Nacistická galej - anglický lid - vůdcovství prezidenta Beneše

21. února 1940

Britská rozhlasová společnost mne požádala, abych vám každý týden řekl pár slov. Přijal jsem velmi laskavou nabídku a budu vždy ve středu večer na chvilku u vás. Nebudou to sensace a přehánění, jak tomu je celý den v německém rozhlase. Budu vám odpověden za to, že — stejně jako celý český rozhlas z Londýna zakládá se na faktech a často dokonce řekne méně než by mohl — bude i můj skromný přínos pravdivý a spolehlivý.

Posloucháme zde říšský, pražský a bratislavský rozhlas. Také obsah říšských a pražských novin nám není neznámý. Jedním z úkolů, které jsem si uložil, bude upozornit vás občas na prolhanost mluvených a tištěných projevů nacismu.

Právě tyto dny hučí do vás protektoři o „bestiálnosti“ Angličanů, kteří v Norsku zachránili 300 svých občanů z lodního vězení německých pirátů. Němci si dokonce stěžují, že bylo porušeno mezinárodní právo. Nacisté, kteří mluví o porušení mezinárodního práva, jsou stejně groteskní jako Džingischán mluvící o křesťanské lásce. Němci od doby, kdy dobrovolné a s jásotem přijali vládu Hitlerovu, se vzdali práva mluvit o mezinárodní slušnosti. Goering slíbil na svou čest pruského důstojníka, že z vděčnosti za to, že jsme nemobilisovali při okupaci Rakouska, Němci nikdy od nás nebudou požadovat ani politické ani územní ústupky. Mluvil jménem Hitlerovým, který právě dlel na pirátské výpravě ve Vídni. Potom přišel Mnichov a 15. březen. Připomínám to proto, že zachránění 300 britských námořníků je krokem k záchraně vaší. Tak jako oni byli zajatci na nacistické otrokářské lodi, i vy jste dosud zajatci v kasematech nacistického padoušství a stejně úspěšně budete zachráněni. Rozčiluje-li se dnes Berlín nad spravedlivým osudem jedné své lodičky, jak zodpoví, že celý český národ proti všem pravidlům mezinárodního práva a slušnosti byl uvržen do dnešního otroctví? Nacisté vědí velmi dobře, že Anglie byla plně oprávněna k zásahu, a právě toto faktum je rozzuřilo. Dramatický a plným úspěchem korunovaný krok britského loďstva byl přijat v celém civilisováném světě s porozuměním a uspokojením. Anglie šetří mezinárodní úmluvy velmi přísně, ale policejní zákroky proti nacistickým pobudům staly se nutností a budou se ještě opakovat často a bezohledně. Naší povinností je k tomuto skvělému úspěchu anglickým spojencům blahopřát, což tímto činím jistě i vaším jménem.

Jezdím v poslední době přednášet po Anglii a jsem v každodenním styku se všemi vrstvami anglického obyvatelstva. Se členy vlády, poslanci, vojáky, studenty a profesory, duchovními, dělníky a sedláky. A mohu vás proto ubezpečit, že lid britský rozhodl se jednou provždy vyhladit pruskou nacistickou nákazu. Lidé zde klidně dělají svou povinnost. Není křiku, rozčilování a sebeoslavování, jak tomu je denně v Německu. Temperamentnímu kontinentálci by se mohlo zdát, že klid je přehnaný a že Angličané si neuvědomují velikost úkolu, před kterým stojí. Žiji zde skoro 20 let a vím, jak jsou velmi uzavření obzvláště vůči cizinci. Tu a tam však přece se rozhovoří. Matka jediného dítěte, chlapce, který je námořníkem, mi řekla: „Muže jsem ztratila v posledním roce světové války — a někdy se mi zdálo, že nadarmo. Dnes odchází můj syn a já vím, že ne nadarmo. Uvědomila jsem si po mnohém přemýšlení, že je lépe zemřít než připustit vítězství Hitlerovo. Svoboda je nutností všech Angličanů. A slyším také, že vy Čechoslováci jste národ svobodymilovný. Můj chlapec pomůže naši svobodu zachránit a vaši vám navrátit.“ To je typické anglické stanovisko. A to je duch, který nakonec zvítězí.

Naše práce jde dobře. Je třeba trpělivosti a zase trpělivosti. Je přirozené, že některým z našich se zdá, že se dost neděje a že bychom měli dělat víc rámusu. Myslí to dobře, ale neznají však zdejší politické klima. Hemžením se a zakládáním nových komitétů a rad, hlasitým poukazováním na vlastní důležitost v Anglii ještě nikdy nikdo nic nezískal. Jen tím, že vy doma jste jednotní a že tak zůstanete, že důvěřujete zahraničním pracovníkům s dr. Benešem v čele — tím a jen tím získali jste nám možnost plodné práce. My jsme jen dočasně vašimi mluvčími a vedení přejde do rukou vašich v okamžiku, kdy zvítězí spojenecké armády. Prosím, držte se tak jako dosud. Za žádných podmínek nedejte se Frankem vyprovokovat. A teď konec pro dnešek a na slyšenou za týden.

Jan Masaryk: VOLÁ LONDÝN , str. 25-27

reprint vydání z roku 1948