Naši novodobí hrdinové mluví s čínskou delegací v čele s prezidentem Si Ťin-pchingem o lidských právech

 

Ostatně těch není nikdy dost. Bylo by však lépe, kdyby se zajímali o to, jak lidská práva v ČR jsou dodržovaná. Zvláště o to by se měli zajímat představitelé našeho lidu. Měli by se zeptat sami sebe, co by mohli udělat pro 60 tisíc bezdomovců, z nichž  velká většina je nemocných, ale na ulici se léčit nemohou. Co udělají pro naše důchodce, matky samoživitelky a vůbec všechny, kteří přežívají téměř ze dne na den na pokraji naší společnosti.

 

Prý dělají prorodinnou politiku. Snad mají pravdu. Zapomínají však na mnohé naše mladé lidi. Ne nemnozí z nich patří k tzv. ztracené generaci. Vyjdou ze škol, jdou z brigády na brigádu, ale jen těžko získají práci v oboru, který vystudovali.

 

Jak se na to tváří naši sociální demokraté? Asi nijak. Možná, že o tom i málo ví.  Když takový mladý člověk absolvuje školu, často se dostane mezi nezaměstnané, zvláště když hledá v práci v oboru. Nárok na dávky v nezaměstnanosti nemá. Neodpracoval celý rok. Ve firmách však naráží na otázku, zda má alespoň roční praxi.  Když nemá, pak je dál nezaměstnaný a pak platí, že dávky nedostává, poněvadž nemá odpracovaný rok.

 

No to je opatření!  Je to jak v pohádce o slepičce a kohoutkovi. Ale lidská práva musí být, i kdyby na sůl nebylo, že pánové, a to především v Číně. A tak se tážou naši státníci na stav lidských práv v Číně a jaksi nevidí, že by se měli zajímat o lidská práva, o jejich naplňování v naší republice.

 

Snad to našim lidskoprávním hrdinům někdy dojde. Nebude však pozdě pro tisíce mladých lidí, kteří nemohou najít prácí, kteří jsou součástí ztracené generace. Kdo je ztratil? Samozřejmě, že naši politici. Zdobilo by je více skromnosti, než dělat světovou politiku. Už za rohem u nich doma jsou lidí, kteří potřebují pomoc. Shlédněte na ně ze svých výšin a dělejte, co máte! Pomáhejte našim sociálně slabým lidem! Kolik že je jich? Více než milion?  K tomu nepotřebujete žádné hrdinství, ale zcela obyčejné sociální cítění a lidskou solidaritu, o níž tak rádi mluvíte. Nuže, uveďte svá slova ve skutky!

J. Kovář