Na tahu byli čeští politici a jak vše vlastně dopadlo

Když počátkem roku 2015 „sudetoněmecký landsmanšaft“ (SL) schválil novelizaci stanov, pan premiér B. Sobotka tento krok SL pochválil, označil jej za vstřícný, i když novela se stala předmětem soudního sporu, takže rejstříkový soud v Mnichově ji ani nemohl zaregistrovat. Stanovy tak platily, a zřejmě dosud platí, v původním, nikoliv v novelizovaném, znění.

Již tehdy se ozvalo z řad SL volání, že nyní je na řadě česká strana, která by na novelizaci stanov také měla odpovědět  vstřícnými kroky.  A to bez ohledu na to, že k žádnému vzdání se nároku na vlast a na odškodnění fakticky ani de iure nedošlo. A ani nemohlo dojít. Sudeti se nemohli vzdát práv, která nikdy neměli, nemají a nikdy nenabudou.

V tzv. sudetoněmeckém tisku se naznačovalo, že by české vstřícné kroky vůči vedení SL byly velmi žádoucí, poněvadž by mohly posílit pozici Posselta a jeho věrných vůči odbojníkům. A za této situaci došlo k  návštěvě české delegace v Mnichově a k již nezakrývaným přímým kontaktům, dokonce k opakovaným jednáním  s vedením SL, zejména s B. Posseltem. O čem se jednalo s určitostí nevíme. K jakým závěrům jednající došli, opět nevíme. Z velké spokojenosti B. Posselta můžeme usuzovat, že „naši vládní vyjednávači“ byli zřejmě skutečně vstřícní k požadavkům SL.

Bylo-li tomu skutečně tak, pak pozice B. Posselta posílila, opozice zeslábla. Co ostatně hlásal B. Posselt již dříve? Podívejme se na článek „Posselt ujišťoval ve Vídni - Žádné právní pozice nejsou opouštěny!“

Na pozvání Spolkové rady Sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakouska (SLÖ) se mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny, Bernd Posselt, zúčastnil jejího zasedání 12. listopadu v "Domě vlasti" ve Vídni.

Bernd Posselt uvedl, že velký problém byl vytvořen novelou § 3.1), ve kterém schází dosavadní text o získání vlasti zpět a restituci majetku. Posselt zdůraznil, že prohlášení o zásadách právní pozice sudetských Němců nebude opuštěno. Prosazování požadavků nelze provést silou, ale pouze přesvědčováním. Pokrok v restitucích bude. Posselt věří, že uplatnění požadavků bude dosaženo změnou vědomí Čechů, že vyhnání byla a je nespravedlnost. V případě, že si to většina Čechů uvědomí, může se změnit hodně.

Vysvětlil také, že zásadní je prosadit neplatnost Benešových dekretů. Prostřednictvím přímých rozhovorů zástupců lidu je hledáno řešení, které bude vymáháno na mocenských orgánech České republiky

Předpokladem pro usmíření by mělo být, že Češi přiznají a budou litovat nespravedlnost. Posselt řekl, že on a jeho tým pracují na tom, aby Češi o této době mluvili. Cesta k pravdě a k nalezení kroku k usmíření je nastavena. Zeihsel poděkoval Berndu Posseltovi za účast a diskusi.“   (Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12)

Pokrok v restitucích  sliboval B. Posselt. Samozřejmě, že mu nešlo o církevní restituce, ale o „majetek“ sudetů. A ke všemu dodal, že za zásadní věc považuje zrušení „Benešových dekretů“.A to nejlepší na konec. Chce dokonce řešení, které je vyhledáváno, vymáhat na mocenských orgánech České republiky. Pokud členové české vládní delegace při mnichovských jednáních mu šli na ruku ve výše uvedeném,  pak samozřejmě žádná opozice v SL nemá podmínky pro to, aby vznikla, zesílila a ohrozila post B. Posselta.

Zapláčou jen české národní zájmy, které se po jednáních mnichovských, staly sirotky. Všiml se toho již někdo? Ujme se jich někdo s plnou vážností a rozhodností? Řekne někdo „vyjednávačům“ v Mnichově už dost!  Stane se nový Mnichov úrazem naší státnosti?  Bavorsko a Mnichov mnozí z nás stále spojujeme s hanebným mnichovským diktátem ze září 1938. Nebudeme muset s rozjitřenou myslí a s velkou lítostí, samozřejmě i se vzdorem a odporem, vzpomínat i na Mnichov z března 2016? Čas trhne oponou a shlédneme aktéry na jevišti. Dozvíme se to, co nyní nevíme a uvidíme je bez masek. Pak asi řekneme škoda, velká škoda, že jsme dříve nedbali mnohá varování, že jsme se nechali ukolébat slovy těch, kteří na nás líčili.

Dr. O. Tuleškov