontací a pokusů o zastrašování ze strany NATO roste, a bude-li pokračovat, tak Moskva nejspíš přistoupí k akcím, čímž tudíž sázky a nebezpečí vyroste ještě více. Je čas, aby se národy NATO srovnaly s realitou, že Rusko je ohromnou mezinárodní velmocí s legitimními zájmy ve svém vlastním regionu. Moskva se přeci neskloní na kolenou před hrozbami nedospěle se chovajících US generálů harašících zbraněmi a jejich naparujících se nohsledů. Přišel čas, aby NATO radši upevňovalo své vztahy místo toho, aby je rozbíjelo – a aby spíše budovalo mosty, než blyštivé kancelářské bloky.
AC24.cz
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: ronpaulinstitute.org
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz