Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
„Čeho je moc toho je příliš“, nás učí postřeh našich předků.
Jako lidé, kteří umíme management víme, že čím vyšší je stupeň lidské společnosti tím vyšší nároky jsou kladeny na její řízení.
Dříve na správu panství stačil jeden hradní/zámecký pán s pár desítkami biřiců a zbrojnošů, lavice s pruty či důtkami, a poddaný lid činil co bylo poručeno – lidově „zařezával“. Když nechtěl a ani přes krvavé pruhy na zádech se nepoddal, trčela za hradbami výhružně šibenice.
Za své dobré konání dostal nevolný lid čočovici s uzeným. Když se dílo nedařilo, vyfasoval brambory a byl rád že slíznul jen lískovku. A ještě platil desátky.
S narůstáním populace vyrostly obce a její správy. „Véboři“ (dle Roku na vsi od Aloise a Viléma Mrštíků) se snažili sladit nároky vrchnosti s možnostmi vesničanů, aby se zamezily kolize a všechno klapalo. Když toho bylo na všechny moc, dali si přivézt další soudek chutného moku, aby jednání plynulo lehčeji. Když přesto dorozumění zavázlo, pomohl situaci uhladit důstojný pán a nějak to dopadlo, aby nikdo moc nebrumlal. Desátky ale platit museli…
Abychom aktualizovali, dnes si EU „véboři“ dávají – aby jim to pachtění za slávou a vytahování se nad plebsem lépe šlo – pravé francouzské šampaňské (např.ročník 1992 Chateau Angelu Grand Cru 1992) lahvička za £120.
Zpět k historii tématu
Jak rostla společnost, přišly další nároky. Království či stát potřeboval obranu a nebo – dle libovůle – jít do válek za slávu, svobodu, spravedlnost, či za to co se právě nosilo, dodáno náboženstvími či ideologiemi. Na občana byly pak uvaleny další daně a verbování. Kdo chtěl utéci před obojím do lesů, mohl lapen končit vězením, či měl – jako ten co se nechtěl poddat – vždy čáku na oprátku. V nejvznešenějším případě mu bylo věnováno pár kulek.
Samozřejmě, ne vždy státům/královstvím vše vyšlo pro tu či druhou stranu úspěšně, a nastaly lidové vzpoury a revoluce. Ty nakonec musely být ukroceny ještě větší silou, a za pomoci nějaké ideologie. Občan málokdy vyhrával či si polepšil a zřídka ze situací profitoval. Podrobit a podrobovat se tak či onak nakonec musel.
Pak se mocní dohodli, že se budou dohadovat na vyšším stupni. poněvadž chtěli pořád víc, a vymysleli si tedy pro lepší „správu“ (kradení) nezbytná císařství, velmocenskou koloniální politiku a civilizovanou „spravedlnost“ (tj. rozstřílení kanóny, viz Indie). Občan přispíval dalšími daněmi na velikost říší.
Po střetech, kradení na tomto vyšším stupni „řízení“ se říše časem usnesly na ještě vyšším stupni managementu, a vznikaly malé a větší dohody jako RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), Varšavská smlouva (14.5.1955), EEC (European Economic Community), NATO, a nakonec EU. Ovšem občan na to vše dále platil, a posléze zjišťoval, že na vyšší „organizovanost“ značně doplácí. Možná, že se v té vyjmenovávané řadě „organizovaností“ někomu nebudou hodit tituly jako NATO či Varšavská smlouva, ale připomeňme si, že na ty neposlušné nakonec vždy došlápla vojenská moc. Pamatujeme „Maďarské události“ (říjen 1956 s třemi tisíci mrtvých) a u nás 21.srpen 1968 a následná léta „normalizace“? A na to jsme si platili!?! Co by čekalo ty co chtějí vystoupit z NATO či EU vidíme zatím v náznaku v Řecku…
Před druhou světovou válkou se mocní dohodli a dohadovali ve Společnosti národů, což po válce zastalo OSN (UN). Pro mocné jsou bohužel všechny charty vždy jen cáry papírů, když se přestanou hodit (Hitler). A občan jen stále zírá s kapsou prázdnější a prázdnější. Případné užitky jsou stále menší. Občanovy daně zhltnou ti, co se dohadují a zřídka se dohodnou. Ovšem OSN (UN) zakázalo války… ale přestaly?
Občan celou historii doplácí na to, že věří, že je nezbytné organizovat, aby byl chráněn. Chráněn ovšem. Ale co dokazují statisíce mrtvých a desetitisíce válečných invalidů, dříve zdravých kluků a děvčat, kteří v malých i větších válkách nechali kusy svých těl a vysloužili si pochroumané duše?
Proto aby ti, co (většinou špatně) řídí, mohli špatně řídit dál?
Naposledy vyjevili svojí nespokojenost ale i „vládci“ v EU a zejména ve Velké Britanii. Proč? Poněvadž 3 000 Eurokratů s platy až 219 000 liber ročně (viz The Sunday Times z 25.11.2012), vydělává více než britský ministerský předseda, který dostává £ 142 000. Taková „lehce desorientovaná“ baronesa Ashton, která byla do Bruselu prostrkaná, bere dokonce dvě stě třicet tisíc liber ročně, plus přídavky! Komu slouží?
Ty nevyváženosti by britský premiér a otužilý Brit překousli. Když má ale Brusel rozhodovat o tom, který britský farmář dostane podporu a který ne, to i flegma kliďasům nadzvedne játra. A to jsme se ještě nedotkli toho, že v tradičních britských vodách smí lovit španělský rybář podle kvót více než rodilý Brit! Královna Elizabeth I. (1558 – 1603) se musí obracet v hrobě…
Libra bývalého Britského impéria se má vzdát nějakému Euru, kterým vládně německá kancléřka!?! Čeho je moc toho je příliš.
Řídit ano, ale ne odírat a manipulovat!
Proto se po celé Evropě zvedá vlna co dělat a co nedělat. Jsou silné hlasy Evropu (EU) opustit, nebo ji alespoň vrátit do stadia EEC, bez politických ambicí. The Sunday Times z 25.11.2012 věnuje celou stránku (str.17. „How to create EU-TOPIA“) otázkám jak zachránit Evropu (EU) či přetvořit na něco rozumnějšího.
V samotné Britanii se mluví seriózně o požadavku občanů vyhlásit referendum o členství v EU a pro to je 57% občanů. Když dosáhnou referenda, 49% občanů dá svůj hlas proto aby Britanie EU opustila, oproti jen 32% těch kteří by hlasovali proto v EU zůstat. Situace a vůle občanů je tedy jasná.
Nálady občanů jsou, jak vidíme v celé Evropě přibližně stejné. Dokonce i v Německu samém, které v situaci EU nejlépe prosperuje, jsou občané pro návrat k marce (DM) místo řiditelského €.
Vrátíme-li se ale k historii managementu lidského faktoru, můžeme si odvodit, že situace pro skutečné osvobození občanů od nějakých cizích „kratů“ není ještě zdaleka nadosah. Jsme opět v situaci „žaláře národů“.
Londýn, 28.11. 2012.