Naši eurohujeři

Známe je. Od těch snaživých, až k těm zatvrzelým. Dnes mají své žně. Pochvalují si, co všechno si mohou v Česku dovolit. Je možno skandalizovat, či urážet politika, který má jiný názor než mediální komentátor. Tím nejlepším cílem, je pro ně dnes náš prezident. Jen si usedl na prezidentský stolec, už se spustila mediální kanonáda. Dle eurohujerů, vyhrál totiž  ten nesprávný.

Takže hurá na něj. Můžeme po něm házet vajíčka, z prezidenta můžeme dělat hospodského opilce, můžeme mávat rychle dodanými červenými kartičkami, můžeme mobilizovat ty známé naše „kavárenské…“, prostě  prezident je nepřítelem č. 1.  

Všemocná media a jejich  novináři určují, co prezident může a co nemůže. Tedy koho smí český prezident v zahraničí navštívit, koho naopak nesmí. Koho může do ČR  pozvat a koho naopak nesmí. Takže vlastně ty prezidentské volby jsou úplně zbytečné. Prezident v očích medií,  je natolik nesvéprávný, že se chce skoro zavolat tomu našemu známému filmovému Chocholouškovi,  kdo že to běhá po Hradčanech. 

Prezidentovy cesty do Číny,  či do Moskvy,  jsou dle médií přímo ukázkovou cestou do pekla. Podat ruku, uctít padlé, položit věnec,  je nežádoucí.

Dnes se dovídáme, s patřičným zpožděním, že přehlídce na Rudém náměstí přihlíželi i prezidenti takových států, jako je Čína, Indie. Ale byli tam i prezidenti z Řecka, Kypru,  ministr zahraničí Francie, tedy ze států EU. Této skutečnosti si naši eurohujerové nepovšimli. Mezi účastníky přehlídky pochodovali i elitní vojáci z mnoha států světa. Také z té Číny, Indie, ale i z toho malého statečného Srbska, které před 15lety čelilo náletům NATO. Tribuny byly plné delegací z celého světa.

Přehlídka byla jedinečnou podívanou.

A pochod Pluku nesmrtelných byl dojemný. Půl milionů občanů neslo fotografie svých předků, válečných hrdinů. Celé Rusko vzpomínalo na své padlé hrdiny,  celé Rusko také slavilo. Spot s touto přehlídkou obletěl celý svět. Zastavil se až na fasádě Bílého domu.

A co naši eurohujerové ? Ti jen v koutku poštěkávali. Chybičky hledali, stébel se chytali, moudra rozdávali. Nikdo si jich moc nevšimnul, nikdo je nepostrádá, je to jak s prošlým zbožím.

Je to trapný pohled na české eurohujery. Ale nic nového pod sluncem. Znali jsme tyto snaživce i dříve, byli za Protektorátu, za komunistů, jsou i dnes.. Jejich články jsme při čtení v tramvaji vynechávali. Jejich konce byly smutné.

Přemysl Votava

České národní sdružení