Naše slovanství je nezpochybnitelné

Není to až tak dávno, co se u nás rozjela kampaň, že jsme ve skutečnosti Keltové. Pan P. Nečas ve svém podlézavém a falešném projevu v Mnichově na bavorském zemském sněmu držel řeč o tom, jak Bavoři a Češi jsou si historicky blízké národy a že jeden bez druhého snad ani nemůže existovat. Tedy chutě do bavorské náruče, chutě na bavorské vdolečky. Má je rád nejen premiér B. Sobotka, ale neméně, nebo dokonce ještě více, i P. Bělobrádek, D. Herman, a řada sobotkovců i kádeuáků. Jen mě zaráží, že Bavoři jsou v uvedených souvislostech vyhlašování za národ. Sami totiž, pokud víme, nikdy nepopírali, že jsou Němci, původem Germáni, a německy také mluví, i když v dřívější minulosti měli svou státnost. Ale tu měli i Sasové, Braniboři, Prusové a nevím nic o tom, že by se považovali za samostatné národy. A pokud někteří z nich někdy ano, pak poslední více než století z nich vytvořilo německý národ.

Mluvit tedy o tom, jak Bavoři a Češi jsou historicky blízkými národy, je zřejmě nepřesné, neodpovídá realitě. Ostatně celý zmíněný projev premiéra P. Nečase byl v rozporu s historickou pravdou. Jsou-li Bavoři částí německého národa, pak by bylo správné hovořit o historické blízkosti německého a českého národa. A to zase nejde. Již F. Palacký mluvil o stýkání a potýkání Čechů a Němců v dějinách. Nikdo z nás, vzhledem k staletým historickým zkušenostem, by si nedovolil tvrdit, že Češi a Němci jsou si nějak blízcí. Opak je pravdou. V celých dějinách jsme bojovali  za zachování své existence s Němci. Oni nám nejednou chystali osud Polabských Slovanů. Vítězství spojenců, zejména Rusů, Angličanů a Američanů, kteří se zásadním způsobem zasloužili o porážku nacistického Německa a jeho spojenců, nám  vrátilo svobodu, státnost. V případě vítězství Německa v druhé světové válce jsme jako národ měli být likvidováni. V česko-moravském prostoru, který je starým říšským územím, jak tvrdil R. Heydrich, Čech neměl co dělat. Na našem území měli žít jen Němci.

Nezapomeňme ani na našich 360 tisíc lidí, kteří padli v boji s Němci nebo byli jimi zavražděni. Nezapomeňme ani na to, že nás Němci vykradli, vyrabovali, způsobili nám velké materiální škody. I někteří z nás pracovali celá léta na jejich odstranění Přesto Němci  uhradit nám škody, které vznikly jejich agresí, se vůbec nechystají. Spíše na nás sudeti požadují různá finanční plnění, včetně odškodnění za nucené práce. A v tomto směru jsou historické události již postaveny na hlavu.

K zeslabení našeho přirozeného slovanského cítění má přispět i další teorie.která zdůrazňuje, že naši slovanští předkové dorazili na území, kde žilo germánské obyvatelstvo, s kterým splynuli. A tak v našich žilách koluje i germánská krev.

To jen k některým tzv. vědeckým teoriím o našem původu. Jsou vzdálenější pravdě, než naše báje o příchodu družiny Čecha na horu Říp. Vše možné je pravděpodobné, o všem se dá mluvit, jen, nedej Bože, o našem slovanství, že jsme byli a jsme nejzápadnější slovanský národ. Nacističtí vědci z Lužických Srbů dělali Němce, kteří lužickosrbsky mluví. A tak otevřeli cestu k  poněmečtění snad celého světa. Hra se slovíčky a pojmy měla nahrazovat realitu, která se mocipánům nezamlouvala.

Napadlo vás již někdy, že se mluví již nejméně století o spolupráci anglosaských národů a států. Všichni tuto skutečnost bereme bez dalšího na vědomí. Nemůžeme přece nějak negativně vstupovat do tohoto naprosto přirozeného stavu, nijak nám to nepřísluší.

V mezinárodním právu se mluví o rovnosti jeho subjektů, národů a států. Proto by na spolupráci slovanských národů a států mělo být nahlíženo v Evropě i ve světě úplně stejně jako na tu anglo-saskou. Nikdo by do těchto vztahů spolupráce neměl vstupovat, nacož pak je nějak negativně ovlivňovat. A přesto se to děje a stále a stále.  Jsme svědky toho celá staletí.

Zásadně Rusko bylo a je stavěno na ošklivec. Na menší slovanské státy je vykonáván silný tlak, aby se s ním nekamarádily. A to bez ohledu na to, že právě Rusové jim ,přinesly svobodu. V 19. století Rusové osvobodili balkánské slovanské národy z tureckého jha. V druhé světové válce velkou měrou přispěli k osvobození slovanských národů od německé okupace a genocidní nadvlády.

Kdyby nebylo Rusů a Spojenců a jejich vítězství v druhé světové válce, již bychom my, Češi, jako národ neexistovali, státnost bychom ztratili dříve než národnost, a naše země by byla osídlena Germány. Podobný osud měl čekat i další východní slovanské národy. Asi 30 milionů z nich mělo být zachováno, aby sloužili německému panskému národu, který by měl sídla daleko v Rusku, na Ukrajině i v Polsku. Hitler slíbil Krym německému národu. Měl se stát německou riviérou.

Nejen my jsme Rusům, sovětům, vděčni za náš další život, stejně tak i Slováci, Srbové, Slovinci, Poláci, Bulhaři a další. I Ukrajince Němci oblévali krví a jednali s nimi téměř jako s dobytkem bez ohledu na to, že je někteří z nich vítali chlebem a solí.

Drangéři nach Osten se právě pokoušejí polykat Lužické Srby. Snaží se o to již celá staletí. Dnes jsou svým všegermánským cílům nejblíže. I nás by, samozřejmě za pomoci jejich českých poskoků, nejraději navlékli do německých chomoutů. V česko-slovenském sbližování, místo tzv. česko-německého strategického dialogu, můžeme právem spatřovat krok k zásadně jiné než zahraničně-politické orientaci na Německo.

Zásadně odmítáme být přivázáni k německé boudě. Na druhé straně však považujeme za nutné, aby naše vztahy s Německem byly přátelské. Nikdo, kdo realisticky uvažuje, nemůže přehlédnout, že Německo je regionální mocnost, s níž sousedíme. Česko-německé vztahy však musí být založeny na principech mezinárodního práva, především na rovnosti obou subjektů, na nevměšování se do vnitřních záležitostí a reciprocity.

Nelze přehlédnout, že mezi ČR a SRN nebyla dosud podepsána mírová smlouva. Měli bychom trvat na jejím uzavření. V rámci jednání bychom měli narovnat dosavadní česko-německé vztahy a zakotvit ve smlouvě povinnost Německa zaplatit nám reparace. Tato povinnost pro Němce vyplývá jak z Pařížské reparační smlouvy, tak i z principu mezinárodního práva, který jasně říká, že agresor je povinen své oběti nahradit škody, které jí agresí vznikly. Je naší povinnosti reparace na Německu vymáhat. Jedná se o stamiliardy předválečných korun. Nikdo ani dnes nepochybuje o tom, že Němci byli agresoři a my jejich obětí. Němci proto musí splnit svou povinnost vůči nám.

Učme se z našich i evropských dějin. A na poučení z nich vyplývající nezapomínejme!

Jinak budeme muset projít strastiplnou cestou, jíž jednou velmi těžce kráčeli naši předkové

J. Skalský

.