Naše svatá Jana

Je štěstím a požehnáním pro každý národ mít svého hrdinu, či dokonce hrdinku. Národ francouzský má svou slavnou  Janu z Arku, upálenou (23.května) roku 1431. Dnes můžeme směle říci, že i  národ český, potkalo  velké štěstí  mít svou  hrdinku. Jmenuje se Jana.

Jana vyrostla na severu Čech, v chudých poměrech a, malými skoky šla za svým cílem.  Časem nasedla do pravicové káry moci a dojela s ní až na vrchol české politiky. Stála po boku našich politických velikánů, těch Kalousků, Vondrů, Nečasů, ….. Nám občanům byla dávána za vzor svou pracovitosti i proto, všem těm závistivcům, co záviděli její odměny, patřila premiérova památná slova:  „ …ona dře ve dne v noci, jako ten kůň ! “ 

Jana šla za svým cílem, skromně a z pozadí vládla v této zemi, postrkovala premiéra i poslance, úkolovala rozvědku, na otevřené dveře její kanceláře čekali v řadě političtí matadoři. V Pařížské ulici v Praze se říkalo, že ta provinční Praha je pro ni už malá. A ten zlatý Brusel, přitom není zase tak daleko. Byla by to jistě velká výzva pro Janu a naopak pocta pro tu naši malou zem, uprostřed Evropy, kdyby v tom  Bruselu úřadovala.  Pravda, nyní je tomu velkému snu konec, …..nějak se to zamotalo, nějak se to zvrtlo.

Přesto se naše Jana může řadit k velikánům českých dějin a zaslouží naši úctu.  Otevřela oči nám obyčejným lidem. Jana nám ukázala, co  všechno je možné v české politice. Vidíme, že ta žumpa byla ještě větší, než se zdálo. A také zasmrděla víc, něž bylo zde zvykem. Něco jsme tušili, přesto nás to opět překvapilo. Zcela zkoprnělí jsme se dívali na televizní obrazovky a ptali jsme se sami sebe, kdo vlastně řídí tento stát ? Kdo byl ve skutečnosti premiérem a kdo jen amatérským hercem, tedy pouhou loutkou, kterou někdo vodí ?

Pan Čistý, jak byl nazýván onen vlivný konzervativní politik, jinak otec početné rodiny, se stal najednou panem Směšným. Vedle naší statné Jany, byl jen malou trapnou figurkou. Skoro nám ho bylo líto,  jak doma u špinavého nádobí to od Jany schytal. Byl premiérem i tím jejím „volem“. Svět se zase jednou dobře pobavil.      

Jano děkujeme Ti. Věříme, že to nakonec dobře dopadne. Nebudeš upálena, jako ta Jana z Arku. Také naši soudci budou mírní, budou mít porozumění. Žádný těžký žalář Tě nečeká. Vždyť se zase nic tak hrozného nestalo. I ten strážce morálky, tedy Brusel, byl zticha. .  

A my ostatní doma jsme si zvykli na to, že ti Kalouskové, Vondrové, se z té ostudy rychle oklepou a půjdou dál svou zlatou cestou. Není to poprvé. Budou chtít být opět těmi nepostradatelnými.

Ti naši Kalouskové budou chrlit svá moudra na všechny strany, budou kázat morálku. Jednou budou strašit slovanským Ruskem, podruhé Gottwaldem. Za jásotu kavárny budou opět kopat do našeho prezidenta, … a  tak rychle zapomenout na naší hrdinku Janu.

Děkujeme Ti Jano, že jsi nám obyčejným lidem, otevřela oči. 

Přemysl Votava

Praha