G. K. Schmelzle ve svém článku „Před 75.lety obecní volby v duchu ´Karlovarských bodů“ vzpomíná v Sudetenpost na bouřlivé dny dubna a května 1938.
Osvěžme si paměť a připomeňme si nejdříve některé skutečnosti spojené s „Karlovarským programem“ Sudetoněmecké strany.
Tento program obsahoval požadavky na československou vládu, které vyhlásil Konrad Henlein na sjezdu SdP v Karlových Varech 24. dubna 1938. Tomuto datu předcházelo připojení Rakouska k Říši (13. března), které sudetští Němci ve velké většině přijali s obrovským nadšením.. 28. března se pak Hitler setkal s Henleinem a domluvili se na dalším postupu ohledně Československa. Jejich dohoda zněla: „Musíme požadovat vždy tolik, abychom nemohli být nikdy uspokojeni.“ Bezprostřední události, které karlovarskému sjezdu předcházely, byly Vůdcovy narozeniny, a 22. duben, kdy začala německá armáda připravovat Fall Grün, jenž předpokládal zničení Československa.
Program, který obsahoval osm bodů a vycházel z porady Henleina s Adolfem Hitlerem 28. března v Berlíně, byl naplněním staré snahy českých Němců rozdělit české země na českou a německou část, jak vyplývá z dále uvedeného:
1. Nastolení úplné rovnoprávnosti sudetoněmecké národnostní skupiny s českým národem.
4. Vytvoření sudetoněmecké samosprávy na územích osídlených sudetskými Němci ve všech oblastech veřejného života, jež se týkají zájmů a záležitostí sudetoněmecké národnostní skupiny.
6. Odstranění křivd spáchaných na sudetských Němcích od roku 1918 a náhrada škod, které těmito křivdami vznikly.
8. Plná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru.
(Plné znění Karlovarských požadavků uveřejníme jako samostatný dokument).
Z uvedeného jasně vyplývá, že sudeti chtěli rozdělit republiku na dvě části, německou a českou. V té německé by vládl „německý světový názor“, tedy nacistické pořádky se všemocným zvěrským gestapem, koncentračními tábory, genocidou Židů a vyhlazením nebo germanizací zbylých českých „podlidí“.
Připomeňme si ještě bod 6. Zatímco Německo ze svých reparačních povinností po první světové válce zaplatilo jen směšné částky, Československá republika, můžeme říci, zaplatila část reparací za Rakousko-Uhersko. A nyní „českoslovenští občané německé národnosti“ ještě chtěli, vedle toho, že se zřekli demokratického zřízení, abychom jim zaplatili náhradu škod, které jim vznikly. Byli to tzv. sudetští Němci, kteří především sami sobě způsobili velké škody. Dobrovolně za války upisovali Rakousku-Uhersku vysoké a četné válečné půjčky, jež se jim nikdy nevrátily. I takto podporovali dobyvačnou válku. Vojenské jednotky z nich složené na bojišti projevovaly „velké hrdinství“. Co to znamenalo, víme. Více a více povražděných spojeneckých vojáků i civilistů. Za takto vzniklé škody by měly platit oni! To si ani nepřipustili a žádali odškodnění na nás. Při obsazování pohraničí, které jednoznačně a bez jakýchkoliv pochyb patřilo nově vzniklému čs. státu, československými vojsky vznikly škody, ale především díky nezákonnému místy i ozbrojenému odporu sudetů. Náš stát vzniklé škody musel odstranit na své náklady. A pro úplnost: Němci, kteří nechtěli zůstat v ČSR, mohli se přestěhovat do Německa, případně i Rakouska.
A nyní k dalšímu textu pana G.K. Schmelzle: Ve dnech 22. a 29. května 1938 se konaly obecní volby za účasti Konráda Henleina. Sudetoněmecká strana získala 92% sudetoněmeckých hlasů.
Takže pan autor vlastně doznává, že sudetští Němci svými hlasy vyjádřili přání žít v nacistických pořádcích, odděleně od Československé republiky. V těžkých dobách pro republiku ji zradili a přidali se na stranu jejího nepřítele, nacistického Německa.
Ještě zajímavá jsou slova pana Schmelzle, že 30. května byli dva němečtí sedláci zastřeleni četnictvem. Pohřbu se zúčastnilo 45.000 lidí, včetně vůdce SdP, Konráda Henleina.
Jaká byla skutečnost? O tom mluví následující text:
„Skoro do půlnoci trvala v hostinci na náměstí v Chebu bouřlivá schůze henleinovců. Beztrestně se tam štvalo proti republice a otevřeně se mluvilo o plánech na její rozbití.
Po půlnoci nasedli dva účastníci této provokační schůze za halasného provolávání Heil Hitler na motocykl a ujížděli k Františkovým Lázním.
