Nálety na Londýn – Vynucený manifest českých spisovatelů

16. října 1940

Londýnští lidé se hrozně hněvají — o strachu u nich není řeči. Obyvatelé hlavního města říše, v níž sport a pravidla slušného zápasu jsou nejvyspělejší, sledují divoké a bezprogramové bombardování německými letadly s opovržením a vztekem. Byl jsem se podívat ve čtvrtích, kde chudí lidé byli o všechno připraveni nacistickými divochy. Klidně a ovšem smutně se dívají na rozvaliny svého domku a stará žena praví: „Tohle jim nikdy neodpustíme, bojovat budeme do konce, ať třeba rozstřílejí půl Londýna." Angličané jsou divní lidé. Své pocity velmi neradi dávají najevo a je k tomu třeba velké provokace, aby vybuchli. Němcům se podařilo je důkladně nahněvat — a bude to dlouhý hněv.

Byl jsem v severní Anglii, kde naši vojáci pořádali koncert pro anglický a náš Červený kříž. Výborně to dopadlo. Naši hoši dobře zpívají a zharmonisovali si několik anglických písní přímo mistrně. Byli přijati s nadšením zde neobvyklým. Zpívali ovšem také naše písničky a při „Ach synku, synku“ se mi hodně stýskalo. A když ti naši hoši, kteří jsou odhodláni dát svůj mladý život za to, aby se u nás mohlo volně zpívat, spustili moji obzvlášť milou píseň „Zdálo se mi, má panenko“, tak jsem i v té volné atmosféře anglické vzpomněl na schůze, které z donucení jsou pořádány u nás Národním souručenstvím a z kterých jsou posílány telegramy Hitlerovi, Nrurathovi a dokonce Frankovi.

Dovídám se, že dokonce   se chystá nějaký vynucený manifest českých spisovatelů, který má mít za účel náš zahraniční odboj zdiskreditovat a pokusit se ukázat skeptickému světu, že se naši intelektuálové přeorientovali na Velkoněmce, že se smiřují se ztrátou naší samostatnosti a že titíž lidé, kteří r. 1918 vydali manifest, dnes stejně nadšeně pracují pro upevnění vlády Himmlera a Franka. Jsou to neslušné a naivní podfuky. Víme ovšem, že to všechno se dělá a bude dělat z donucení, ale přece jenom se našlo pár lidem podobných slabochů, kteří zdánlivě věří, že to Němci myslí dobře. Jsou to buďto velicí hlupáci nebo velicí lumpové - tertium non datur. Vím, a radostně to vím, že ohromná většina našich doma je tak pevná jako byla 15. března 1939. Vždyť hitlerčíci tisíckrát dokázali, že to s nikým dobře nemyslí než se svými straníky, a prosím vás, ani na chvilku na to nezapomínejte. Podvod, lež, krádež a sadismus, to jsou filosofické podklady vašich dočasných satrapů. Nic jim nevěřte!

Jan Masaryk: Volá Londýn , str. 68-69