Nacistické móresy

Německá nacistická propaganda byla celkově, pokud jde o Němce samé, značně účinná. Řídila se známým goebbelsovským úslovím, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. A tak se nejen v říšských předválečných médiích lhalo, až se hory zelenaly, ale také těch tzv. sudetoněmeckých, které tvrdili nacistickou muziku.

Jednou ze zásad této propagandy bylo agresivně, vtíravě a opakovaně obviňovat ze všeho, co nacisté dělali, objekty své verbální agrese. V našem pohraničí tomu nebylo ve 30. letech 20. století jinak. V řadě obydlených míst  henleinovci postupně získali převahu a pak to začalo. Němečtí podnikatelé vyhazovali Čechy z práce, němečtí domácí pak z bytů. Menšinové české školy vznikaly někde jen velmi těžce. Němci jejich otevření bránili, jak jen uměli. Henleinovští úderníci napadali Čechy, ale také Židy a německé antinacisty. Důsledkem nebyly jen boule a nějaké odřeniny. Tekla krev a později šlo napadeným i o život. Byly první a další oběti.

Podle příkladu svých rodičů se chovaly i německé děti. Napadaly školáky z českých a antifašistických rodin. Někde museli rodiče doprovázet své děti do škol a zpět domů, aby zabránili těmto útokům. A tak vzájemná nenávist se dostala i do dětských duší, kde pak v důsledku německého teroru v době války dále rostla. Německá mládež byla vychovávána v duchu panského národa, který ze své pomyslné výše shlížel na „podlidi“. Za takovýchto podmínek o žádném skutečně lidském soužití se nedalo ani mluvit.

Zatímco ordneři se činili, co jim síla stačila, jejich náčelníci plánovali, co udělají s českým národem. Vysídlit, zgermanizovat či postavit ke zdi. Tak měl skončit český národ.

Ale přenesme se do současnosti. Můžeme konstatovat, že paní dr. E. Hahnová má pravdu. I ti současní sudeti jsou nositeli kontinuity henleinovské strany a henleinismu vůbec, jak říká česko-německá historička. Tato pravda platí i o současné sudetoněmecké propagandě, té celkové i vedené jednotlivci. U nás tito lidé patří např. ke skupině „Sudety jsou německé“ nebo „Sudetenland.cz“. Co je cílem první grupy je nad slunce jasnější. Návrat sudet do lůna německé říše, tedy zpět do pomnichovských poměrů. U té druhé lze s s velkou pravděpodobnosti tvrdit, že se hlásí k odkazu dřívějších soukmenovců a zvláště k jejich myšlenkám. Zatímco ti první zápasí s otevřeným hledím, ti další pak se snaží lavírovat, přestože  je obecné známé, co bylo cílem henleinovců v době jejich rozmachu. Výše jsme se o tom zmínili. Kdyby tomu bylo jinak, mohou se kdykoliv od henleinismu a jeho původních zrůdných nositelů distancovat. Nevíme nic o tom, že by tak učinili. Spíše své cíle  více či méně skrývají. Asi mají proč. Ač sami, pravděpodobně značná část z nich, z hnědé kolébky vyrůstali, henleinovské mléko pili a tak se dobou stali zanícenými propagátory sudetismu, nacistické nálepky rádi dávají ostatním a podsouvají jim, přímo či nepřímo, vše, co do nahnědlé jejich stáje patří.

Snad nejhorší je, že sice máme co činit i se zanícenými stoupenci sudetismu, ale bohužel k jejich zápalu zpravidla nepatří schopnost formulovat předmětné myšlenky do vícevětné podoby s racionálními argumenty, ale často pouze se omezí na jednotlivé štěky, často demagogické, agresivní a nízké. Jejich snaha spočívá zejména v tom, aby vychrlili ze sebe vulgarismy, a to nezřídka opakovaně a   předmětné texty tak či onak ušpinili. V souvislosti s uvedeným si můžeme položit otázku, v čem se tyto jejich postupy odlišují od echt nacistické propagandy? Samozřejmě určité rozdíly tu budou, ale přesto pro obyčejné smrtelníky je velmi těžké je postihnout.

Když nám někteří bude lát do nacistů, či používat podobné „argumenty“, můžeme však zásadně soudit, že máme dočinění s nahnědlými, věčně včerejšími pohrobky henleinismu. Diskutovat s nimi, vzhledem k uvedenému, není možné. Nikam to nevede. Pokud jsou mezi  německými tzv. sudetskými Němci skutečně lidé, kteří to myslí se smířením vážně, pak ti "čeští" sudeti či sudetomilové  jim dělají medvědí službu.

J. Kovář