Na tzv. Zlatém vrchu poblíž kasáren se je pokusili zastavit inspektor Alois Kriegl a štábní strážmistr František Koranda. Motocyklisté na výzvu stůj! reagovali zvýšením rychlosti. Koranda sotva uskočil. Použil služební zbraně ... Po výstřelu byl Georg Hofman z Vonšova mrtev, jeho SdP kamarád Niklas Böhm z Horních Loman zemřel po převezení do nedalekých kasáren.
Říšskoněmecký tisk a rozhlas spustily bubnovou palbu lží a útoků. Časopis Rundschau psal "o mučednících nacionálně socialistických idejí", ministr zahraničí Ribbentrop prohlásil, že ´Německo nehodlá trpně přihlížet, jak den co den je méněcennou národností prolévána za nedalekou hranicí krev bezbranných sudetoněmeckých soukmenovců.´
Na středu 25. května byl určen pohřeb obou obětí "české židobolševické soldatesky". Pohřeb se stal protičeskoslovenskou provokací. Na starém chebském náměstí byly na vysokém katafalku vystaveny rakve obou mrtvých. Byly zahaleny vlajkami v barvách henleinovského hnutí, čestnou stráž drželi bezirksleitři a ordneři SdP. V záplavě věnců byl zvlášť nápadný ten Hitlerův s hakenkrajcem. Nad rakvemi padlých kamarádů hovořili Frank i Henlein. Pohřbu se jako zástupci vyslanectví v Praze zúčastnili plukovník Touisant a major letectva Moricke.“
A dále. "V den pohřbu byla zastavena kola továren a zavřeny obchody, rozezněly se zvony kostelů, zastavil se provoz a lidé s obnaženými hlavami vzdávali poctu padlým mučedníkům. Lidem slzy dojetí kanuly po tvářích..." psaly noviny. Z nařízení ministra vnitra muselo být toho dne československé vojsko a policie kasernovány a řízení bezpečnosti a dopravy přenecháno ordnerům.“
Co to bylo za německé sedláky, které čeští četníci zastřelili? Možná, že sedláky skutečně i byli. V té exponované době však byli především členy SdP a zřejmě i ordnery, o nichž víme, jakého v současnosti pro nás již nepředstavitelného násilí vůči českému obyvatelstvu se dopustili. Stovky Čechů a demokratických Němců zavraždili, další zranili a gestapácky zbili.
„Jaký osud čekal oba jmenované české četníky? Alois Kriegl i František Koranda byli po okupaci zbytků republiky 19.března 1939 zatčeni. Po krutých výsleších a mučení byli posláni do koncentračních táborů. Alois Kriegl zemřel v roce 1942 v Sachsenhausenu, František Koranda na samém prahu osvobození 2.května 1945 v koncentračním táboře Dachau.“ Pomsta sudetů si vyžádala jejich životy. (Obrázky z českého pohraničí v r. 1938, www.ceskenarodnilisty.cz )
A tak co na závěr říci? Pan Schmelzle nám svým článkem potvrdil, že sudetští Němci byli již v květnu 1938 ve zdrcující míře znacizovaní, že nechtěli žít s námi v demokratickém Československu, ale v nacistickém, téměř samostatném vlastním území, že chtěli stále více, abychom jim nemohli vyhovět. Zradili Československou republiku, přidali se na stranu nacistů a pomáhali jim ze všech sil republiku zničit. Za války pak se podíleli na terorizování českého obyvatelstva, takže i ze strany českého domácího odboje zazněl jednomyslně požadavek, aby sudeti po válce byli z republiky odsunuti. Soužití v jednom státu s nimi po protektorátních zkušenostech odbojáři prohlásili za nemožné. Toto stanovisko dodatečně akceptovala i československá vláda v Londýně. Spojenecké mocnosti v Postupimi rozhodly definitivně o transferu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska. A tak sudeti se dostali tam, kam chtěli, do Německa, tentokrát nikoliv přechodně jako v době války, ale trvale. V mezinárodních smlouvách se mluví o transferu, přesídlení, odsunu, nikoliv o vyhnání. Termín vyhnání je výplodem především tzv. sudetských Němců a jejich landsmanšaftů. Je to revizionistický až revanšistický termín, který svědčí o skutečných cílech sudetů.
Sudetenpost jako obvykle je s pravdou na štíru. Tentokrát jen nevím, zda autor lže, či v nevědomosti říká jen nepravdu. Nebo jde jen o nordickou lest? Ať je to tak, či onak, Sudetenpost, ostatně jako všechny tiskové orgány sudetoněmeckého landsmanšaftu, musíme brát jen s velkou rezervou. Musíme umět odlišovat pravdu od lží, a to je v těchto tiskovinách, i když neustále mluví o smíření, velkým uměním.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz